Střihej ušáku!!!
| VŠTJ Ekonom Praha - oddíl orientačního běhu | |
Střihej ušáku!!!
|
|
Letos ho očekávám opravdu netrpělivě a z více důvodů. S Mirkem jsme totiž nedávno spustili web www.kamzasnehem.cz. Chtěli bychom, aby pomáhal lyžařům při rozhodování, kam vyrazit na běžky. Jak už plyne z podtitulu "info z běžeckých stop od lyžařů pro lyžaře", web má být založen na zpravodajství o aktuálních podmínkách od lyžařů, kteří se právě vrátili ze stopy. Myslíme si totiž, že nejlépe zhodnotit podmínky k lyžování dokážou právě lyžaři. V tuto chvíli sice je www.kamzasnehem.cz vytvořen a běží, ale jsme jen na půli cesty. Teď je třeba přesvědčit lyžaře, že má smysl na web chodit a nejlépe na něj pravidelně přispívat. To se ale může podařit jen v případě, kdy na webu skutečně aktuální sněhové zpravodajství najdou. A pokud možno z více míst a od různých lyžařů. Pomožte nám prosím s rozjezdem webu. Pojedete-li někam na běžky, napište na po návratu na www.kamzasnehem.cz, jaké to tam bylo. Děkujeme. Jinak by se totiž mohlo stát, že web zůstane úzce specializován na aktuální podmínky na Jizerské magistrále. Tamní podmínky teď Mirek sleduje pravidelně, protože podle aktuální sněhové situace musí do pondělka rozhodnout, zda se Bedřichovská pětihodinovka uskuteční v plánovaném termínu v sobotu 19.12.
Odpoledne se změnilo měřítko mapy z „pětky“ na méně čitelnou „patnáctku“ a jela se pohárová krátká trať, která mimo jiné zavítala do motokrosového areálu. Tam zúřadovalo počasí. V průběhu závodu přišel solidní slejvák, který z motokrosu udělal bahnokros (ti, co byli před třemi roky v Dolním Bousově, vědí :-). Zatímco já jako závodník se šťastným brzkým startovním časem bez problému jezdil po motokrosové trati, později startující závodníci udělali chybu, když trať nepřeběhli s kolem na zádech – při průjezdu se bahno nabalovalo na kole hodně rychle a pryč šlo hodně špatně. Takže třeba Mirek po vjezdu do bahnokrosu přestal závodit a bral závod jako průzkum terénu před nedělí. Správný postup, v poháru mu už o nic nešlo, stejně jako mnohým dalším. Naplno závodit jsme museli hlavně my, co jsme do posledního závodu bojovali o udržení v elitě. Díky 12. místu jsem mohl být hned po závodě v klidu, v celkovém pořadí Českého poháru jsem se posunul na 26. místo, Mirek byl ještě o 4 příčky lepší.  Před nedělními štafetami nás probudil hustý déšť, naštěstí postupně ustal. Jelo se ve stejném prostoru jako v sobotu, tedy zas v kopcích s hodně hustou sítí cest a i tentokrát byl zařazen bahnokros. Jeho záludnosti jsme však už znali, vyplatilo se běhat, jezdit se dalo jen mimo tratě po loukách. Navíc na mapě v desítce byl více čitelný. Na divácky hodně atraktivní trať (centrem se projíždělo dvakrát) z naší štafety vyrazil jako první náš tradiční štafetový host Milan Jalový a předával mi jako osmý, ale na čtvrté místo nebyla ztráta velká. V reálném pořadí mistrovství republiky však šlo o 6. místo, neboť tým Rakouska se z tohoto pohledu nepočítal a plzeňská štafeta před námi už byla disk. Další soupeři začali odpadat na druhém úseku. Kvůli vynechání kontroly vypadla z pořadí po prvním úseku vedoucí Smržovka a tak jsem se v oblasti bahnokrosu dotáhl vlastně až k průběžnému druhému místu, jen vedoucí (a v cíli vítězný) Bruntál byl už daleko vpředu. Odjezd z bahnokrosu se mi ale úplně nepovedl a tak jsem předjel nakonec jen dvě nedisklé štafety a poslal finišmana Mirka do lesa jako čtvrtého (v tu chvíli disklé štafety nepočítaje), na kontakt se třetími ale pár desítek sekund chybělo. Jenže odjezd z bahnokrosové oblasti byl zajímavý i jinak – z naší skupinky na 2.-7. místě odjížděla společně trojice. Mike Sommer z USK Praha asi v té oblasti svým soupeřům ujel a Matěj Peths z Pell’s Brno se v cíli rozčiloval, že Mike jel lesem mimo cestu a tím porušil pravidla. Podání protestu jsem mu pochopitelně nerozmlouval. A tak zatímco Mirek závodil v lese s dalšími štafetami (zpravidla už stejně disklými jako třeba i Tesla Brno, co přijela ze zadních pozic) a svoji dlouhou farstou, rozhodovala jury a štafeta USK Praha byla z druhého místa diskvalifikována. Pell’s Brno si tak díky úspěšnému protestu dojeli pro stříbro. Třetí sice přijela do cíle rakouská štafeta díky výbornému závěru hostujícího Kazdiče, ta ale mistrovskou medaili získat nemohla. A pak už přišlo hlášení: „Dojíždí Mirek Kalina. Asi to ještě neví, ale jede Ekonomu pro bronzovou medaili.“ Porci štěstí jsme si dneska vybrali pořádnou… ale po těch věčných 5. místech jsme si ji snad zasloužili. Velmi dobré 6. místo přidala i štafeta holek, s ohledem na to, že Dáša a Terka začaly MTBO jezdit až letos, je to vynikající výsledek.Dojem ze závodů v Šumperku se snažilo zkazit chladné a deštivé počasí, ale nepovedlo se mu to. Ale říkal jsem to už v neděli ráno, že po posledním závodě sezóny v takovém počasí se na závody v příštím roce těžko budu těšit. Ledaže by se podařilo dosáhnout vysněného cíle. A ono se to podařilo. Výsledky najdete na webu závodů. Doplnění po několika dnech: naše postupy najdete na www.obpostupy.cz - jen ze sprintu a krátké trati (z krátké jen moje, Mirek se svůj výlet zakreslovat neobtěžoval :-), zakreslování postupů štafet zatím technicky možné není.
Nevím, co bylo hlavní snahou pořadatele, ale zřejmě odradit české orientační běžce jezdit na závody na Moravu. Sobotní semifinále se běželo převážně v částech zarostlých ostružinami. Stavba tratí byla víc než tupá a bez voleb. Jedinou volbou bylo rozhodnout se, jestli do ostružiní zaběhnu hned, nebo o kousek dál. Tratě byly evidentně stavěné od stolu, jinak si nedokážu představit, že stavitele tratí zaskočily rok staré nevytěžené polomy. Nic méně si s tím poradil a prostě je ignoroval. Což závodníci nemohli a museli běhat přes ně. Do finále se dostali všichni z naší početné výpravy. Na nedělní finále si pořadatel schoval tu hezčí, méně zarostlou část mapy. Bohužel, díky dlouhým postupům, se veškerý pěkný les stejně obíhal po cestách a po většinu času závod připomínal spíše přespolní běh. A ke všemu dost dlouhý. V několika tratích se pořadatel nevešel ani do 10ti procentní tolerance, např. vítězný čas mužského finále A byl 108 minut. Pořadatel se snažil nudné obíhání spestřit kontrolami na mraveništích, nebo společným závěrečným pytlíkem, který byl v podstatě jen kličkováním mezi polomy v dlouhé řadě závodníků se stejnými postupy. Líba vybojovala v kategorii D50 stříbrnou medaili. Jana B. a Ivana P. skončily ve finále A kategorie D45 na 12. a 13. místě. Jana Z. skončila 3. ve finále C kategorie D21 a Radim 18. ve finále B kategorie H21. Výsledky, včetně mezičasů najdete na stránce závodu. Mapa a tratě semifinále. Mapa a tratě finále.
V sobotu se běžela klasika. Kategorie H21B měla 13,4 km a k tomu i dost kopečků, H21A to měla ještě o kilometr delší. Strávil jsem tedy v lese skoro dvě a půl hodiny a to jsem ani moc nebloudil. Orientačně závod nebyl složitý a terčíky z dálky vykukovaly. Ale běžecké manko se projevilo. Je pravda, že pod 100 minut to v H21B běželi jen dva borci. Z ušáckých výkonů vyniká šesté místo Radima v H21A. Také některé děti si v lese pobyly dlouho, ale na mě nikdo neměl. I v neděli se běželo za příjemného počasí a Plzeňská pahorkatina dala opět zabrat. Na trati bylo hodně roklin i hustníků, orientace trochu náročnější než v sobotu. Jana B. vyhrála D45B, Kucan byl 3. H40B, Radim 10. v H21A, já v H21B předpředposlední. Výsledky jsou zde.
  V sobotu se jel letos třetí závod nějakým způsobem spojený se Sixnumbers - z hlediska rozsahu akce určitě nejmenší, ale jako pozvánka na tradiční 6etapové Sixnumbers v příštím roce asi nejtypičtější. Sixnumbers by se totiž příští rok mělo jet právě v oblasti Šluknovského výběžku s centrem jen pár kilometrů vzdáleným od okraje Rumburka, kde se jel bikový maraton Pahorkáč a přidruženou akcí k němu byl 4hodinový bodovací cykloorientační závod. Společná akce dvou pořadatelů kladoucích důraz na doplňkový kulturní program měla svůj vrchol dle očekávání večer v sérii koncertů, byl to vlastně takovej malej fesťáček. Někteří dokonce přijeli až na večerní koncerty a to nejen místní nesportovci, ale i orienťáci. Program zahájili Five o’clock tea (ti mě zaujali už na Rock for people, kde jsem na ně náhodou narazil), po nich následovali Tony Ducháček a Garage a další dva koncerty už nebyly pro Sixnumbers premiérami. Vzpomínkou na již skoro legendární první ročník Sixnumbers byli Tři sestry revival banda a pro mě šlo o vzpomínku moc příjemnou, po jejich koncertu stejně jako teď ne úplně poklidně stráveném tehdy následovaly dvě etapy v Novohradských horách, díky kterým jsem celé Sixnumbers vyhrál. Program po půlnoci zakončil Hustej Wimpy a ten byl zase vzpomínkou na loňskou přejezdovou etapu. Touhle kombinací koncertů mě akce fakt dostala, ale abychom se dostali k vlastnímu závodu... Letos jsem hodně střídal partnery a partnerky, pochopitelně ty závodní :-) Model jednou a dost sice nebyl vůbec plánován, ale porušil jsem ho až teď - stejně jako na Ruské ruletě jsme jeli s Dušanem a i výsledek byl totožný, tedy vítězství v kategorii mužských dvojic. Při netradičně hromadném startu bylo prvním klíčem k úspěchu včas ujet dvojicím, které zvolily obdobný postup. To jsme udělali v prvním větším kopci, aby nás nikdo nemohl v lesních pasážích sledovat. A nejdůležitější bylo zvolit postup proti směru hodinových ručiček - na šesté kontrole (č. 6) jsem už víceméně věděl, že když neuděláme v druhé části závodu větší chybu, tak vyhrajeme. Soupeřům s podobnou trasou už jsme ujeli a z druhého směru tu kontrolu prostě bez velké časové ztráty najít nešlo... V závěru nás sice trochu rozhodila kontrola, která se nacházela na ostrůvku v napůl vyschlém rybníčku (prý ji tam přenesli během závodu myslivci) a pak vjetí do „krav“ těsně před cíle, ale ustáli jsme to jen s minimální penalizací za překročení časového limitu. Naše trasa z GPS je k nahlédnutí jak na everytrail.com, tak na cykloserver.cz. Fotkami ze stupňů vítězů pak můžeme poděkovat za podporu oběma našim sponzorům, kterými jsou ET NETERA (v jejíž dresech jezdíme) a SP KOLO (za které jezdí vítězové kategorie mixů Michal a Dana Spudilovi).
V sobotu ráno už tak hnusně nebylo, i když před startem prvních dvojic začalo zase poprchávat a kosa byla taky pořádná. Na pořadu byla tentokrát (tedy opačně než v posledních dvou letech) delší šestihodinová etapa. Startovní los byl příznivý, když jsme totiž s Dášou dojeli na mapový start a zjistil jsem, že fixa pro zapsání bodů nějak vyschla (školácká chyba, nevyzkoušet si ji před startem), hned jsem věděl, že si můžu vypůjčit náhradu od Mirka, který startoval tři minuty před námi a body do mapy právě dopsal. S plánováním trasy jsme se nijak nezdržovali, základní směr se zdál jasný. Navíc Mirek se svojí novou spolujezdkyní Zdeňkou Havlíkovou (manželka Markéta si totiž užívá těhotenství) rozmýšleli své postupy déle, takže jsem jim mohl i tu fixu vrátit a vyjížděli jsme společně. Proč ne, v první etapě taková spolupráce nemusí být na škodu. Jenže Mirek se Zdeňkou se viděli poprvé v pátek večer, takže sehranost jim chyběla a pak se může stát i to, že Zdeňka Mirkovi v prvním sjezdu po asfaltu ujela na křižovatce špatným směrem a ač na doslech určitě byla a pravidla tak neporušili, ve sjezdech prý neslyší :-) Ale nešlo o nic strašného, v tomto sjezdu si prý stejně ujeli i Lybar s Dušanem. Každopádně jsme pokračovali sami. Po pár minutách nás však Mirek se Zdeňkou dojeli, v prudkém kopci předjeli, ujeli a už jsme je neviděli. Série nemocí a jedna z nich pár dní před závodem logicky způsobily, že Dáša se hlavně v kopcích trápila a honit se s rychlými dvojicemi nemělo smysl. Naši trasu zaznamenávala gpska a tak se na trasu můžete podívat na Google mapě na everytrail.com. Tam je vidět, že jsme na začátku sjeli úplně dolů pod hory a tam obdivovali hnědouhelné doly. Následovalo stoupání zpět do hřebenových pasáží a směřování až k nejvýchodnější části trasy, vodní nádrži Fláje. Právě tam, u nejvzdálenější osmdesátibodové kontroly, se nám podařil jeden z mnoha sobotních mapových záseků, který vyvrcholil broděním Flájského potoka po kolena a přenášením kol hustníkem k silnici. Štěstí nám opravdu nepřálo, několikrát jsme vsadili na lesní cestu, která ve skutečnosti v podstatě neexistovala nebo byla nesjízdná, a součet ztrát způsobených těmito záseky dává přes 15 minut za závod, to taky záznam z GPS prozradí. Každopádně tohle k závodům tohoto typu patří. Lesním cestám v mapě se mnohdy věřit nedá a stavitel trati Smíšek měl těžkou pozici, když musel na poslední chvílí posouvat některé kontroly a tím je vlastně stavět od stolu, protože prý byl na jejich původních místech spatřen tetřívek… Chvíli po přebrodění Flájského potoka nás navíc dojeli Jelen s Michaelou Gigon a to už naznačovalo, že naše šance na příčky nejvyšší se pomalu vytrácejí. Aspoň jsme se s nimi svezli na dlouhém postupu po silnici údolím Německem, ale v prvním kopci nám pláchli. Na poslední kontrole v Německu se k nám také štěstí neobrátilo čelem a časový limit se neúprosně blížil ke svému konci, takže jsme museli v závěrečném stoupání od Hory Svaté Kateřiny na Lesnou vyvinout značné úsilí, abychom dojeli jen 6 minut po limitu. V tom kopci bylo vidět, že tlačení partnerky jsem letos vůbec netrénoval, ale zvládli jsme to. Po dojetí do cíle bylo brzy jasné, že postavení obou dvojic Ekonomu usilujících o nejvyšší stupně v mixech je v podstatě stejné, jako loni po první etapě, jen u obou o příčku lepší. Mirek se Zdeňkou se drželi na 4. místě jen 2 body před námi na pátém místě a s minimální ztrátou na bronz, ale náskok prvních dvou dvojic byl při jejich kvalitě v podstatě nedostižný a mohli jsme si to zas rozdat leda tak o třetí místo. Útěchou bylo vedení v soutěži týmů, kam se počítaly ještě body Dušana s Lybarem, kteří zajeli skoro životní závod a drželi se na 4. místě ve veteránech. Jejich postupy nám ukázaly, že jsme nezajeli optimum ani volbou trasy, jak já tak hlavně Mirek. Před nedělní etapou bylo zas potřeba řešit vnitřní rozpor, jestli si pomáhat kvůli soutěži týmů, nebo se soustředit na vzájemný souboj o třetí místo. Startovali jsme stejně jako loni ve stejné minutě, ale jeden rozdíl byl jasný - fyzicky jsme na tom tentokrát rozhodně nebyli stejně, takže klíčem k úspěchu bylo jedině jet odlišný postup než Mirek se Zdeňkou. Volba postupu byla tentokrát oříškem, moje předem rozmyšlené varianty byly důmyslným přidělením bodových hodnot kontrolám rozmetány a rozhodovali jsme se dost dlouho. Jak se ale ukázalo, nakonec správně. Vyrazili jsme opět z kopce po asfaltce a po chvíli jsme začali dojíždět Mirka se Zdeňkou, kteří měli tentokrát rychlejší start. Na křižovatce však jedou rovně a my doprava. Jak jsem se dozvěděl po závodě, jedno ohlédnutí dozadu na poslední chvíli rozhodovalo o úspěchu a neúspěchu. Za chvilku byli Mirek a Zdeňka za námi. Ve sjezdařském postupu ještě vláček řídím a ani v tu chvíli netuším, že jsem jediný ve skupině, který ví, kam chce jet. Až po sjetí pod kopec si s Mirkem ujasňujeme, jakou variantu mám rozmyšlenu, a pokračujeme v ní společně. Jedeme tentokrát na západ, kde chceme postupně objet až tří kontroly za 80 bodů. V prvním dlouhém stoupání ještě držíme stejné tempo, v dalším kopci po cca hodině a čtvrt nám ale Mirek se Zdeňkou začínají odjíždět, určitě je motivuje i to, že nás před chvíli v podstatě předletěla po sobotě vedoucí dvojice, Tomáš Flassik se Stanislavou Fajtovou ze Slovenska. Potkáváme se ještě několikrát v protisměru, postupně ztrácíme, ale ne moc. Stejně tak potkáváme i další dvojice bojující o stupně vítězů, objevuje se tam i Víťa Balej po první etapě šestý, který většinou táhne svoji partnerku na gumicuku (v cíli zjišťuji, že jde vlastně o speciálně upravené vodítko na psa). Téměř každou minutu měním plán, jakým způsobem upravit naši trasu, abychom mohli naše soupeře překonat - jestli zvolit více rizikovou variantu, nebo na jistotu. Plány se mění ve sjezdu po kamenité cestě. Jako by všechny sobotní problémy nestačily, ale zas je lepší, když jednou nevyjde nic a za rok třeba všechno... Dáša píchla a je třeba se soustředit na něco jiného. Slabin mám při závodech hodně, ale rychlost výměny duše je jednou z největších. Přesto byla šance na překonání osobního rekordu, kdybychom do pláště nejprve necpali duši, která už byla taky píchlá... I přes více než desetiminutovou ztrátu po opravě pokračujeme na poslední kontrolu za 80 bodů, třicítku vedle ní jako ostatní už nestihneme. I tak se bojíme, že můžeme dramaticky přešvihnout limit. Naštěstí stoupání k cíli je tentokrát pozvolné, po nečekaně dobrých cestách a Dáša jede po zastávce úžasně. S limitem nemáme vůbec problém a ani pád na dojezdu to nemění. Vedení si nakonec jen díky celkovému lepšímu času udrželi Flassik a Fajtová před Jelenem a Gigon. Nám body za čas strávený výměnou duše chybí, takže se těsně před nás dostává Víťa Balej a jsme celkově pátí. Mirek se Zdeňkou mají dle očekávání o 30 bodů více než my, to stačí v etapě na druhé místo a celkově třetí. Vidět se poprvé v pátek před závodem, to asi znamená získat třetí místo - loni jsme na tom byli s Dášou stejně. A je to vlastně dobře, když jsme naplánováním optimálního postupu pomohli Mirkovi se Zdeňkou na bednu, s tím píchnutím bychom na ni sami stejně neměli šanci. Navíc díky tomu držíme první místo v soutěži Team Spirit, když jsme odrazili útok nakonec druhé Smržovky díky zlepšenému výkonu Sádla s Tomášem Petrečkem (nakonec 14. místo), jejichž body se nakonec po velké chybě Dušana s Lybarem a jejich pádu na 6. místo ve veteránech počítaly. Takže aspoň jeden cíl splněn, po dvou letech jsme opět vyhráli týmovou soutěž, navíc jsme v ní byli na bedně už počtvrté za sebou. Výsledky a další zajímavosti najdete na www.bike-adventure.cz Tolik k našim výkonům a výsledkům. Co dále napsat k závodům? Organizace byla opět na velmi vysoké úrovni, umístění kontrol a bodové ohodnocení velmi dobře zvolené a znamenající velmi zajímavý závod, problémy v mapě kvůli tetřívkovi se dají tolerovat (v západní části byla výrazně lepší). Krušné hory si mě stejně jako před pár měsíci v zimě docela získaly, předtím bych neřekl, že tam může být tak hezky. Jen škoda toho počasí, i při závěru nedělní etapy nás ještě potkal slejvák. Ale ani to nemění nic na tom, že Bike adventure je asi nejzajímavější a výborně připravený závod, na který se budu vždy těšit.
 Za hojné účasti ušáků se konaly třídenní závody ve Zdoňově (Adršpach). Včetně dvou vložených závodů (noční a sprint) jsme tam měli 5 závodů ve třech dnech.Terén a tratě: Dobruška uspořádala moc pěkné závody, tratě byly zajímavě postavené a doprovodný program v podobně sprintu a nočního závodu byl taky super. Stavitel nás nešetřil ani v noci, byl to poctivý orienťák. 1. etapa, noční a 3. etapa se běžela na česko-polské hranici ve Zdoňově. Na české straně nakloněná rovina, která byla v jednom místě zpestřena náletovými hustníky hustě obsazenými kontrolami - běhalo se tam doslova ve dne v noci. Do Polska vedl pořádný krpál. Když jsme při třetí etapě potřetí stoupali z Polska do Česka, napadlo mě něco o kvalitě českých zemských hranic. Opravdu bych to tady nechtěl dobývat v plné polní.  2. etapa se běžela na Ostaši. Na začátku nás čekal průběh takovým kamenitým nepořádkem, ale potom se vběhlo mezi pořádné balvany.Největším lákadlem byl terén sprintu. Běželo se v Adršpašském skalním městě, ale jednalo se spíše o městský než skalní sprint. Běžet se dalo jenom po turistické pěšince a kdo zkusil vběhnout mezi skály tam, kde to nebylo zakázané, se zlou se potázal. Závodit se tam (prý) opravdu nedalo. I tak to bylo zajímavé. Při běhu se dalo všimnout i vyhlídek - Starostová, Milenci, Sloní náměstí - krásné skály. A mimo jiné, ještě si nepamatuju, že bych měl v popisech "skalní sráz, 60 metrů, pata". Dobrý. Výsledky: Jak už jsem psal, ušáků bylo dost. V konečných výsledcích jsem napočítal 19 kousků včetně vítězství v HDR. Jak se všem dařilo uvidíte ve výsledcích na stránkách závodu. Mimo nadějného vítězství v HDR Michala Bolehovského se nejvíc dařilo Líbě, která skončila na bedně 3. v D45 a Ivča Koucká 2. v D21B. V nočním jsem běžel z Ekonomu sám a taky se mi docela dařilo, byl jsem čtvrtý. Ve sprintu nejlépe Líba 5.
 Poslední dva týdny byly pro MTBO v Praze přelomové - rozjela se totiž Pražská MTBO liga, seriál závodů/tréninků konaných v Praze či jejím blízkém okolí ve všední dny v podvečer. První závod pořádala Míša Lacigová minulý čtvrtek na Spořilově a v Krčáku a nastavila laťku velmi vysoko - centrum závodu bylo u ní na zahradě, takže bylo k dispozici nadstandardní zázemí (po závodě se třeba grilovalo). Vlastní závod byl pak kombinací sprintu na speciální mapě ve spořilovských uličkách a middlu v Krčáku okořeněného shluky kontrol, které se mohly projet v libovolném pořadí. Tam jsem se však už nedostal. Po cca 8 minutách závodu a přejezdu dálnice se mi před T-Mobilem podařilo najet na nějakou ostrou plechovku a zadní kolo bylo hned úplně prázdné. Náhradní duši jsem neměl, ale ani ta by nepomohla - i zbrusu nový plášť (najeto 30 km) byl na vyhození. A v duši jsem nikdy předtím takovou díru neviděl (viz foto). Ze cca 40 účastníků byl nejrychlejší Kazdič, který porazil několik eliťáků, z nichž se ani jeden nedostal na stupně vítězů. Další závod byl na pořadu po necelém týdnu ve čtvrtek na Ládví, kde připravil prodloužený sprint duchovní otec MTBO ligy Meloun. I přes nepříznivé počasí (během závodu ale zrovna nepršelo) dorazilo necelých 30 závodníků. Jak se dalo v tomto prostoru protkaném extra hustou sítí cest a cestiček očekávat, v závodě nerozhodovaly cyklistické ale mapové schopnosti. To mi vyhovovalo - podařilo se mi zvítězit s dvouapůlminutovým náskokem před Mirkem (který byl po přepočtu ženských časů koeficientem klasifikován celkově jako třetí, dostala se před něj Markéta Kuchařová). Po závodě jsem slíbil hlavním organizátorům celé MTBO ligy Melounovi a Kouřovi zaslání svých postupů, čímž jsem se donutil aspoň trochu se naučit zpracovávat data z gpsky, se kterou letos jezdím. Z obrázku je vidět, že trať měla dva okruhy - kontroly z první jsou manuálně dokresleny v Ocadu, ve kterém jsem nakonec vše dával dohromady. Že postupy nejsou v některých místech umístěny přímo na cestách, bude asi způsobeno kombinací různých faktorů - způsobem digitalizace mapy (digitálním foťákem :-), nepřesností mapy, nepřesností GPS a mojí nezkušeností s převodem postupů do mapy. Vlevo nahoře je pak doplněn profil mé trasy. Barvy označují rychlost v daném okamžiku - čím fialovější/modřejší, tím rychlejší. Kdyby chtěl někdo zkoumat, zda byl vítězný postup bezchybný, ulehčím mu práci - nebyl. Jedinou větších chybou viditelnou z postupů je přejetí trojky, ostatní ztráty byly jen vteřinové a vidět nejsou.
 O víkendu se konal co se týče účasti druhý největší a myslím že také druhý nejstarší „cykloorientační bodovací maraton“ – Ruská Ruleta. Tradiční pořadatelskou partičku Bakov Devils letos posílil tým pořadatelů Sixnumbers pod vedením Báži Lepšíka, což přineslo několik významných změn a nutno říct, že změn k lepšímu. Základ ale zůstal stejný – centrum na statku Ptýrov kousek od Bakova nad Jizerou a možnost závodit jak v dvoutapové variantě s noční etapou v kategorii Meresjev, tak v denní jednoetapové kategorii Maxim, v níž jsme se stejně jako před dvěma roky postavili na start s Dušanem. V obou kategoriích se zkrátily oproti minulosti časové limity o hodinu. Nejdůležitější změnou bylo ale použití Sportidentu, což také znamenalo, že se stalo minulostí hledání malých iofek s kleštěmi schovaných někde za smrčkem, kvůli kterému jsem před dvěma lety zařadil Ruskou ruletu mezi béčkové závody. Dalšími změnami převzatými ze Sixnumbers bylo převzetí penalizačního systému za dojezd po časovém limitu (takže už se nevyplatilo dojíždět půl hodiny po limitu) a zavedení kategorie drncálků (aspoň budou mít Mirek s Markétou vhodnou kategorii pro příští rok :-)Kontroly byly letos umístěny severním až západním směrem od Ptýrova, z velké části v oblasti, kterou před lety okupovala armáda, a to na dost velkém prostoru – na sever až za Stráž pod Ralskem a Osečnou, na západ až za Doksy a Hradčany. Myslím, že stavba trati se povedla – volba nebyla úplně jednoznačná, i když my jsme měli jasno hned po zapsání bodů. Jak jsme ale postupně zjišťovali, slabinou byla mapa od Žaketu. Nemá cenu na ni nějak ostře nadávat, pravidlo závodů tohoto typu je přeci známé – „mapa v tomto měřítku nikdy nemůže být dokonalá“, a v místě kontrol seděla dobře. Na druhou stranu při porovnání na některých místech dříve okupovaných vojákem mi mapa od Shocartu přišla výrazně lepší a navíc nemá interval vrstevnic 20 metrů ale 10. Na postupech to prostě bylo někdy zajímavé a pokud si někdo udělal přípravu z orienťáckých map (zajímavé z tohoto hlediska byly třeba 92U Hamr a Jelen), mohl ušetřit i 10 minut. Ale pochybuju, že by byl někdo tak důsledný, já na ně koukám taky až teď. Závod jsme nezačali nejlépe. Nejprve ztratil Dušan ve sjezdu gpsku - návrat pro ni dle mé gpsky zabral 2 a půl minuty. Pak přišlo odbočení na v mapě chybějící cestu mezi kontrolami 40 a 42, kde jsme dojeli do nějaké obory, pak na louku a nakonec do míst, kde byla na mapě vyznačena ve skutečnosti neexistující osada Proseč. Naštěstí aspoň cesta do ní vedla. Ale už po hodině závodu nás předjeli Smíšek s Jelčou, kteří startovali 5 minut za námi, jeli stejné pořadí kontrol a ve vracečkách u kontrol mohli být tak další 3 min před námi – tenhle zásek musel být větší než 5minutový. Pak už jsme se větších chyb vyvarovali. U Stráže pod Ralskem jsem pochopil, proč loni při Sixnumbers byla oblast okolo uranových dolů vyznačena jako zakázaný prostor. Letos nebyla, tak jsme tam zamířili a nebyla to dobrá volba. Ale pořád lepší, než u závodníků v protisměru, které nechtěla do té oblasti pustit bába střežící závoru. Bývali by udělali lépe, když by ji poslechli. Následovala příjemná silniční cyklistika po rovině, pak boj s nepříliš sedícími cestami v okolí Mimoně, a další porce silniční cyklistiky. To už jsme jeli naprosto bez chyb a šlo jen o to, správně spočítat, kolik kontrol navíc oproti přímé cestě k cíli ještě stihneme objet. Což se při jízdě po silničkách počítá dobře. Do cíle jsme dojeli sice po limitu, ale vyplatilo se to. Odečet 30 bodů sice nebyl nejmenší, ale pořád to znamenalo vítězství o 10 bodů před Smíškem a Jelčou, na které jsme ještě v polovině závodu ztráceli cca 8 minut při stejném počtu bodů. Nakonec nebylo daleko k ideální prezentaci našich sponzorů na stupních vítězů, ale Roman Spudil s Přemkem Hoškem skončili těsně pod nimi, takže na fotce SP KOLO vidět není, je tam pouze ET NETERA. Výsledky najdete na webu Ruské Rulety. Ještě doplnění po týdnu: jezdit s gpskou má své výhody. Třeba možnost zobrazit trasu na Google mapách, takže zde je vítězný postup.
Po oba dny se běhalo na stejném místě nedaleko vesnice Slavkov (částečně pokrývá stará mapa Čertovy kazatelny). Terén byl bohužel mnohem zajímavější podle jména než ve skutečnosti v lese. Nakonec to byly velmi rychlé závody (po oba dny se vítěz H21 blížil 5,5 minuty na kilometr). Při sobotní klasické trati chodila z lesa spousta lidí s tím, že není čeho se chytit, že cesty nejsou cesty apod. Jeden závodník (příchozí) se dokonce vrátil se slovy: "Tak jsem vás našel - podle hudby na shromaždišti." Ztratil se chudák hned za startem, nenašel ani první kontrolu a zpátky už ani start, ale vrátil se do cíle :-) Já jsem vyběhl až na konci a tak strašné to naštěstí nebylo. Bohužel se ale organizátoři nevyhnuli jedné rozčilující věci a to skrývání kontrol. Kde to jen trochu šlo, byla kontrola "zašitá" a i když člověk chodil kolem objektu, bylo nutné dohledat ještě kleště. Extrémním případem byla kontrola č. 16, na které mapař zmapoval jako hustník listnatý nálet, který bude hustníkem až za pár let. Šedesáticentimetrový hustník a v něm píchnutá kontrola... Připadal jsem si jako houbař, který tuší, že by tam něco mohlo být. Krátká trať v neděli zas až takové zašívačky neměla, ale dohledávky byly. Až na první dvě kontroly, které byly v zeleném, proběhl závod v nejčistší části lesa a kromě kontrol schovaných v pokáceném mlází nebyl zásadní orientační problém. Šlo tedy zase zejména o rychlost. Z Ušáků jsem tam byl sám, ale po dlouhé době jsme si zaběhli s bráchou stejný závod. Pokud by vás zajímaly výsledky - jsou tady.
A pocity? Člověk si v něm připadá jako reprezentant a na našich výkonech to bylo znát. Sobotní a nedělní výsledky najdete na stránce závodu  
 Dva závody za jeden den se v sobotu konaly na Vyhlídce - turistické chatě nad Vamberkem. Šlo o závody Východočeského poháru, jeden z nich byl dokonce krajský přebor (nebo vlastně teď se říká Mistrovství oblasti) ve sprintu.Počasí bylo podobně hnusné jako na Smržmanovi (viz Martinův včerejší příspěvek). Dopoledne se běžela krátká trať na mapě Rybná. Stavitel nás šetřil, takže v hustnících se běžela jenom první část. Když už to vypadalo, že pršet přestává a že hustníky budou příjemně oklepané, rozpršelo se novou silou, takže už na jedničce mi bylo jedno, jestli běžím potokem nebo ne. Když jsme vyběhli z hustníkové motanice na vrcholu, běželo se více zkopce než dokopce a ze závodu byly dostihy. To mi docela vyhovovalo a až na drobné nepřesnosti v mapě se mi to líbilo. Výsledky. Za ušáky se zúčastnila jenom Jana Zurynková a já. Na odpoledním sprintu jsem z ekonomu osaměl. Přestalo pršet, ale v hustnících to bylo stejně jedno. Po dlouhé době to byl sprint v lese a ne ve městě - mapa Obora. Oběhli jsme zmíněnou oboru a na závěr se vyrochňali v hustnících za chatou. Dost mě bolely nohy z dopoledne, takže jsem se zase mistrem oblasti nestal. Výsledky.
 O víkendu se konal sprint v Moravské Třebové a štafety poblíž.Pořadatelé se spolehli na orientační smysl závodníků a pro jistotu vůbec neznačili cestu na shromaždiště. Výsledkem bylo (alespoň v mém případě) to, že orienťáci parkovali různě po městě, bloudili tamtéž, ptali se domorodců a postupně se scházeli pod zámkem na hřišti, kde byl i cíl. Teda, musím říct, že kdo četl pozorně rozpis, nalezl tam, co bylo potřeba. Já ho nečetl. Bloudě po městě jsem se z telefonu dozvěděl, že je to na zámku. Přišel jsem na nádvoří - vidím krásnou tribunu, ale čtu transparent: Vítáme účastníky soutěže ve sborovém zpěvu! Na druhý pokus jsem už shromaždiště našel. Soutěžilo se za krásného počasí. Vybíhalo se na Křížovém vrchu za městem a kolem hřbitova a křížové cesty se seběhlo dolů do města. Několik kliček okolo hranatého náměstí a hurá do cíle. Byla to rychlost. Kromě těžkých prvních kontrol, na který se dost chybovalo, nebylo moc co řešit. Časy vypadaly podle toho - bylo to hodně vyrovnané. Výsledky. Po závodě jsme se podívali ještě na start místního cyklozávodu - 6 koleček po Moravské Třebové. A hurá na štafety. Štafety se oba dny konaly v rekreačním středisku Srnčí, které je 5 minut od města na jih do kopce. Kopcovaté to tedy bylo a hnusně zarostlé - první úseky šlapaly pěšinky v kopřivách a ostružinách. Nicméně mapa nabídla i zajímavé vrstevnicové pasáže, na kterých bylo možné uplatnit i mapařské dovednosti. Na závěr surový doběh do kopce - ještě, že jsem nemusel s nikým na třetím úseku finišovat. Vrchním fotoreportérem byl Nikola - tady se na fotky podívejte. Za Ekonom jsme dali dohromady jednu dámskou a jednu mužskou štafetu. Výsledky - štafety sobota, neděle.
Sobotní etapa se konala v Německu ve vesnici Johnsdorf a běželo se mezi Johnsdorfem a Oybinem. Les tvořily dvě části - jedno byl kopec bez skal zarostlý různými hustníky, druhá část mnohem náročnější byl prudký skalnatý svah, který se různě větvil a končil hradním kopcem nad Oybinem se slavným hradem (česky Ojvín). V sobotu bylo jenom málo závodníků, kteří by běhali čistě. Vezmu příklad sebe - na prvních čtyřech kontrolách to bylo dobrý (kromě naraženého kolene), ale potom jsem během dvou kontrol ztratil asi sedm minut. Skalní svah připomínal pověstný rozsypaný čaj a tak rozptyl v mezičasech na jednotlivých kontrolách byl dost vysoký. Zlatým hřebem byl hrad. Na postupu na hrad, který mně trval 6 minut (a nebloudil jsem) se podařil i čas více než trojnásobný. Vzhledem k tomu, že Ojvín je lázeňské město, měli šťastlivci možnost promrskat i svoji němčinu, když je při postupu na hrad předjížděl turistický vláček s německými důchodci, kteří orienťační běžče povzbuzovali cinkáním vlaku a pleskáním holí do zad (že jo Kauli). Ve zkratce, sobota bylo pěkný maso a pro leckoho to byl spíše survival - ve výsledcích jsem zaznamenal i čas 257 minut!! - kam se hrabou všechny naše kufry roku. Výsledky soboty. Ve srovnání se sobotou byla neděle vlastně odpočinková. Méně skal a méně prudkých kopců způsobilo i lehčí tratě a to jak fyzicky tak i mapově. O to rychleji se však muselo běžet. Sám jsem si to vyzkoušel. Mnohem méně jsem kazil, vydržel jsem běžet až do konce, ale ve výsledcích to znamenalo posun jen o jedno místo nahoru. Běželo se v obci Zdislava na mapě Sviňské skály. Jméno trochu přehánělo, protože nevím, jak by se potom nazývaly skály ze soboty. Výsledky neděle.
Teď přijdou pěší novinky. Pražský přebor v nočním OB se konal v pátek v lese u hospody Bouchalka na dálnici na Plzeň. Nejhorší počasí z celého týdne (lilo jako z konve a byla tma) a zácpa v Praze snížily počet účastníků na minimum. V nejpočetněji zastoupené kategorii mužů dokončilo 10 závodníků (slovy: deset). Běželo se na mapě Bouchalka. Trať byla zajímavá, pro noční orienťák velice vhodné dohledávky, kde nebylo v blízkém okolí kontroly čeho se chytit - taky jsem na tom několik minut nechal. Z Ekonomů se mistryní Prahy stala Jana Bochenková, třetí místo vyhrál Míra Fanta a bramboru získal Vláďa. Výsledky. V sobotu se na stejném místě a mapě běžela klasická trať. Počasí už bylo vlídnější - vůbec nepršelo, i když na cestách stále ještě tekly potůčky - a tak se i závodníků sešlo výrazně více. Delší tratě než v pátek prověřily nejen mapařské dovednosti, ale i fyzickou připravenost borců (musím přiznat, že po zimě prolenošené u cukroví jsem na tom nebyl nejlépe). Z Ekonomů nás bylo o jednoho víc než v pátek: 4. místo Líba, 7. Vláďa, 27. Petr Matoušek, 11. Boule. Výsledky.
Aby o nic nepřišli ti, co tam nebyli, vězte, že jsme běhali po lese - na mapách Pekelec a Graselova sluj. Bylo nás tam asi 25 + asi 20 dětí (ty ale nešly spočítat, protože se pořád hýbaly). Dík patří Radimovi za přípravu tréninků. A nakonec ještě zpráva ze štafet. Byly velice vyrovnané, na posledním úseku se utkali finišmeni Míra Fanta, Peciš a Stýv s Helenkou. Míra Fanta nakonec uhájil minutový náskok a tak jsme vyhráli. Míra teď doma nad krb věší putovní Kauliho snowboard.
Krásný závodní prostor na zalesněném hřbetu poskytl pořadatelům dostatek možností pro najetí husté sítě stop tvořené zčásti širokými turistickými tratěmi a hlavně značným množstvím (70%) skútrovek. Dostatek sněhu a hlavně náročné tratě jistě potěšily všechny milovníky LOBu, kteří na závody dorazili. Sobotní závod se vydařil zejména Veronice, která v hlavní ženské kategorii skončila 4. a Dušanovi, který opět rozdrtil ostatní soupeře v nejmladší veteránské kategorii. Výsledky, včetně mezičasů a map s tratěmi hlavních kategorií najdete na stránce závodu. Pár fotek ze závodu a okolí najdete ZDE.
Díky relativně příznivému počasí na Vysočině, kdy ještě v pátek připadlo až 10 cm sněhu, bylo možno uspořádat první závody LOB letošní sezóny 2009 na velmi dobré úrovni. Pořadatelé z Nového Města na Moravě zvolili na správnou kartu a závodní prostor vybrali na loukách v okolí Studnice, nejvýše položené obce na Vysočině, ve výšce téměř 800 m n.m. A vše začalo v sobotu dopoledne Mistrovstvím ČR v LOB ve sprintu. Hned první mistrovský závod byl velice rychlý a orientačně zajímavý. V hlavních kategoriích vyhráli reprezentanti, v mužích Honza Lauerman (SJI) a v ženách domácí Hanka Hančíková (OSN). Ušákům se relativně dařilo, v mužích Míra 8. a Radim 20., v ženách Verča 8. a Martina 9. Dušan s Čendou a Jana Boulička bojovali úspěšně ve veteránských katergoriích. Odpoledne pak pokračoval žebříčkový závod Českého poháru LOB na middle. Trať již byla měkčí a pomalejší a stopy se podstatně více bořily a tak dosáhnout cíle bylo o poznání těžší než při dopoledním klání. V hlavních kategoriích opět vyhrál Honza Lauerman (SJI) a v ženách Helena Randáková (VRL). Ušákům už se tak významně nedařilo, je ovšem třeba vyzdvihnout výkon Mirka Kaliny (2. místo v H21A), Dáši Kunové (5. místo v D21A) a veteránů Dušana, Čendy a Jany Bouličky. V neděli pak bylo připraveno Mistrovství ČR LOB štafet. Jelikož přes noc opět přimrzlo, tak byl závod velice rychlý a zajímavý a pak především v mužské kategorii i dost napínavý. V mužích vyhrála štafeta Jihlavy (Kratochvíl, Venhoda, Lauerman) před KOSy z Plzně (Rauch St., Kodeda, Bouchal) a Vrbnem pod Pr. (Klech, Váňa, Tomeček), ušácká štafeta (Míra, Mirek, Radim) skončila na 7. místě. V ženách vyhrála Kotlářka Praha (Kovářová, Baldriánová, Karochová), před SHK z Hr. Králové (Fejlková, Košárková, Stehnová) a ušandami z Ekonomu (Martina, Markéta a Veronika). Obě veteránské štafety D105 i H105 dosáhly cíle na prvním místě. Víkend se vydařil, sněhu bylo tak akorát a počasí přálo, takže spokojenost a velké díky pořadatelům. Podrobné výsledky, včetně mezičasů, najdete na stránce pořadatele.
Archivy zpráv z dalších let: 2017 - 2016 - 2015 - 2014 - 2013 - 2012 - 2011 - 2010 - 2009 - 2008 - 2007 - 2006 - 2005 - 2004 - 2003 - 2002 Zprávy od konce roku 2017 a novější se nachází na novém webu Ekonomu. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
© Ekonom Praha |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
top
