VŠTJ Ekonom Praha - oddíl orientačního běhu
Střihej ušáku!!!
  Aktuality
  Závody
  Mapy
  Oddíl
  Kontakt
  Fotky
  Stáhněte si
  Sponzoři
  Odkazy
 
  Přihlášení do oddílové databáze:
 
Username:
Heslo:

Aktuality z roku 2015

19.12. WEBOddílový web přesunut na ekonompraha.czMartin
Asi jste si v posledních měsících všimli, že web Ekonomu běžel na dvou různých místech a na každém v trochu jiné podobě (minimálně co se týče oddílové databáze a starého přihláškového systému, co se používá už jen na oddílové akce nebo štafety).

Teď už je vše jinak, od minulého víkendu web běží jen na doméně ekonompraha.cz. Původní doména ob.vse.cz je sem přesměrována. Kdo ví, jak dlouho to přesměrování vydrží - takže pokud odněkud na web Ekonomu odkazujete, radši ty odkazy změňte.

12.11. ODDÍLJak jsme zakončovali sezónuMíra F.

Sezónu jsme o uplynulém víkendu zakončovali vesele a radostně. Jak by pravil klasik: Ostatně, posuďte sami:

Rita zařídila privátní penziónek jen pro nás v Podještědí poblíž Osečné a večeři v hospodě v Lázních Kundratice, Kucan dojednal stavbu tratí, Tomáš Kobr z Liberce postavil dospělácké tratě, Peciš dětské a k tomu roznesl všechny kontroly a obhospodařil start, cíl, časomíru i vyhlášení výsledků, holčičky si vzaly na starost tombolu, Ondra s Jurou a Pecišem přikládali koks pod kotel, aby bylo v domě teploučko a teplá sprcha vystačila i na opozdilce, řada barev na části mapy dle očekávání chyběla, sobotní dopolední déšť zařídil že jsme se následně ve vlhkém lese nadmíru nepotili, Zůra a Nikola s rodinami, Jana Hubáčková a Ondra Lesák dorazili a naši sestavu posílili, průzračný podzimní vzduch daleké romantické výhledy při nedělním výletu na Ještěd zajistil, barevné listí ze stromů padalo, ptáci řvali, slunce svítilo a vůbec, všem se to líbilo.

Tady jsou netrpělivě očekávané výsledky:

děti mladší:
1. Terezka          33:20
2. Josefína          33:57
3. Ondra Lesák    35:23
4. Michal + Jirka
    Blahovi           41:19 (od rodičů měli zakázán rychlejší pohyb než mírný poklus, neb byli čerstvě po nemoci)
5. Mikoláš + Justýnka
    Rafajovi          67:02

děti starší:
1. Kačka  42:00
2. Pavla   45:07

dorostenky:
1. Míša    92:58

dorostenci:
1. Martin  116:58

ženy:
1. Jana Z.   86:20

veteránky:
1. Líba         81:10
2. Rita         89:42
3. Ivča Š.   114:40
4. Markéta  117:40
5. Jana H.   120.40

veteráni:
1. Ondra    76:15
2. Mira F.   82:40
3. Jura      84:30
4. Nikola    91:25 (cestou sbíral kontroly a závěr trati absolvoval za velmi pokročilého soumraku)
    Luděk Š.  disk.


26.10. OBNové oddílové overalyRadim
Máme nové oddílové oblečky a jak je vidět, na stupních vítězů se docela vyjímají.
Že by motivace na zimní trénink? ;-)











18.10. MTBOMedaile z Mistrovství ČR družstevMartin
Na dnešním Mistrovství ČR družstev konaném v Novém Městě na Moravě získal tým Ekonomu ve složení Vojta Ludvík, Lenka Nováková, Martin Sajal, Simona Karochová a Martin Štěňha bronzovou medaili.

davHostující Vojta Ludvík (mimo jiné vítěz Českého poháru 2015) na prvním úseku ukázal, že na podzim má fantastickou formu, když dojel do cíle s minutovým náskokem před druhým a další minutu před třetím. Na druhém úseku se do vedení dostala nakonec poměrně překvapivě vítězná SK Vazka Bratislava, Lenka Ploutev Nováková předávala necelou minutu za ní na druhém místě. Přede mě se velmi rychle dostal závodník Tesly Brno, ale na trati jsem ho neviděl ani jednou, tratě byly totiž výrazně farstované a jel jsem v podstatě sólo závod na 3. místě. Podobně to měla i Simča Karochová, ztrátu na druhé místo stáhla na 2 minuty a kousek, ale zejména náskok na týmy za námi byl už hodně nadějný. Martin Štěňha jel prý víc opatrně než kdy jindy a třetí místo s přehledem udržel. Velmi dobře zajelo i druhé z našich šesti družstev – Mirek, Dáša, Martin Janda, Markéta a Štěpán skončili na 9. pozici.

Celý závěrečný víkend letošní sezóny mi hodně připomínal poslední závod roku 2009 – to byl poslední rok, kdy se ještě družstva nejzedily a tuto sezónu zakončovaly naše medailové štafety. I dnes bylo hodně silných družstev diskvalifikováno, koukám teď do protokolu u výsledků, že proti diskvalifikaci SKOB Zlín na 2. úseku byl dokonce podán protest, naštěstí pro nás skončil zamítnutím. Stejně jako před 6 lety mohlo moje dosluhující kolo při posledním plánovaném závodě svého života pomoci k medaili, nakonec jsem mu ale důvěru nedal a půjčil jsem si kolo od Mirka. I pocit před závodním víkendem jsem měl kvůli odpornému počasí od středy do pátku podobný – na závody v příští sezóně se budu asi těšit, jen když ta medaile vyjde. A zase to vyšlo :-) Nakonec se i víkendové počasí se vydařilo a nezkazilo dojem z hodně podařených závodů s centrem ve Vysočina aréně – zejména v lese (a při sobotním middle vlastně i na loukách) to bylo opravdu parádní.

16.10. OBM ČR štafet a družstev – medailová tradiceMíra F.

Stalo se už pěknou tradicí, že se z mistrovství republiky štafet a družstev nevracíme s prázdnou – dařilo se i letos.

Závody se běžely v rovině u Bzence na jihovýchodní Moravě, daly se očekávat „letecké“ časy na kilometr, kde se bude každý cenný náskok těžce získávat, ale jakékoliv zaváhání bude bolet. Nakonec se však po oba dva dny ukázalo, že ztratit se v napohled lehkém terénu se podařilo nečekaně velkému počtu závodníků. Předpověď počasí hlavně pokud se týče teploty byla dosti drsná, především nedělní ráno mělo být takříkajíc "na zimní gumy".

Těsně před závody padl nějaký bacil na Dášu, ale statečně ho ignorovala. Ani já jsem se necítil zcela fit a tak mě na sobotu vystřídal ve štafetě H165 André.

Ve štafetách D165 je první místo pro naše holky snad zakleté. Líba hned na začátku zazmatkovala ve vesnické zástavbě, kde se běžela první třetina trati a vytištěné kontroly tam byly velmi špatně čitelné. Nicméně hned po vběhnutí do lesa začala soupeřky předbíhat a na veřejném úseku už byla druhá, dvě minuty a kousek za vedoucím Žďárem. Mirka, vidouce Líbu na přeběhu, si ještě odskočila do Toi-Toiky, netušíce pořadatelskou zradu. Namísto obvyklého několikaminutového pytlíku byl totiž na konci úseku jen pidipytlíček otočený na pětníku, takže Líba se za chviličku přihrnula na předávku s jazykem na vestě a Mirka nikde. 2 minuty v pekle. Aby toho nebylo málo, podařilo se nervózní Mirce ještě si při závodě otočit mapu a vyrobit další zásek. Zkrátka den blbec. Po dvou úsecích to bylo předposlední místo a chtělo by se hodit ručník do ringu. Jana ale zaběhla velmi spolehlivě a vzhledem k tomu, že řada štafet stavěla nejlepší závodnice na začátek, posunula se nakonec zpátky na 2. místo dvě a půl minuty za vítězný Žďár.

Další medaili jsme obhajovali v H135. Vzhledem k tomu, že úspěšná sestava se nemění, bylo obsazení a pořadí úseků stejné jako vloni: Vláďa, Jirka a Radim. Vláďa přišel z lesa na 4. místě, minutku za 2. a 3. Jirka oproti mladým rychlíkům nepatrně ztratil, Radim naopak něco stáhnul a bylo z toho v konkurenci 37 štafet velice hodnotné 5 místo minutku dvacet za medailí. Američan by řekl „dobrá práce“.

Výsledky našich dalších štafet:

D135 12. (z 30) Dáša, Jana Z., Rita
H135 20. (z 37) Jura, Peciš, Kucan
H165 7. (z 19) André, Standa, Ondra
Především Ondra podal nečekaně výborný výkon, trať si velice chválil a je vidět že se po zdravotních problémech vrací v plné síle.

Večer si Líba oblékla své svatební šaty, já kvádro na oslavu našeho třicetiletého výročí a všichni jsme lehce zapařili v Balašově pálenici v Bzenci. Spolu s podstatnou částí jabloneckého družstva HD275, neboť přeci bylo v rámci fair play nutné, aby i soupeři měli před závodem stejné podmínky (jestil jablonečáky taky v neděli ráno bolela hlava stejně jako Líbu jsem neověřoval). Pravda, pan hospodský s paní servírkou viditelně nebyli zvyklí na to, že mají hospodu plnou lidí kteří chtějí jíst, ale nakonec i ty palačinky jako nášup udělali a víno bylo výborné.

V neděli byla ráno pěkná kosa, ale slibované 2 stupně se přeci jen nekonaly. V nejprestižnější kategorii HD225 startoval v poli 52 družstev jen jeden náš tým, ale jeho ambice mířily vysoko. Vláďa přišel z lesa tradičně v popředí, minutku a půl za vedoucí dvojicí, za ním visel houf dalších snaživců. Na Dáše se bohužel trochu projevila choroba, takže jsme se posunuli ke konci první desítky, nicméně ztráta na medaili byla stále jen kolem 4 minut. Když jsem viděl Kucana jak sotva plete nohama po předávce 3. úseku, bylo jasné, že šel co to dalo a nechal v lese úplně všechno. I po 4. úseku Jany Zurynkové jsme byli stále na 8. místě, ale odstup na medaili se snížil už jen na dvě a půl minuty. Rozdíly mezi týmy byly minimální. A Radim je zkrátka Radim – tradičně zaběhl svůj standard obvyklý při této příležitosti :-)), což v jeho případě ovšem znamenalo prosprintovat trať v nejlepším čase na finišmanském úseku a posun na stupně vítězů. Supr. Škoda že trať nebyla ještě tak o kilák či dva delší. Na druhé místo Pragovky scházela minutka.

V HD275 jsme jako jediný oddíl postavili to pole 14 týmů dvě družstva. Áčko jsem rozbíhal já a konečně se mi podařilo neudělat v nejdůležitějším závodě sezóny chybu. Sen přijít první z lesa asi zůstane i nadále snem, ale tentokrát scházely opravdu jen vteřinky. Obávaný Jablonec předával nějakých 50 metrů za námi. Stejné pořadí i odstup mezi námi a Jabloncem byly i v 2. úseku na veřejném přeběhu. 12 minut poté Líba doběhla jako první do cíle, a Jablonec nikde, a Jablonec nikde, a Jablonec pořád nikde. Z čehož plyne poučení, že i v závěrečném pytlíku lze ztratit 6 a půl minuty. Pro Peciše při jeho spolehlivosti bylo hračkou 1. místo i náskok udržet, ale celkově těch nějakých 7 minut k dobru po třech úsecích bylo při vědomí toho, že Jablonci běží finiš Zuzánek a Šéďu zase začal trápit nějaký sval na noze tak akorát na hraně. To ovšem nikdo netušil, jaký černý den si jablonecké závodnice vyberou. Zatímco Jana Bochenková potvrdila výbornou podzimní formu, jablonecká Jiřka Kuncová ztratila dalších skoro 20 minut a nebylo co řešit. Jirkův sval vydržel celý jeho poslední úsek a mohli jsme opět po dvou letech slavit vítězství, tentokrát s neuvěřitelným náskokem více než 16 minut před Novým Borem, Jablonec skončil 3.
Druhé družstvo (André, Rita, Jura, Mirka a Standa) skončilo na 9. místě, přičemž Rita předvedla nejrychlejší 2. úsek, ještě skoro o minutku líp nežli Líba.

Nakonec jsme tedy přivezli kompletní sadu medailí. A málem bych zapomněl, na náš dorost, který v hojném počtu 8 kusů (Terezka, Josefína, Kačka, Pavla, Michal Bolehovský, Michal Blaha, Dan a Jirka) reprezentoval Pražskou oblast. Ještě 2 roky a budu si muset zavést další nominační tabulku pro mládež.

Pro příští rok si zaškrtněte v kalendáři 8.-9.10. Pořádá Bor v Kytlici.

Web pořadatelů včetně map s farstami je zde, výsledky ze soboty a z neděle. Spousta fotek potom tady.

29.9. OB2 medaile z MČR na klasické tratiRadim



Poslední zářijový víkend přišel vrchol individuální OB sezóny, MČR na klasické trati.
Pořadatelé ze Šumperka připravili náročný závod v horských terénech v okolí sedla Skřítek.
Sobotní semifinále nabídlo delší postupy a zajímavé volby, neděle pak sice kratší postupy, zato běh náročným terénem.
Pěkné, i když poměrně chladné počasí, nás provázelo celým mistrovským víkendem.

D45 Jana Z. 6. místo
D55 Líba 6. místo, Mirka 11. místo
H35 Radim 3. místo
H40 Pavel 14. místo
H50 Roman 10. místo
H55 Míra 13. místo
H60 Jirka 2. místo

Výsledky semifinále a finále.

OBpostupy sobotní semifinále a nedělní finále

Stránky závodu





28.9. OBŠtafety a sprint na VysočiněRadim
O druhém zářijovém víkendu se v sobotu i v neděli konaly v okolí Řásné závody štafet.
Ideální příprava na mistrovství, které bude druhý říjnový víkend ve Vracově.

V sobotu odpoledne se pak běžel Český pohár ve sprintu v Telči, kde si závodníci mohli dostatečně užít mapování v historickém centru města.

Výsledky sobotních štafet, sprintu a nedělních štafet

OBpostupy sprint.

Stránky závodu



28.9. OBMistrovství Polska na Klasické tratiRadim
Třetí zářijový víkend byl ve znamení oblastních závodů, většina závodníků ladila formu na vrchol sezóny, který měl přijít v podobě MČR na klasické trati v Jeseníkách.
Naši polští sousedé v tento termín uspořádali velice zdařilé mistrovství Polska na klasické trati v Jakuszycích, tedy u hranic s ČR.

Kdo zná místní terény jen z lyží, by byl určitě nadšený i letní variantou místních prostorů.
Horský terén, muldy, kameny, bažiny, semiopen...
Závodů se zúčastnilo přes 40 závodníků z Čech, mimo jiné i z našeho oddílu.
A podle výsledných časů je vidět, že to byla skutečně výživná a dlouhá klasika.

Wyniky na stránce závodu.

 


26.9. OBČeský pohár v Českém leseRadim



Podzimní sezóna orienťáků začala v Českém lese u Rozvadova, kousek od hranic s Německem.
Mloci z Mariánských Lázní uspořádali týden po největším oblasťáku na světě, MS v rádiovém OB (na kterém ČR získala pěkných 64 medailí), ve stejném prostoru Český pohár.
Les se vyznačoval především těžkou běžeckou podložkou upravenou intenzivním kácením a spoustou kamenů.
A jinak taky velkou zimou. 12 stupňů po letošním horkém létě byl pro většinu závodníků slušný teplotní šok.

Výsledky sobotní klasiky a nedělní krátké na stránce ORISu.

OBpostupy sobota a neděle

Stránky závodu



25.8. MTBOB5h, Slídil a konec Shocart ligyMartin
Už je to víc než měsíc, co Mirek s Markétou pořádali 5. ročník letní Bedřichovské pětihodinovky. Možná termín týden po Bike Adventure, možná nepříznivá předpověď počasí, nebo možná úplně něco jiného způsobilo, že počet účastníků oproti loňsku dost klesl, takže pozici největšího závodu Shocart ligy měřeno účastí převzaly letos Ztracené Kobylky. Nepříznivá předpověď počasí odradila i Honzu Kabáta, takže test nového spolujezdce jsem musel odložit na neurčito, naštěstí Lenka ještě nějakou chuť do závodění měla. Moje motivace na B5h bývá pravidelně nepřímo úměrná spokojenosti s výsledkem na Bike Adventure - takže letos mimořádně vysoká. Chuť závodit navíc zvýšilo počasí, když se déšť závodnímu prostoru téměř vyhnul a bylo příjemně chladno. Za těchto podmínek přeci jenom umím jezdit líp, než týden předtím ve vedru. Navíc tempo bylo potřeba nasadit vysoké, kontroly byly tentokrát umístěny směrem na východ od Bedřichova a ta nejvzdálenější a nejlépe ohodnocená se nacházela až v údolí Jizery někde pod sjezdovkami ve Vysokém nad Jizerou a na Kamenci. Bylo mi tak nějak jasné, že pro většinu dvojic nebude dávat jízda k této kontrole smysl, protože bude potrestána nutností se rychle vracet bez sběru dalších bodů cestou. Přesto právě  na toto spousta závodníků doplatila a pokud dvojice nebyla fyzicky nadprůměrná, vyplatilo se raději sbírat bližší kontroly. Prostě stavba trati opět velmi vydařená, jak už to na B5h bývá. Cestu k Jizeře se nám pokusil na jedné kontrole zkomplikovat neznámý záškodník, který se možná inspiroval Lordem H. škodícím kdysi na VŠE, když kleště jedné kontroly doslova obalil do hovna. Bohužel jsme na té kontrole byli první… Časová ztráta z tohoto místa nás nakonec stála minimálně 5 trestných bodů. Nicméně se zbytkem trati už jsme se poprali úspěšně, sice jsme jako letos tradičně v závěru nestíhali a dojeli dost po limitu, ale o vítězství nás to nepřipravilo. Navíc jsme vyhráli i absolutně, což se na B5h zatím žádné mixové dvojici nepodařilo. Mapa s postupy na play-map.com.

Rybákův slídil 2015 - 1. místo v mixech i absolutně Martin Sajal a Lenka Kotačková, 2. místo v mixech Štěpán Merenus a Dáša Tučková Návštěvu MS v MTBO jsem si odbyl při sprintu zařazeném zároveň do Pražské MTBO ligy ve středu, potvrdil si, že světová špička je už někde úplně jinde a byl rád, že předposlední srpnovou sobotu dostal přednost Rybákův slídil. Jako jediný závod vedle BA, který se každý rok jezdí úplně jinde, si tuto pozornost zaslouží. Zvlášť když letos byly dějištěm Třemšínské Brdy - ty jsem znal již z minulosti výletně pěšky i závodně na kole, takže jsem se těšil a nezklamaly mě - a k nim rovinaté a rybníků plné Blatensko, které mě naopak moc příjemně překvapilo. I ze všech dalších pohledů se mi závod hodně líbil – podařené umístění kontrol, slušná mapa (až na pár chybějících vrstevnic :-), pěkné a ze všech pohledů fungující centrum a bezproblémová organizace ze strany pořadatelů. Sám nevím, který závod mám letos považovat za nejhezčí z objetých akcí Shocart ligy - Kobylky, Ruleta i Slídil se letos mimořádně podařily. Průběh závodu byl v mnohém podobný dalším letošním akcím - opět jsme s Lenkou nestíhali výrazně limit, ale ani tentokrát nás to o vítězství nepřipravilo a letos už počtvrté jsme zvítězili i absolutně. S tím rozdílem, že tentokrát docela těsně a asi jsme ani nejeli ideální postup, ale na rozdíl od soupeřů jsme se vyhnuli větším chybám a technickým problémům. Ani náskok v mixech nebyl tak velký, ale to se dalo čekat, že Štěpán s Dášou nepojedou jenom na výlet - v mixech skončili druzí a celkově na 5. místě. Mapa s postupy opět na play-map.com.

Sezóna dlouhých závodů pomalu končí. Pytlákova schovanka v půlce září se už do našeho programu nevejde, ale už teď je víceméně jasné, že Lenka stejně jako loni v Shocart lize vyhraje a já skončím za Hvězdářem druhý. Ale tuhle dlouhodobou soutěž nějak moc neřešíme, ceny za loňský rok jsme stejně žádné neviděli, víc nás zajímají vybrané závody tohoto seriálu, které jsou některé hodně pěkné. Pravda je, že letos účast v průměru trochu klesla, jak obecně tak hlavně co se týče lidí z Ekonomu. A před příští sezónou se určitě objeví ještě víc otazníků, v několika dlouhodobě stabilních dvojicích někdo kariéru už ukončil, nebo o tom uvažuje, tak uvidíme, jak to všechno dopadne…

23.7. OBAdvanta Cup 2015 - článek od NikolaseMartin
Všechny zdravím. Zatím jsem v EKP poměrně nový, takže mě asi většina potenciálních čtenářů nezná. Ani na výsledkových listinách jste mě zatím neměli možnost vidět příliš vysoko… což ale není až tak moje vina, jako spíš těch soupeřů, co byli rychlejší… Tak se zviditelním alespoň takhle. Doufám, že se vám můj absolutně neobjektivní styl vyprávění nebude hnusit.

Tak teď už k těm závodům:

Naše komorní uskupení se sestávalo z mé maličkosti, Martiny Hanzlíčkové a Kláry Hausmannové. Všichni jsme si vzali dovolenou a vyrazili už ve čtvrtek po obědě, abychom mohli absolvovat celý náročný program, který si pro nás Dobrušští přichystali.

O dopravu se postarala Martina se svým Rudým ďáblem. Fábie v krátké variantě se obecně vyznačuje tím, že ať do ní dáte cokoli, je okamžitě plná až po strop. Tento konkrétní kus se navíc stará o zdraví posádky tak, že klimatizaci nenechá, aby je ofoukla studeným vzduchem. Namísto toho může osazenstvo vozu využít elektrická okénka vpředu, která jezdí nahoru a dolu zcela nezávisle na stisku ovladače. Sluníčko, vedro, zácpy už od Prahy a fakt, že já ani Martina nemůžeme pít alkohol, jsou příslibem nádherného víkendu v přírodě!

Ve čtvrtek odpoledne zahajujeme městským sprintem přímo v Teplicích nad Metují. Ten je mou silnou stránkou – mapově snadná trať částečně smazává výhodu soupeřů v tom, že chápou ten kus papíru, co se rozdává v posledním koridoru. Naopak dává vyniknout mým fyzickým přednostem nabytým léty předstírání atletického tréninku. Povedlo se mi vyvarovat se nějakého většího kufru a s několika drobnými zaváháními doběhnout do cíle s cca 20% ztrátou na vítěze v kategorii H21A – zhruba v polovině startovního pole. Úplně jinou úroveň však předvedla Klára, která si v D21C doběhla rovnou pro druhé místo. Jak naschvál se večer vyhlašovali jen vítězové každé kategorie. Ani Martina neběžela špatně a skončila těsně v první polovině výsledkové listiny.

V pátek jsme naskočili do těch „opravdových orienťáků“ – a rovnou dvěma skalními sprinty poblíž Adršpachu. Pro mě to byla zcela nová zkušenost a holky na tom asi nebudou o moc jinak. Nakonec to v mém podání dopadlo vždy umístěním v poslední desítce a cca dvojnásobným časem vítěze. Kláře se ale dopoledne poměrně dařilo a s důstojnou ztrátou skončila osmá. Martina si ve skalách pobyla přes hodinu a pomalu ji začalo přecházet orienťácké nadšení. Zatímco já se odpoledne nepatrně zlepšil a stlačil ztrátu pod 100%, holky si pily pohár hořkosti, když úspěšně atakovali hranici hodiny a čtvrt (resp. hodiny a půl). Teda na to, že směrný čas obou závodů měl být 30 minut, jsme byli večer celkem odvaření. Jelikož ostatní orienťáci v centru závodu (tam jsme byli ubytovaní v chatkách) vesměs velmi úspěšně odolávali lákání alkoholu a čehokoli zábavného obecně, vydali jsme se na průzkum Teplic… abychom zjistili, že Tepličáci jsou patrně zakuklení orienťáci a touto odolností jsou také obdařeni. Tak jsme šli spát.

Sobotní klasika se běžela v Polsku. Klasiky moc rád nemám – přeci jen je to na mě už celkem dlouhé. Ale les byl poměrně dobře průběžný a mně se opět povedlo nikde se výrazně neztratit. V úplném závěru jsem se navíc vyvezl s nějakým eliťákem a zapsal si jedny z nejlepších mezičasů na kontrolách (jeden dokonce nejlepší). Těch pár vteřinek na konci už ze mě však šampiona neudělalo a celkově jsem skončil na začátku druhé poloviny pole se ztrátou přes 50% - i tak jsem byl ale spokojený – čekal jsem od sebe výrazně horší výkon. Kláře se závod opět povedl a s časem těsně přes hodinu (výrazně míň než ve včerejším sprintu) skončila třetí v kategorii. Na Martině se už začalo projevovat celkové vyčerpání a podobně jako já strávila na trati přes hodinu a půl. Obě holky se nicméně netajily tím, že si cestou rády pochutnaly na borůvkách a dalších lesních plodech – no přece to tam nenecháme, ne? Po závodě jsme měli celé odpoledne volno a tak jsme šli po obědě s Klárou lézt na pískovce na Křižáku. Abych zapomněl na včelí žihadlo z dopolední klasiky, šlápnul jsem bosou nohou ještě na vosu. Zabralo to. Martina mezitím sbírala kešky, aby nás nakonec našla při zdolávání poslední cesty. Společně jsme se za deště vykoupali v jezírku v Adršpašských skalách a večer vsadili na jistotu – koncert na highline-festivalu, který se konal tamtéž. Přítomní lezci nám ukázali, že zvláštní odolností orienťáků neoplývají – někteří mají naopak jakousi zcela opačnou schopnost a velkolepá konzumace alkoholu zbystřila jejich smysl… smysl náhodně se potácet před pódiem a narážet při tom do všech a všeho – včetně země. Já si dal vodu.

V neděli nás čekala závěrečná krátká trať přímo v centru závodu v Teplicích (respektive na kopci nad ním). Na krátkou jsem se opravdu těšil v očekávání nejlepšího výkonu (kromě městského sprintu). Bohužel jsem brzo začal zjišťovat, že sil už není dost. Do kopců jsem musel přecházet do chůze a větší množství nenáviděných hustníků mi také nepomáhalo. Výsledný čas něco přes hodinu by ale nebyl zas tak hrozný, kdybych býval cvaknul správnou šestou kontrolu. 4 písmena DISK mi za tu anabázi utrpení opravdu nestály. Lépe na tom byly obě holky, které se z lesa vrátily poměrně spokojené. Klára na 7. a Martina na 14. místě. Bohužel se dařilo i Klářiným sokyním v průběžném pořadí a celkově se propadla ze 4. na 7. místo. Po běhu jsme si odpočinuli na historickém koupališti v těsné blízkosti centra závodu a pak už vyrazili zpět ku Praze.

Já osobně jsem si prodloužený víkend skutečně užil. V kategorii A, kam zatím rozhodně nepatřím, jsem si naložil pořádnou porci závodních kilometrů a bezradného bloudění, ale věřím, že se mi je podařilo přetavit také v nějaké zkušenosti. I ty skalní sprinty se mi vlastně líbily, i když jsem se pokaždé několikrát ztratil. Jen hustníky jsem si pořád ještě nezamiloval. Příště by to jen chtělo trochu větší partu, aby i ty večery nějak vypadaly.

Pokud bych se měl pokusit objektivně zhodnotit závody jako takové, našli jsme několik nedostatků:

  • Asi kvůli tiskárně jsme neměli okamžité průběžné výsledky s mezičasy, i na definitivní tištěné výsledky se čekalo dlouho
  • v centru závodu nikde nevisely startovky, takže jsme byli odkázáni na to, co jsme si vytiskli
  • možná i nějaký komentátor, který by občas zopakoval základní instrukce, okomentoval doběhy a případně řekl i něco vtipného, by nebyl na škodu
Ale byly tu i příjemné plusy:

  • příroda a okolí závodu bylo prostě skvělé – i když byly terény těžké, stálo to za to
  • vzhledem k velmi teplému počasí bylo úžasné, že se organizátorům povedlo dotlačit pití i přímo na start některých etap, který byl dvakrát až na vrcholu nějaké vyhlídky
  • myslím, že i to počasí nám zařídili pěkné
Těm, co to dočetli až sem, se omlouvám za zbytečně ztracené minuty života. Hlavně se však omlouvám ostatním účastníkům z Ekonomu, které ještě pořádně neznám a ani jsem nezmínil jejich výsledky. Troufám si ale tvrdit, že každý, kdo si ten víkend užil aspoň z části tak, jako my, je svým způsobem vítěz.

20.7. MTBOBike Adventure 2015Martin
Bike Adventure je za námi. Stejně jako před dvěma lety mělo centrum u dolní stanice lyžařského areálu (tentokrát na Monínci), v mnohém šlo o podobné závody a chuť něco psát mám také zhruba stejnou. Ale tentokrát si naše výsledky alespoň shrnutí zaslouží.

V soutěží týmů Ekonom zvítězil pošesté v historii. To asi nepřekvapilo nikoho, víceméně jasno bylo už po sobotě. Jak si vedly jednotlivé dvojice: Martin Sajal, Lenka Kotačková – 2. místo v mixech. Řetěz jsem v minulosti přetrhl jen jednou a to před 22 lety. Technická závada bylo to jediné, co nás mohlo hodinu a půl před koncem nedělní etapy připravit o vítězství :-( První nakonec úspěšná oprava řetězu v životě (při té první kdysi před lety jsem zničil nýtovačku) trvala dle očekávání moc dlouho a k tomu soupeři podali v neděli výborný výkon. Dušan Lebeda, Honza Kabát – 3. místo ve veteránech. Dušan ve svém možná posledním závodě kariéry potvrdil, že plánovat a mapovat umí výborně. Zbytek zařídil Honza a gumicuk. Helena Trčková, Jitka Hasmanová – nakonec 4. místo mezi ženami po překvapivém 2. místě v sobotu. Štěpán Merenus, Albert Mikan – 6. místo mezi muži je pěkné, kdo z Ekonomu byl někdy tak vysoko? Leda tak Sádlo. Mirek Kalina, Markéta Kalinová – 6. místo v mixech. Podobné jako u Dušana, plánování na jedničku s hvězdičkou vykompenzovalo minimum naježděných kilometrů, tak dobré umístění určitě nečekali. Pavel Kurz, Dáša Tučková – 7. místo v mixech. Pro oba výší penalizace v sobotu tak trochu vzpomínka na Dolní Moravu. Nebyli jedinou silnou dvojící, která závod rozjela nadějně, ale doplatila na sobotní vedro a i zde přišel na řadu gumicuk. Pavlos ale původně určitě nečekal, že na něm skončí on. Martin Štěňha a Tomáš Bezouška za tým Ekonomu nejeli, ale jejich výsledek si zmínku zaslouží, protože potřetí za sebou vyhráli, v mužích i absolutně. Pouze v sobotní etapě byla jejich dominance přerušena – poprvé v historii vyhrála etapu mixová dvojice, která objela celou etapu úplně sama (v roce 2012 s Adélou jsme si přeci jen pomohli ve skupině), ale ani takový náskok nám s Lenkou nakonec nestačil...

Výsledky jsou na webu Bike adventure a postupy na play-map.com. Časový záznam našeho nedělního trápení je vidět líp přímo na GPS záznamu, ale stejně se tam bude těžko zjišťovat, že dvojí spojování řetězu rukou nás stálo 2 x 2 minuty a u rozhledny pak finální oprava 18,5 minuty). A ještě fotky od mého bráchy Petra ze soboty a přibydou i z neděle.

21.6. MTBOKobylky, Ruleta a dvě absolutní vítězství v řaděMartin
Většinu oddílu sice teď víc zajímá pořádání MČR na krátké trati v Jáchymově, ale Ekonom je letos už tak velký oddíl, že specialisté na dlouhé bodovací MTBO závody mohli zvolit jiný program. Poslední dva víkendy byly ve znamení Ztracených Kobylek a Ruské Rulety, dvou již tradičních červnových závodů. Letos v opačném pořadí i za opačného počasí.

Ztracené Kobylky se tedy jely o týden dříve a za pořádného vedra – oproti loňské Ruletě byl rozdíl jen v tom, že na Kobylkách v poslední hodině závodu přišel pořádný slejvák. Z tohoto pohledu se prodloužení závodu z 5 na 6 hodin nevyplatilo :-) Výsledkem bylo i to, že poprvé v historii bylo reálné objet všechny kontroly. Ale protože specialitou Kobylek jsou tzv. ztracené kontroly, nezakreslené na mapě ale popsané jen v popisech, tak Martin Štěňha s Tomášem Bezouškou absolutní vítězství neobhájili. Jednu ze tří těchto kontrol neodhalili, zatímco nám s Lenkou žádná kontrola nechyběla a na putovním poháru pro vítěze budou naše jména jako první mixové dvojice, která zvítězila i celkově. Letošní Kobylky se hodně vydařily – výborné centrum v areálu RS Mladotice stejně jako loni, ale závodní prostor překvapivě hodně odlišný a díky krásným lesům jihozápadně od Manětína snad zatím nejhezčí ze všech 4 ročníků. Dojeli jsme skoro až k Melchiorově Huti, kde jsem si v roce 2002 při Bike Adventure vyzkoušel tento typ závodu poprvé. I mapa (poprvé na Kobylkách od mapy.cz) byla letos nejlepší v historii a kontroly byly také rozmístěny zajímavě, viz mapa s našimi postupy na play-map.com. A když se k tomu přidá nadšení pořadatelů, jejich chuť se každým rokem zlepšovat a neuvěřitelně bohaté ceny, jsou Kobylky horkým kandidátem na závod roku.

Šance navázat na Dušana a Honzu Kabáta z roku 2013 a získat cenný double tu po Kobylkách stále byla, což pro tento víkend znamenalo jasný cíl – zkusit stejně jako loni absolutně vyhrát denní etapu Ruské Rulety. Tu noční jsme tradičně vynechali, i když kdybych věděl, že tam O-pérák organizuje testování jeho čelovek, minimálně bych o tom uvažoval. V přípravě na závod jsem se neřídil hned několika mými zásadami plánování. Kvůli tomu jsme pak mimo jiné zjistili, že do obory Židlov se dá vjet jen na několika málo místech po silničkách, jinde je nutné po dřevěných žebřících přelézt plot. A to se s kolem dělá blbě, zvlášť s vědomím, že po dvou kilometrech asi polezeme zas podobným způsobem ven. Potřetí už se nám do obory nechtělo, což znamenalo změnu plánů a další pomalý úsek. Jenom 130 bodů po dvou hodinách závodu, to už jsem dlouho neměl. Ale zůstal jsem v klidu, na severu u Stráže pod Ralskem a Hamru začaly body rychle naskakovat a bylo zřejmé, že vyhnout se této oblasti by nebylo výhodné, přestože z jedné strany byla od dalších slušně obodovaných oblastí dost odříznutá. Při plánování zbytku závodu v jeho polovině jsme vsadili na delší ale v našem podání mnohem rychlejší variantu víc po asfaltu, která znamenala slušný trénink na Bike Adventure, dávat si pozor na časový limit bylo třeba již do poloviny závodu. Když jsme byli 2 hodiny před limitem na úplně druhé straně mapy, bylo jasné, že pohodový závěr nás nečeká. Z hlediska plánování byla letošní Ruleta postavená hodně zajímavě, i z tohoto místa se naskýtalo pro návrat hned několik variant. Vybrali jsme si tu, při které jsme jen projeli nedaleko 50bodových kontrol umístěných v hůře dostupném terénu a místo toho jsme sbírali kontroly jen za 10 až 30 bodů, kterých leželo na relativně přímé cestě k cíli docela dost. Limit jsme nestihli jen těsně. Jestli jsme zvolili optimální postup nevím ani teď, ale ukázalo se, že ti asi rychlejší než my (Hvězdář s O-perákem) závod tak dobře nenaplánovali. Honza Kabát s Dušanem pak nestíhali asi spíš rychlostně, Dušan už se asi připravuje na ohlášený konec kariéry, i když v kategorii Maxim jim to stačilo na celkové třetí místo podobně jako loni. Vítěz kategorie mixů se letos také samostatně nevyhlašoval, protože všechny mužské dvojice skončily daleko za námi. Naše postupy jsou zatím na strava.com.

Co dál? Pár členů Ekonomu jede příští týden Mamuty, Mirek s Markétou připravují na poslední červencový víkend Bedřichovskou pětihodinovku a ještě o týden předtím se v celkem hojném počtu potkáme na Bike Adventure.

26.5. OBJarní trojúhelník 2015 - report ze závodůRadim



Milan Pidrman napsal:
9.5. a 10.5. jsem se zúčastnil OB závodů oblastního žebříčku - Jarní trojúhelník. Až na první etapu E1 (klasika v pátek u Staré Vody), byly ostatní etapy E2 (krátká sobota dopoledne), E3 (sprint sobota odpo) a E4 (zkrácená klasika neděle dopo) situávány do bezprostředního okolí Mariánských Lázní. Já jsem se přihlásil jen na etapy, které byly luxusně dostupné pěšky z města, tedy E1 jsem vynechal, ale koukal jsem, že si tuhle konkrétní etapu vybrali jiní dva členové EKP.

Mariánské Lázně jsou obklopeny krásnými vysokými lesy, které porůstají okolní kopcovité terény a nabízejí dostatek prostoru a detailů pro stavbu zajímavých tratí.

E2 - krátká (sobota dopoledne)

Ve startovce na krátkou trať jsem se našel hned na začátku, takže jsem startoval v 9:36 a jako třetí z H21. Vyrazil jsem ráno, pro jistotu docela brzo, kdybych měl problém s dohledávkou shromaždiště. Ale žádný problém nenastal, takže jsem byl na místě mezi prvními a asi s hodinovou rezervou. To shromaždiště bylo jak z pohádky - pěkná tráva, čistý potůček, prezentace a vyčítání v altánu Prelátova pramenu a milión atrakcí pro děti nebo hravé dospělé. Start byl kousek do kopce, ale člověk se moc nerozeběhal, bylo to jen kolem 400m.

Už jsem se nemohl dočkat až vyrazím do lesa. Po průchodu koridorem jsem vystartoval tryskem k mapám, aby všichni okolo viděli, jak stříhaj úšáci. První byl 300m postup na kontrolu, která byla hned tématická - pramen. Dvojka byla zase lázeňská - bažinka (zajisté léčivá) v hustníku. Nebojte nebudu popisovat všech 25 kontrol. Pak už následovala série běžných kontrol, které nebyly nějak extrémě záludně zašité, takže jsem kupodivu ani moc extrémě nekufroval. Bylo vidět, že stavěč myslel na naše zdraví, protože z jedenáctky následoval přesun do oblasti dalších léčivých bahen, kde byl řetízek 6 kontrol, takže si každý užil dostatečně bahenní kůru. Pak už série kontrol podél potoka v údolí, zvolil jsem postupy hlavně po vrstevnicích. Kontrola 24 se mi líbila - člověk už se viděl v cíli, navíc to měla být rýha na pasece a ještě k tomu na ní člověk nabíhal kolmo, takže pohoda. Přiběhl jsem tam a vidím rýhu jak kráva (2m hluboká), táhnoucí se přes celou paseku od spodku kopce až nahoru, ale kontrola nikde. Kouknul jsem nahoru a tam vidím lampion asi 30m do kopce, jak si tam sedí pěkně v týhle rejze. No fakt se mi k němu nechtělo, tak jsem udělal pár neochotných kroků tím směrem, ale viděl jsem, že to nebude on, když je nalepej už skoro u lesa. Tak jsem si řekl, že mi to nesedí, zvláště, když měla být moje kontrola přímo na místě, kde stojím. Přeběhl jsem tu rýhu na druhou stranu, že kdyžtak budu stoupat po druhé straně, abych trapně ověřil kód kontroly v dálce. Ale nemusel jsem - za tou rýhou byla druhá schovaná za podlouklou kupou a z jejího vrcholku jsem uviděl ten svůj lampion, hurá. Jelikož jsem se při téhle poslední dohledávce trochu vydýchal, tak jsem mohl na sběrce a do cíle opět předvést tryskový běh.

Cestou zpátky domů mě upoutal hukot motorů. Šel jsem za zvukem a došel na závodiště ploché dráhy. Zrovna probíhaly nějaké rozjížďky pro nedělní závod Mezinárodního mistrovství ČR. Docela hukot, někdy bych se zašel podívat na závody.

E3 - sprint (sobota odpoledne)

Cestou do centra mě zastihla bouřka. Musel jsem se na chvíli schovat jinak bych byl durch. Trochu mi bylo líto lidí, který do toho museli startovat.

Když jsem se dostal na start já, bylo už po dešti, ale samozřejmě mokro, takže se dalo očekávat, že to bude klouzat. Start a mapy byly zajímavě řešené. Startovalo se podél dlouhého paneláku, který měl uprostřed širší průchod a tam byly schované mapy před deštěm a i před zraky startujících. Mapový start byl na druhé straně paneláku, takže startující nemohli odhadnout, kam vybíhat, protože tam ze startu nebylo vidět. Když jsem se řítil k mapám, pořadatelka u map na mě hlásila, že to klouže.. to už jsem efektně slajdoval ke svojí mapě. Mapa nebyla nějak extra zajímavá, ale úplně nudná rozhodně ne. Odehrávalo se to ze 70% mezi paneláky, což byla ta obyčejná část. Ale v severní části mapy byla oblast rodinných domků a zahrádek s nepravidelnými ulicemi a ta, v kombinaci se záludně ukrytými kontrolami, dokázala zamotat hlavu. Další záludností byl oplocený objekt školky, kde bylo také pár kontrol schovaných, ale nebyly speciální značkou označené průchody v oplocení.

Prvních šest kontrol jsem sebral v celkem solidním tempu, pak jsem musel trochu zvolnit, protože mi nějak došla šťáva. V půlce mě trochu překvapila překonatelná zídka značená tenkou šedivou čarou a jak jsem už říkal, nezvýrazněné průchody v oplocení školky vyžadovaly zvýšené mžourání do mapy. Následoval přesun do severní části mapy a tam jsem úspěšně vyrobil dvě fatální chyby. Nevím co jsem dělal, asi ztráta koncentrace.

E4 - zkrácená klasika (neděle dopoledne)

Řekl jsem si, že se budu snažit soustředit na vyběr optimálního postupu, abych zbytečně nebloudil, nebo nešplhal do kopce. Čili raději obíhat po cestách atp. a ne to krosit zkrz hustníky vzdušnou čarou, jak mám ve zvyku. Komfortní bylo, že nedělní klasika se běžela na desítkové mapě, takže se mapa pěkně četla. Les byl opět pěkný, čistý a většinou dobře průběžný, občas pasáže s větším počtem větví na zemi. Kopce byly výživnější, ale možná to bylo únavou.

Jsou příjemný tyhle závody, kam nejezdí vyslověně houfy lidí. Na startu klid, svítilo sluníčko, bylo trochu chladněji, čili ideálně na běh. Z dvojky na trojku jsem se chtěl vyhnout bažinám, které byly na přímém postupu. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se ocitl v jejich středu, ale aspoň jsem věděl, kde jsem. Z pětky na šestku byl postup po vrstevnici ve strmém svahu, kde bylo i dost větví. Docela mě štvalo, že moje speedcrossy na kluzkých větvích ve svahu absolutně nefungovaly - už abych měl nové hřebovky. Ke konci se opět projevila ztráta koncentrace, protože jsem ještě stihnul vyrobit školáckou chybu při krátkém postupu na sběrku. Jinak jsem vlastně ani žádný větší kufr či grandiózní chybu nespáchal.

Byl jsem rád, že to byla jen zkrácená klasika na 8,5 km, při klasické klasice by mi už asi upadly nohy. A taky jsem byl rád, že jsem to nedisknul, jako minulý rok.

Stránky závodu.



11.5. MTBOŠtafeta žen má medaili z Mistrovství ČRMartin
hradec_stafety_D_orez Na pátečním Mistrovství ČR štafet v Hradci získala dámská štafeta Ekonomu bronzovou medaili! Z úvodního úseku přijela jako první Simča Karochová, Dáša Tučková na druhém úseku vedení udržela a Lenka Nováková v konkurenci reprezentantek na posledním úseku uhájila 3. místo. Nejrychlejší z našich mužských štafet skončila devátá.

O víkendu následovaly závody Českého poháru. Simča oba dny potvrdila, že výkonnostně patří do elity, když zvítězila v D21A. Na bednu se dostali ještě v sobotu Pavlos (2. v M21A) a Martin Smrt (3. v M21B), v neděli pak Marcela (3. ve W40).

Více o hradeckých závodech třeba v článku na MTBO.cz nebo na webu závodů, kde najdete výsledky i fotky.

30.4. ODDÍLEPO OB na VyšehraděRadim



V úterý odpoledne naši kolegové z oddílu Ekonom Praha Outdoor pořádali EPO OB na Vyšehradě.

I přesto že celý den vytrvale a dost intenzivně pršelo, navečer už ta vodní spoušť přestala a zůstaly po ní jen superklouzavé chodníky.

Rozhodně bylo zajímavé vyzkoušet, jak si představují orienťák autdoristi.
Prakticky sprintová trať na asi 35 minut a víc nás provedla všemi zákoutími Vyšehradu, i dolů na Folimanku jsme se podívali, i na Albertově jsme byli.
To všechno bylo zpestřené broděním Botiče a na kontrolách schované voskovky někde v koutě.

Byla to hlavně sranda, takže jako orienťáka mě audorové pojetí OB neurazilo. A kdybych to nikdy před tím nezkoušel, tak by mě to snad i začalo bavit.
Příští EPO OB asi risknu zase.

28.4. OBSobota v JablonciRadim

 


V sobotu se v Praze a blízkém okolí nic nedělo, a tak někteří pražští orienťáci přesunuli svoji pozornost do Ještědské oblasti, kde se v sobotu v Jablonci běžely 2 přebory, dopoledne ve sprintu a odpoledne na krátké trati.

Dopolední sprint se běžel v Rýnovicích.
První třetina sprintu byla fakt zajímavý seběh po loukách, kde byly na malém kousku spousty kontrol a mezi nimi zmateně pobíhající o-běžci.
Zbytek závodu už byl v přilehlém sídlišti a uličkách, s diváckým úsekem okolo shromaždiště.
Na bedně vyskočila akorát Terezka, 2. v D10.

Odpoledne se pak běžela krátká trať na kamenitém hřebeni nad Rýnovicemi
Kdo si přijel užít běhání v těžkém lese mezi kamením a balvany, tak si přišel na své.

Příjemná sobota to byla, ale na nedělní klasiku do Kytlice už, nevím proč, nikdo z nás nejel.

Výsledky sprintu a krátké trati.



26.4. MTBOZapomenuté boty a dvě píchlé duše na BajkonuruMartin
V sobotu začala sezóna dlouhých bodovacích MTBO závodů jako tradičně Viprahlým Bajkonurem, tentokrát s centrem v Týnci nad Sázavou. Zábava začala hodinu před startem, když Lenka zjistila, že zapomněla doma boty na kolo. Vracet se pro ně do Prahy už bylo pozdě. Naštěstí Štěpán poradil, Cyklosport Týnec se nacházel nedaleko a ty plastové destičky, které se zacvaknou do nášlapů a jsou z nich aspoň na jedné straně celkem normální šlapky, tam měli.

Na začátku jsme vyrazili ke kontrolám severně od Sázavy, což byl pro nás trochu paměťák, z části z loňského POKRu, kde tedy mapa seděla o poznání lépe a zvlášť ve stoupání od Ledců to pro nás byla dost výhoda. První zásadní rozhodnutí padlo po necelé hodině, škrtli jsme čtyři kontroly na severozápadě, kopce v okolí Petrova a Pikovic znám dost dobře na to, abych věděl, že takto na jaře na ně nemáme. V polovině závodu jsem zjistil, že mi pomalu uchází přední kolo. Odhad, že do cíle vydržet nemůže, naštěstí nebyl správný, stačilo jedno dvouminutové dofukování po sjezdu z Neštětické hory. Ještěže jsem se v tu chvíli nerozhodl pro výměnu duše, protože o pár minut později píchla přední kolo Lenka a náhradní duši jsme měli jen jednu. Oprava nám trvala na nás docela slušných 9 minut, i když pohled do historie říká, že při Bike adventure 2012 jsme to s Adélou zvládli za 7 minut. Trochu blbé bylo, že defekt přišel hodinu a čtvrt před vypršením limitu, do plánování závěru to celkem zasáhlo. Ale zariskovali jsme i s mým měknoucím předním kolem, z kontrol v okolí červené značky z Konopiště do Poříčí nad Sázavou jsme nevynechali žádnou a i při návratu do Týnce jsme ještě jednu kontrolu vzali, i když to už se možná ani nevyplatilo. Do cíle jsme dojeli 4 minuty a pár sekund navíc po limitu, nevím jak pořadatelé přišli na oficiálních 7 a něco, ale GPS záznam zkoumám až teď a s ručičkovými hodinkami jsem si tím zas až tak jistý nebyl. (Update: Záznam trasy na play-map.com bude zajímavější.)Ale nakonec to bylo jedno.

Čekal jsem, že výsledkem bude jako obvykle na Bajkonuru nejlépe 4. místo, ale nakonec nám to v mixech stačilo na těsné vítězství. Spokojeni byli i Dušan s Honzou Kabátem, kteří skončili druzí jak ve veteránech, tak absolutně. I v dalších kategoriích zvítězili členové našeho oddílu, i když vždy byl ve dvojici někdo cizí a dle dresů a pojmenování týmu se k Ekonomu moc nehlásili :-) Simona Karochová vyhrála v DD, Martin Štěňha v MM a Pavlos ve veteránech i absolutně. Co koukám na web Bajkonuru, absolutní vítězství tentokrát moc vysoko nestálo, i přes Lenčiných jen asi 300 letos naježděných kilometrů by nám nebýt defektu nejspíš chyběly jen dva body i bez nášlapů... Jinak počasí vyšlo, jezdilo se hezkou krajinou, kontroly byly na atraktivních místech… prostě to, co se dá od Bajkonuru čekat.

21.4. OBMistrovství oblasti ve sprintuRadim



V sobotu pořádala Kamenice v Buštěhradu oblastní mistrovství Pražské a Středočeské oblasti ve sprintu.

Oproti Plzni nabídl Buštěhrad opravdu zajímavý městský sprintový terén se schodišti, křivolakými uličkami a jedním průběhem smetiště (čistě jako volba).
Po dlouhé době to byl i poměrně kopcovitý sprint, v mužské trati bylo na 2,6 km převýšení 110 metrů.
Nejlepší výsledky měly opět naše mladé naděje, Daniel 3. v H12 a Josefína 5. v D12.


Výsledky na stránce závodu.
Mapa na obpostupy.cz.

16.4. ODDÍLStředeční mapové tréninky 3Radim

Ve středu byl opět mapový trénink, prozměnu v Kunraťáku.
Pro odvážlivce byla připravená trať na vrstevnicové mapě. Asi největší nadšení vzbudila hned první kontrola, jáma v čistém lese v rovině. Na vrstevnicovce jednoduchá dohledávka...
Pár rychlíků si jako přípravu na sobotu dalo i sprint v přilehlém sídlišti.
Počasí bylo přímo letní a bufet s občerstvením otevřený. Naprosto ideální kombinace.
Tak příště zase někde.

15.4. OBVíkendové závodní orgieRadim
Víkend byl nabídkou závodů skutečně přeplněný. Objet všechny ty oblastní přebory bylo takřka nemožné.

V Sobotu dopoledne se v Chuchli běžel přebor Pražské a Středočeské oblasti ve štafetách.
Terén typicky pražský: kousek čistého lesa, skládka, ostružiny. Nevyplatilo se vyběhnout do závodu v tom nejnovějším vybavení.
Po dlouhé době jsme měli na startu dokonce 4 štafety v kategoriích 21.
Postup na MČR z toho nakonec nebyl, i když všichni bojovali statečně, ale ta horda snad 20ti štafet PGP je k neudolání.
V DH165 vyhrála štafeta ve složení Míra, Jana a Líba.

Výsledky na stránce závodu.

Odpoledne pak následoval přesun do Plzně na přebor Západočeské oblasti ve sprintu.
Po loňském náročném sprintu na druhé straně Plzně se všichni těšili na další pěkný závod.
Nakonec to byl ale prakticky přespolák. Superrychlý závod s jedním zásadním postupem. Kontroly byly i v přilehlém lesíku, ale teď brzo na jaře bylo vidět od kontroly ke kontrole.
Tohle už začíná být na vyšetření: jet 100km kvůli 12ti minutám...
Mezi západočechy se na bednu protlačil jen Radim, 3. místo v H21.

Výsledky na stránce závodu.

V neděli pak většina sprinterů zůstala v Plzni a zúčastnila se klasiky na Radyni na mapě z loňského MČR štafet a družstev.

Výsledky na stránce závodu.

Rankoholici se pak přesunuli zpět do Středočeského kraje, kde se ve Velké Černoci (která je vlastně už v Ústeckém kraji) běžel přebor oblasti na krátké trati.
Vrstevnicově zajímavý les, bohužel místy zarostlý poněkud neaktuálně zmapovanými porosty.
Nejlepší výsledek bylo 5. místo Josefíny v D12.

Výsledky na stránce závodu.

A jako obvykle, počasí bylo excelentní, takže za týden zase někde.

 

10.4. ODDÍLVelikonoce 2015Radim



Letošní Velikonoční soustředění neproběhlo úplně podle plánu.
Plán byl jasný, probíhání mapy na červnové MČR na Eduardu.
Ještě asi týden dopředu to vypadalo velmi nadějně, jaro všude okolo, ale pak zase začalo kydat.
Mrznout se tam nikomu nechtělo a tak se nám podařilo přesunout soustředění na poslední chvíli do Bělče nad Orlicí, kde jsme sice byli už předloni, ale tentokrát už konečně na slušných mapách.
Počasí nám přálo, nad ránem kosa jak z nosa, ale pak už jarní sluníčko, teplo, sucho.
Jenom blbec jako byl Zoubele by nadával, že se mu dítě ušpiní od bláta...

 




Asi je to tím, jak se rok od roku zlepšujeme, ale letos po dlouhé době došlo i na odpolední mapový trénink.
Naštěstí i na zábavu a kafíčko zbyl čas, Skanzen Krňovice, aquapark, zámek v Kostelci nad Orlicí.

Tradičních pondělních štafet o Kauliho Velikonoční snowboard ze zúčastnilo 8 4-členných štafet plus několik dalších diváků.
Jako vždy to byl nervy drásající závod napínavý od začátku až do konce.
Bylo to povedené soustředění a nakonec dorazil i velikonoční zajíček. Kam pojedeme za rok?

Mapy tréninků: Vrstevnice, Zelená čunča, Okruhy.

Výsledky štafet.







2.4. ODDÍLStředeční mapové tréninky 1Radim

Trochu neaktuálně:
minulou středu proběhl první společný oddílový mapový trénink, dá se říct že po opravdu dlouhé době.
Běžely se krátké postupy v Kunraťáku, od srubu Gizela.
Dokud svítilo sluníčko, tak bylo příjemné teplo, ale to bylo jen dopoledne, když jsem roznášel terčíky.
Večer už bylo poměrně frišno a před změnou času brzo tma, takže pivo u Gizely jsem si dal snad jenom já.
Účast byla obstojná, 25 registrovaných členů oddílu plus 2 z jiných oddílů.
Skoro čtvrtina oddílu, nečekal jsem tak velký zájem.
Pokud vám to uniklo, v letošní sezóně máme 105 registrovaných členů a patříme mezi 20 největších oddílů v ČR.
Vypadá to, že středeční tréninky budou pokračovat.

2.4. OBVíkendové závodyRadim
O tomhle víkendu se nabídka závodů výrazně zvětšila a tak se Ušáci rozjeli různými směry podle svých preferencí.
Nejvíc našich závodníků se zúčastnilo závodu Pražské, Středočeské a Východočeské oblasti v písečných přesypech u Osečku u dálnice na Hradec.
Výsledky na stránce závodu.

O něco méně jich vyrazilo na 2 závody na Branžež.
Výsledky dopoledne a výsledky odpoledne.

A jen 2 odvážlivci dojeli až do dalekého Bulharska na První kufr Hanácké oblasti.
Výsledky.

Snad si to všichni užili podle svých představ. Buďme rádi že zima skončila aspoň v nížinách a že současné ochlazení nevydrží dlouho.

2.4. ODDÍLStředeční mapové tréninky 2Radim

No a tuhle středu se v Milíčáku uskutečnil další společný mapový trénink.
Na programu byl trénink azimutů.
Počasí bylo vskutku aprílové, déšť se střídal se sněžením, zima jako v psírně...
Účast o něco menší, nicméně nadšení zúčastněných o to větší, vypadá to, že naše snaha to v oddíle trochu víc nakopnout někam povede.
Příští středu zase, pokud nebudeme mít po Velikonocích mapy a bláta plné zuby.

Trochu neaktuálně:
minulou středu proběhl první společný oddílový mapový trénink, dá se říct že po opravdu dlouhé době.
Běžely se krátké postupy v Kunraťáku, od srubu Gizela.
Dokud svítilo sluníčko, tak bylo příjemné teplo, ale to bylo jen dopoledne, když jsem roznášel terčíky.
Večer už bylo poměrně frišno a před změnou času brzo tma, takže pivo u Gizely jsem si dal snad jenom já.
Účast byla obstojná, 25 registrovaných členů oddílu plus 2 z jiných oddílů.
Skoro čtvrtina oddílu, nečekal jsem tak velký zájem.
Pokud vám to uniklo, v letošní sezóně máme 105 registrovaných členů a patříme mezi 20 největších oddílů v ČR.
Vypadá to, že středeční tréninky budou pokračovat.

24.3. OBKonečně začala jarní sezónaRadim
O víkendu se konečně naplno rozběhla jarní sezóna.
Ti kterým chybělo dlouhé běhání po lese, měli možnost startovat na Jarním poháru v Bělči u Hradce Králové. Oproti minulým ročníkům se hradecké dlouhé zúčastnilo výrazně méně běžců. Když jsem viděl ten les a hlavně tu nekvalitně vytištěnou mapu, byl jsem rád, že jsem v sobotu zvolil kolo...
Stránky závodu.

Odpoledne se pak konal seminář rozhodčích a pořadatelů závodů.
Dozvěděli jsme se spousty zajímavých novinek ohledně pořádání letošních významných závodů.
A hlavní novinka? Budeme mít na MČR KT možnost vyzkoušet GPS tracking.
Nejvíc se těším na to, až budeme losovat o to, kdo vypere těch 40 propocených vestiček.

V neděli měli možnost vyrazit na závody i ti, kteří se moc nevzdalují od hranic hlavního města.
V Přední Kopanině pořádala Pragovka závod Pražského žebříčku na krátké trati.
Mapa Juliána a Pražská klasika.
Oproti sobotě se výrazně ochladilo, ovšem největší změnou oproti poklidným hradeckým lesům bylo to, že mapa je kousek od vzletové dráhy Ruzyňského letiště.
Nicméně i přes ten rachot to byl pěkný závod v docela čistém lese, ale v květnu už bych tady být nechtěl.
Výsledky na ORISu.

8.3. ODDÍLVasák 3572Radim
Tak den V nastal.
2:00 budíček.
2:30 snídaně.
3:15 odjezd na start.
5:15 jsme má místě a bahnem po kotníky se brodíme do dlouhatânských front ke startovním vlnám. Někteří tady čekají už od půlnoci.
Pak už stačí jen položit lyže do stopy a jít ještě odpočívat do busu.
Teplota plus 4, během té hodiny se moje lyže ocitly v kaluži, která tam před tím nebyla.
Hned za startem je několik rybníku, takže se loučím se suchými ponožkami. Čeká mě 90 km se zmrzlýma nohama.
Tenhle Vasák byl nejteplejší v historii. V cíli plus 10.
Na trati broudění, místy málo sněhu a hlavně super mokrý pomalý sníh.
Na moje lyže prašanky nic moc.
Ale hlavní se podařilo. Přežít.
Všichni tady dokola opakují, že už je tady nikdo nikdy neuvidí (loni bylo podobné peklo). Haha, to určitě, vsadím se že za měsíc už bude všechno jinak.
Šest večer, tma, dojíždí další a další závodníci...






7.3. ODDÍLVasák -1Radim
Ráno nás autobus zavezl dál po trati, abychom si nacvičili dojezd do cíle a usměvy pro diváky.
Stánky, reklamy, diváci i hostesky už byli nachystáni.
Počasí se změnilo. Razantně se ochladilo. Na plus 4.
A začal foukat vichr z hor.
Dole u Mory už stopa nevypadala moc dobře. Uvidíme, na čem se zítra pojede. Ale vypadá to, že padne teplotní rekord.
Už abychom byli v cíli v Moře.








6.3. ODDÍLVasák -3Radim
I když to ze začátku moc nevypadalo, letošní zima se docela vydařila.
Tak jsem se nechal přesvědčit k výletu na Vasák.
Přes Rostock a Trelleborg jsme spacím ponorkobusem dojeli až do Mory, abychom zjistili, že je tady míň sněhu než u nás.





6.3. ODDÍLVasák -2Radim
Po tom co jsme se ubytovali v "zasněženém" kempu, jsme si museli dát po kalíšku že jsme přežili cestu. A pak ještě jeden na ten sněhový šok.
Přejeli jsme autobusem do Mory, kde jsme zaparkovali na typickém zimním parkovišti u cílové arény, zkontrolovali si styl a vyrazili na lyže.
V Moře sníh není, takže poslední část závodu se jede po navezeném sněhu.
Dnes se za teploty +10,4 stupně jely štafety. V luxusní stopě a krystalu, ve kterém se ani z červeného klistru nedalo odrazit.
Ale atmosféra v cíli byla báječná, už se těším, až tudy v neděli taky projedu.






3.3. LOBPoslední víkend LOBů v AbertamechRadim


Minulý víkend jsme zakončili LOBáckou sezónu v Abertamech v Krušných horách.
Jak už se stalo letos zvykem, opět se za dva dny jely 3 závody, v sobotu dopoledne MČR na krátké trati, odpoledne sprint, v neděli pak klasika.
Pořadatelé z Plzně nezapřeli, že z jejich řad pochází několik úspěšných reprezentantů a podle toho závody také vypadaly.
Hustá síť velmi úzkých skútrovek v lese i na loukách, bylo to skoro jako někde na severu...
Navíc se to krásně bořilo a špičky lyží se pořád někde zachytávaly.
Krušné hory nejsou Krkonoše, přece jenom už to není u Prahy, proto zřejmě nebyla naše účast tak silná jako v předchozích letech ;-), celkově to ale byly nejvíce obsazené závody této sezóny.
Sobotní mistrovství se nejvíc vydařilo našim veteránům, Mirka 2. a Jana 5. v D45, Jirka 3., Petr 7. a Milan 11. v H55, v H21 pak Radim 14. a Míra 18.
Celkově to byl rozhodně vydařený víkend a skvělé zakončení letošní lyžařské sezóny.
Každopádně zima ještě stále neskončila, tak lyžujte dokud to jde.



Výsledky MČR na KT, sprintu a klasiky.

10.2. LOBLOBy ve StudenciRadim

Sezóna LOBů pokračovala ve Studenci.
Po tom co byly tyto závody dvakrát přeloženy na pozdější termín (a to nepočítám to překládání loňské), se konečně studeneckým zadařilo o víkendu.
I když sněhu nebylo tolik jako ve Vysokém minulý týden a i když představa závodníků o výšce sněhové pokrývky se trochu lišila od toho, co pořadatelé slibovali, závody se odjely docela v pohodě.
V sobotu dopoledne bylo na programu Mistrovství ČR ve sprintu.
Ráno sice pohled na teploměr (-9°) odrazoval od vytažení vůbec něčeho z postele, ale kdo dorazil tak nelitoval. Sluníčko se snažilo a byl opravdu krásný den, jakých je v zimě málo.
Sprint, stejně jako všechny následující závody, se jel na loukách a v lesíku nad Studencem.
Síť stop nebyl nějak extra hustá, takže to byl poměrně rychlý závod, ve kterém nebylo moc prostoru pro chyby.
V lese bylo sněhu na fikání tak akorát, čehož všichni závodníci hojně využívali.
Takže závod měl jedinou nevýhodu. Jelo se s "obyčejnými" čipy, takže až teď jsme si mohli v praxi vyzkoušet, jaké je to zastavování u každé kontroly neskutečný opruz...
V D45 skončila Mirka 2. a Jana 4., v H55 Jirka 2. a Petr 6., v H21 Radim 10. a Míra 12. Víc nás už nebylo.

Výsledky MČR ve sprintu na ORISu.



Odpoledne, tentokrát ještě za světla, se na stejném místě jelo Mistrovství ČR štafet.
Motali jsme se zase ve stejném prostoru, ale vzhledem k tomu, že jsme se vraceli k cíli na diváckou kontrolu, měli jsme možnost si ty zdejší kopce pořádně užít.
S naší sestavou jsme měli trochu potíže s rozřazením do štafet, ale nakonec se podařilo.
Jana sice moc nadšená nebyla, vzhledem k tomu, že místo závodu plánovala výlet, ale jak se později ukázalo, asi toho litovala...
H140 jeli Petr, Mirka a Jana, H21 Míra, Jirka a Radim.
Míra z prvního úseku dojel v prakticky v prvním balíku a pořád jen opakoval: do kopce, do kopce...
Jirka přijel na 6. místě, po tom co se mu nedařilo dodržovat pořadí kontrol (trať byla na mapě namotaná opravdu nepřehledně) a předjela ho holka, no a mohl jsem zkusit štěstí i já.
Tak poprvé v životě jsem přišel na start štafet pozdě. Ale na svoji obranu musím říct, že jsem měl dost práce s tím, že jsme se s Kaulim smáli jejich poslednímu úseku, který nemohl narvat mapu do mapníku.
Což se mi ale taky nedařilo. Pak mi spadla hůlka a musel jsem se vracet a pak už na mně konečně nebylo ze stadionku vidět.
Kromě toho, že jsem pak ze 6ky dojel na 15ku už celý závod proběhl bez problémů a ve finiši na sběrce jsem předjel posledního dostupného soupeře a byli jsme 3.
V cíli mě Míra pochválil, že jsme málem zopakovali náš historický úspěch ze štafet před pár lety z Jilemnice s Pecišem, ale to by musel mít Jirka naražené VŠECHNY kontroly...
Tak tohle jsem nedávno zažil na sprintovém MČR štafet ve Smiřicích.
Naše druhá štafeta na tom byla o hodně lépe.
Když jsem přijel ze 3. úseku, Jana zrovna vyrážela na trať. Vzhledem k tomu, že jsem si na některých místech v lese už musel sundávat brýle abych viděl na mapu, tak se není co divit, že druhý den na závody už ani nedorazila.

Výsledky MČR štafet.



Povětrnostní situace se v noci ale dost výrazně změnila a kromě toho, že napadlo asi 10 cm nového sněhu, začal taky foukat vichr z hor. A pořádně.
V neděli se jela klasika Českého poháru.
Pořadatelé ráno stopy projížděli a v některých místech, jako třeba v lese, byly stopy nezafoukané, ale na loukách jsme občas byli jak burlaci na Volze.
Intenzita vichru se neměnila, jen se měnilo slunečné počasí se sněhovými přeháňkami.
Stejný prostor, stejné stopy ale delší tratě znamenalo, že v některých kategoriích byla výměna mapy. Aby si to tam závodníci užili ještě víc.
Ve druhém kole jsme se pořád míjeli s Mírou a vrtalo nám hlavou, proč má Elita a H21A prakticky stejnou trať?. No a na to jsme přišli až v cíli. Že Mírovi dali na druhé kolo špatnou mapu, HE.
Tak tomu se říká pech. Ale aspoň že Jirka tentokrát narazil všechny kontroly. ;-)

Výsledky nedělní klasiky na ORISu.

Odkaz na fotky Aleše Malého, ať si uděláte představu, jak pěkně nám tam bylo.



5.2. LOBPo dvou letech se opět jely LOByRadim


O víkendu se po dvouleté přestávce zase jely LOBy. Ve Vysokém nad Jizerou.
I když to při prosincovém zahajovacím lyžařském soustředění na Mísečkách vypadalo ještě pesimističtěji než vloni (tentokrát nebylo na čem lyžovat), nakonec jsme se sněhu přece jen dočkali.
Pořadatelé ze Zdravotníku se ve středu před závody rozhodli, že to půjde. Naštěstí pak ještě každý den sněžilo, takže se lyže ani moc neničily, ale na fikačkách v lese to občas bylo o "kulky".
Při závodech byly použity nejnovější SI AIR bezkontaktní čipy, se kterými stačí okolo kontroly jen projet. Na LOBy perfektní. Jen to razí všechno okolo závodník jede. Takže to v místech s hustší koncentrací kontrol pípalo prakticky pořád...



V sobotu dopoledne se jelo Mistrovství ČR na klasické trati.
V kategoriích 21 s hromadným startem. Nevím podle čeho pořadatel losoval startovní vlny, ale na startu se baťůžkáři koncentrovali hlavně v první řadě. Takže aspoň byla trochu mela.
Klasika v H21 byla docela dlouhá, 2 výměny mapy, většina závodu se jela v čárkách na ne zrovna rovinatých loukách.
V 55kách neměl Ekonom konkurenci, Mirka i Jirka vybojovali zlaté medaile, André byl 9.
V H21 Radim 6., Míra 12. Pavel 13., Mirek (bez mapníku) 21. a Petr 24.

Výsledky MČR na klasice na ORISu.



Večer se pak v parku a na loukách v okolí hřbitova jel noční sprint.
V husté síti stop se dala poměrně snadno udělat chyba a tak nejlepší bylo plašit co nejméně.
Což ve tmě a na mapě v měřítku 1:5000 není moc jednoduché. Ani vyjet z mapy nebyl žádný problém.
Po dopoledním závodě začalo docela dost sněžit, ale na večer sněžení naštěstí ustalo. Když se před startem rozpustila i mlha, mohli si závodníci před startem užívat pohledu na temnou louku, po které se proháněly světýlka sem a tam.
Nejmíň plašil Míra, 2. v H21. Já jsem v elitě vyplašil 3. místo.

Výsledky nočního sprintu na ORISu.



V neděli se pak jela ve stejném prostoru jako sobotní klasika krátká trať.
Byla to spíš taková zkrácená klasika s dlouhými postupy.
I po sobotním sněžení byly stopy najeté dobře, i když po sobotě se na některých místech objevily vyplužená místa.
Jirka potvrdil suverenitu a opět v H55 vyhrál, Míra byl H21A pro změnu 2.

Výsledky nedělní KT na ORISu.

Byl to podařený závodní víkend, všichni si to snad užívali a vypadá to, že to v letošní zimě nebyly zdaleka poslední závody.



25.1. ODDÍLVýročka a ročenkaMartin
V úterý 20. ledna proběhla tradičně U medvídků oddílová výroční schůze. Účast nebyla nejnižší ani nejvyšší, do salónku by se nás ale asi o polovinu víc ještě vešlo. Běžců přišlo myslím o něco víc než bikerů. Hlavním tématem oficiální části bylo červnové pořádání Mistrovství ČR na krátké trati v Jáchymově. Také se možná trochu obměnilo složení oddílového výboru, ale nedával jsem takový pozor, abych mohl s jistotou napsat, jak to nakonec dopadlo...

Zároveň byla rozdávána oddílová ročenka za rok 2014. Koukám že už je k dispozici i v sekci ke stažení. Moje články si můžete přečíst i na webu, letos jsem byl nebývale produktivní a zaplácnul s nimi polovinu ročenky. Ne že bych neměl co dělat, ale pořádání MTBO v Říčanech bylo tak silným zážitkem, že článek s názvem Rekordních 38 telefonátů za jeden den aneb co vše se může stát při pořádání MTBO prostě vzniknout musel. Druhý výtvor o Pražské lítačce jsem psal dřív za jiným účelem a když už existoval, nabídl jsem ho do ročenky taky.

Zpět

top

1. závod Prazského poháru zactva
17.5.2017
Praha - Vinoř

www stránky

ORIS

Facebook




Oblastní mistrovství na krátké trati
22.4.2017
Týnec nad Sázavou

Vícedenní závody EDUARD
29.-31.7.2016
Eduard u Jáchymova

Český pohár MTBO
25.-26.6.2016
Jabkenice


© Ekonom Praha
Martin Sajal
Petr Matoušek
design: Vladislav Kalous