VŠTJ Ekonom Praha - oddíl orientačního běhu
Střihej ušáku!!!
  Aktuality
  Závody
  Mapy
  Oddíl
  Kontakt
  Fotky
  Stáhněte si
  Sponzoři
  Odkazy
 
  Přihlášení do oddílové databáze:
 
Username:
Heslo:

Aktuality z roku 2013

23.11. ODDÍLEkonom byl a bude vidětLáďa Matušín
Tak jsem se zas jednou podíval ze Švédska na český internet a koukám, že se v posledních dnech o Ekonomu dá hodně najít. A samých velkých závodů se to týká.

Ekonom má mistra světa! Ve SMIKu... Ondru Blahu neznám, když jsem ještě pobýval v ČR a aktivně běhal, tak v Ekonomu ještě nebyl. Asi to bylo celkem překvapení, v rankingu je až v šesté stovce. Ale co jsem googloval, bez mapy je to běžec skvělý. SMIK má hromadný start, takže občas tam asi stačí být dobrý běžec. Ale co koukám na mapu s postupy a výsledky, tak Ondra běžel sám a opravdu dobře, gratulace!

Už o tom sice plácal někdo z bajkerů v jednom z dřívějších článků, ale kalendář MTBO závodů na rok 2014 byl zveřejněn až teď. Píše se tam, že EKP bude pořádat hned tři závody o víkendu 4. - 5. 10. 2014. Sprint a middle budou normální závody Českého poháru MTBO a pak se jede Mistrovství ČR družstev. Do Čech příští rok na chvíli přiletím, tak mě třeba nechají kousek prostoru zmapovat, když nechali před třemi lety v Seleticích i Komárka. Už jsem se ptal, ten les u Babic to asi nebude, ten prý už je zmapovaný Honzou Kabátem teď. Tak snad v tom druhém prostoru u Říčan...

No a to poslední je fakt pecka (tím nemyslím Peciše). V roce 2015 uspořádají Ušáci dokonce Mistrovství republiky na krátké trati v normálním orienťáku, bude to 20. – 21. 6. 2015. Teda ne sami, v kalendáři závodů vidím, že to bude společně se SSP a ONO. Já tyhle zkratky moc neznám, ale poté co jsem našel kandidaturu na pořádání těch závodů, mi to přijde jako logické spojení. Závody se budou konat daleko od Prahy, v Jáchymově na Eduardu, kde to znají spíš lyžaři a biatlonisti. No a SSP je Stopa Praha, ti tam kdysi pořádali LOBy, a ONO je Ostrov, to je místní oddíl. Hlavním kartografem bude Radims, tak doufám, že mě taky nechá kousíček zmapovat.

4.11. ODDÍLMistrovství světa Ekonomu Praha 2013Radim
O víkendu vyvrcholila letošní běžecká sezóna oddílovým přeborem.
Letos to bylo o kopec blíž k Jablonci, v Jindřichově v Jizerských horách.
Tratě pro nás na mapě Břízky připravil Tomáš Kobr z TJN
Závod proběhl za deštivého počasí, nedošlo k žádnému zranění ani ztrátě, protest podán nebyl.
Tombola byla opět o něco bohatší a obložené talíře chutnější.



















Výsledky:

Holky 1,5 km / 50 m
1 Terezka Pecková 26:24
2 Anička Pokorná a Josefína Jedličková 35:10

Kluci 1,5 km / 50 m
1 Ondra Lesák 19:21
2 Daniel Bolehovský 23:24
3 Aleš Jedlička a Kuba Pokorný 33:07
4 Tomáš Kalous 39:30
5 Honza Zurynek -

Dorost 3,0 km / 95 m
1 Martin Koucký 46:45
2 Míša Zurynková 58:00
3 Bára Koucká 66:15

Dámy 4,3 km / 170 m
1 Líba Fantová 47:22
2 Mirka Šedivá 50:14
3 Jana Bochenková 50:28
4 Pavla Klapalová 51:40
5 Ivča Koucká 75:38
7 Ivča Pecková 94:48
MS Tomáš Janata 59:10

Páni 5,5 km / 250 m
1 Jirka Šedivý 58:30
2 Milan Bochenek 67:20
3 Míra Fanta 80:20
4 Petr Adrián 97:29

Mlaďošky 5,5 km / 250 m
1 Jana Zurynková 59:40
2 Lucka Pokorná 62:40
3 Veronika Ondráčková 66:45
4 Týna Pokorná 69:09

Mlaďoši 7,8 km / 330 m
1 Radim Ondráček 60:38
2 Vláďa Kalous 65:29
3 Roman Koucký 75:50
4 Honza Pecka 77:12
5 Pavel Bolehovský 96:15
6 Petr Matoušek 101:16


Mapy s traťama Holky a Kluci, Dorost, Dámy, Páni, Mlaďošky, a Mlaďoši.

29.10. OBUšandy milují KAPRARadim







23.10. OBPodzimní krajákyVláďa
Aby to nevypadalo, že po veteraniádě jsme usnuli zimním spánkem. Přikládám několik informací o podzimních krajáčích, které proběhly v říjnu (píšu jenom o tom, kde jsem byl):

Sprint na Chodově (5.10.2013) - mapově jednoduchý sprint za pěkného slunečného podzimního počasí. Dvě třetiny trati v sídlišti, jedna třetina v Kunratickém lese. Sice lehká trať, ale zabloudit se dalo (až do Obchodního centra Chodov). Výsledky

Klasika na Cukráku (6.10.2013) - opět vyšlo počasí lépe, než se čekalo podle předpovědi, takže z toho byly pěkné závody. Les okolo Cukráku umožňuje hodně kopcovité tratě, ale naštěstí se to nepotvrdilo, takže i já jsem to uběhl až do konce.
Závody se konaly v Jílovišti se shromaždištěm na fotbalovém hřišti, kde mezitím proběhl fotbalový zápas TJ Jíloviště - SK Olympie Dolní Břežany s krásným výsledkem 5:7 (více). Od fotbalistů jsme si vzali ponaučení pro závod v lese: 1) hlídali jsme si záda ("Záda!!"), 2) šli jsme sami ("Pojď sám!!") a naopak jsme nereflektovali na výzvy "Přihrej!!" a "Vystřel!!". Výsledky orientačních závodů jsou tady.

Vodňanský kapr 2013 (12.-13.10) - klasický Vodňanský kapr v Krtelích na mapě Krtelský les, která se už za rok bude jmenovat Krtelská paseka. Těžilo se hodně, až to některé orienťáky zmátlo - třeba proto mě Honza Šedivý doběhl o 6 minut teprve před dvanáctou kontrolou. Protože jsem zvolil trochu odlišný postup ani jsem nedostal šanci běžet s ním - nevadí, pořádnou orienťáckou honičku jsme si užili v neděli. To se tradičně běželo handicapem. V kategorii H21 jsme se na předposlední kontrole sešli čtyři, takže postup na sběrku bylo pěkné maso hustník - nehustník, kotník - nekotník, na kapra to ale nebylo. Ekonomům se nakonec podařilo vybojovat tři kapry - vlastně ekonomkám, zadařilo se pouze v dámských kategoriích. Verča, Dáša a Líba si odnesly vodňanského kapra. Celkové výsledky.

Krátká ve Skokovech (20.10.2013) - několik Ušáků zamířilo i na závody Ještědské oblasti. Krátká trať byla super - jednalo se totiž o prostor loňského mistrovství republiky. Skály jsou tu mnohem běhatelnější než na Kokořínsku. Přesto ale pořád mapově těžké. Parádní orienťák. Výsledky.

7.10. MTBOZávěr ČP a družstva, aneb co budeme pořádat za rokMartin
Český pohár MTBO skončil o víkendu trojkombinací závodů na Kladně. Protože za rok čeká pořádání obdobné akce nás, nebude od věci závody trochu zhodnotit, inspirovat se tím, co se povedlo a na druhou stranu vyvarovat se podobných chyb. Zajímavé názory se určitě objeví v diskusi pod Kouřovým článkem na MTBO.cz, takže odkaz na něj se určitě vyplatí zaznamenat si :-)

Každý ze tří závodů se jel v odlišném prostoru, to určitě zaslouží velkou pochvalu. My budeme mít taky odlišné prostory, ale spíš tak dva a půl. O sobotním dopoledním sprintu by s ohledem na možnosti v Říčanech a okolí ani nebylo potřeba psát, protože závod takového charakteru stejně neuspořádáme. Příměstský lesík s tak hustou sítí cest a pěšinek nemáme a na zmapování prostoru si Kládina nenajmeme (takže mapa může být maximálně stejně dobrá :-). A protože se povedla i stavba, patří kladenský sprint mezi ty nejlepší, které jsem kdy jel. Centrum na parkovišti obřího nákupního centra bylo zajímavým zpestřením, i když se asi nelíbilo všem.

Odpolední middle vlastně neměl žádné centrum – někdo vyjížděl na start přes půlku Kladna od nákupního centra (ti, co dávali děti do školky + my, co jeli na noc domů), někdo z místa ubytování či parkoviště centra nedělních závodů, vyčítání čipů bylo přímo v cíli a vyvěšené výsledky možná taky jenom tam. Hledat jsem se je sice nesnažil tolik intenzivně, ale našel jsem je až v neděli večer na internetu. Potvrdilo se, že příměstské lesy bývají pro MTBO vhodným terénem (i když prostor middlu byl asi nejméně zajímavým), nicméně až teď jsem si pořádně uvědomil, jaká úskalí přináší pořádat závod v lesíku, kam v sobotu odpoledne za slunečného počasí vyráží spousta obyvatel a psů na vycházky. Mnozí z nich mají pro závodníky pochopení, ale ti s opačným názorem se taky našli a nebyli to jen psi. Jednu bábu nešlo neposlat do objektu, který v září na Seznamu lidé nejčastěji hledali ve spojení se slovy chlupatá, vyjebaná a v metru... Asi bych to řešil nějakými cedulemi s upozorněním na okraji lesa, i když Říčany jsou menší než Kladno a závodní prostory nejsou tolik obklopené městem, tak to možná nebude tak horké. Kontroly na úzkých pěšinkách nebudeme stavět tak, aby na nich jezdili závodníci v obou směrech, a na optimální postup vedoucí přes start si snad taky dáme pozor.

Večerní party spojené s vyhlášením celkových výsledků Českého poháru jsem se osobně nezúčastnil, ale několik zástupců Ekonomu tam inspiraci určitě načerpalo. Dohoda Štěpána (2.), Mirka (3.) a Pavlose (9.), kteří na základě umístění v Českém poháru v M21A mají postoupit do elity, o tom že se zřeknou licence a zůstanou v áčkách, byla určitě učiněna v opilosti a tedy neplatí. V opačném případě zde budou zveřejněny kompromitující fotky a všichni, kdo se licence zřeknou a nebudou těhotní, za trest 100x projedou všechny tratě našich závodů, pochopitelně před závodem.

Kdyby existovala nějaká kniha o historii MTBO, nedělní závod družstev si v ní určitě zaslouží zmínku. V mnoha věcech byl průlomový. Centrum se nacházelo na atletickém stadioně. Start „metodou cyklokros“ byl atraktivní a protože se oddíly na startu řadily asi podle abecedy, pro Ekonom docela výhodný. Honza Kabát a Martin Janda jako rozjížděči našich štafet č. 3 a 4 ale měli pochopení pro ambicioznější závodníky a pustili je dopředu. Pokud u něčeho takového zůstaneme, je potřeba řadit štafety jinak, asi podle výsledků rok zpátky. Závod byl nesmírně divácky atraktivní – každý závodník projížděl stadionem ještě jednou v průběhu svého úseku, přičemž nebylo vůbec špatné, že nebyl použit běžný model jednoho dlouhého okruhu a kraťoučkého závěrečného pytlíku. Aby se dalo v mapě vyznat, byla oboustranná – první okruh na jedné straně a druhý na opačné navíc přináší zajímavý taktický prvek, zda otáčet mapu na diváckém úseku za jízdy, nebo u kontroly. Úvodní „zaváděcí okruh“ pro první úseky taky závod oživil, i když fronta na úzkou výjezdovou branku se prý stála i tak. Ohledně stavby tratí si odnáším poučení, že je lepší postavit kontrolu na jednoduché ale jasně sedící místo (i tak se při štafetách dělají triviální chyby), než do sporných „teček“. Já sice v takových místech neměl problémy, protože jsem tam měl vždy někoho před sebou, ale vycházím z toho, co jsem slyšel. Dalším poučením je, že v příměstských lesích je potřeba ještě více hlídat kontroly. Během druhého úseku bohužel jednu z nich prý odnesl pes, nicméně funkci nosiče na SMIKu mu za to rozhodně nepřidělím, protože jednak kontrolu neodvezl dle jízdního řádu a jednak tím nejvíc uškodil našemu družstvu, protože Kristýna byla v tu dobu ve vedení. Z boje o medaili jsme ale vypadli až v druhé polovině třetího úseku, to se nám přestalo dařit úplně a nakonec z toho bylo v cíli 8. místo. To jsme ale zjistili až z internetu. Kouřa byl sice výborným spíkrem (i když místy už přehled ztrácel, takže jsem pro to na družstva nasadit dva komentátory), ale přípravu počítačového zpracování takového závodu je asi potřeba si pořádně vyzkoušet. Když správné průběžné výsledky neexistují a o diskvalifikaci závodníků z prvního a druhého úseku kvůli neoražení některé z kontrol se rozhoduje až před vyhlášením nějakou manuální kontrolou, je to prostě špatně...

Co dodat na závěr? Závody na Kladně byly jedněmi z nejzajímavějších v této sezóně a z mnoha pohledů jedněmi z nejlepších. Teď jsou ale minulostí a můžete už se těšit na závody za rok v Říčanech. Jedna z map už je dokonce z větší části hotová. A tady je první ukázka z terénu :-)

3.10. OBM ČR štafet a družstev - Konečně mistřiMíra F.
Myslím, že je možno opakovat větu, kterou jsem již před dvěma lety použil při článku do ročenky – Tak se to přeci jen povedlo!. Ale začněme popořádku…
Praxe ukázala, že plánování sestav měsíce předem toliko na dvě věci dobré jest. Hodiny jsme doma kombinovali kdo s kým, kdo jak, kdo místo koho, kdo bez koho a tak dále, já už si ani nepamatuji jak těch 7 pádů v tom protistátním vtipu kdysi za bolševika bylo. Nakonec bylo ve čtvrtek před závody všechno jinak. Ekonom má ale širokou veteránskou základnu, na družstva vypomohli Jura, Martin a Nikola, takže jsme 3 týmy dali dohromady a dostavili se do Břízek v plné parádě.

Sobota – štafety:
D165 Fantová Bochenková Šedivá
Toto bylo v sobotu naše největší želízko v ohni. Holky měly jít na vítězství a taky na něj bez zaváhání šly. Cílem proběhla Mirka s náskokem 5 minut před další štafetou a vše bylo jasné. Leč bohužel, život je někdy sviňa a smůla nechodí po horách ale po lidech. Mirka při startu 3. úseku sebrala omylem na šňůře sousední mapu, jejíž trať se lišila v jedné jediné kontrole.Takže disk z 1. místa. Kdysi mi říkal Tonda Procházka, otec Honzy Procházky, loňského mistra světa ze štafet, že Bet 2 roky po sobě disknul Kalevanu Rasti Tiomilu na medailové pozici. Potřetí ho postavili znova a tu medaili konečně vyhráli.
D135 Janečková Koucká Zurynková: 8. místo z 22
H135 Bolehovský Koucký Pecka: 7. místo z 47
Žádná z těchto štafet neměla v sestavě jasnou hvězdu, která by dokázala výrazně srazit čas, všichni bojovali co to šlo a všichni odvedli to, co se od nich čekalo. Nikdo neudělal výraznější chybu a na výsledky mohou být všichni hrdí. O vyrovnanosti a spolehlivosti našich borců svědčí i jejich pořadí v jednotlivých úsecích: D135: Janečková 7., Koucká 12., Zurynková 8. H135: Bolehovský 9., Koucký 4., Pecka 13. Honza si zazávodil s Nehasilem i Kožakem a odrazil nápor Hasáka. Oběma štafetám scházelo k medaili asi 8 minut.
H165 Fanta Bochenek Šedivý: 5. místo z 10
Rozběh se mi povedl, z lesa jsem přišel 3. se ztrátou 1 a 2 minuty na první 2 borce, nicméně v minutě a půl za mnou byly další 3 týmy, takže rozhodnuto zdaleka nebylo. Boule bohužel strávil v lese asi o 5 minut více nežli se čekalo. 3. místo udržel, ale na finiš již u soupeřů čekali vlčáci z Turnova a Liberce, proti kterým Béža při vší snaze neměl bez výraznějšího náskoku šanci.

Neděle – družstva
DH225 EKP 1 Sajal Bochenková Pecka Pecková Bolehovský 16. místo z 45
DH225 EKP 2 Janeček Janečková Bochenek Zurynková Rafaj: 13. místo z 45
DH225 je tradičně nejsilněji obsazenou kategorií veteránských družstev a při neúčasti našich nejrychlejších borců by se umístění v první šestce či osmičce rovnalo zázraku. V prvním družstvu Martin rozběhl na 9. místě, ale pak se moc nedařilo holkám, takže z toho byla polovina druhé desítky. V druhém družstvu, které mělo být papírově o trochu slabší, podali všichni vyrovnané výkony, nad očekávání zaběhli Bochník a Jana Zurynková. Oba finišmani, Nikola i Pajoch dosáhli na svých úsecích skoro stejného času. Na medaili by to letos nevyšlo ani s Radimem.
DH275 Fanta Fantová Šedivý Šedivá Koucký 1. místo z 15
Při návrhu sestav jsme dlouho váhali, zdali upřednostnit DH275 či DH225. Nakonec, při neúčasti Radima, Vládi a Míry Sádla bylo asi rozumné postavit co nejsilnější DH275 – a vyplatilo se to. Po dobrém výkonu v sobotu jsem rozbíhal zase já, ale tentokrát to bylo slabší. Když jsem udělal 3. chybu na minutu až minutu a půl, tak se mi začaly ježit hrůzou všechny chlupy na hlavě. Naštěstí jsem pak v pytlíku něco stáhnul a pár soupeřů předběhl, ale nebyla to po 1. úseku žádná sláva – 7. místo a naprosto zbytečná ztráta 3 – 4 minuty na nejlepší. Líba na 2. úseku také nešla absolutně čistě, nějaké 2 minutky by se našly, ale posunuli jsme se na 5. místo. Původně jsem předpokládal, že už v tomto okamžiku bychom se měli pohybovat na čele, tato situace ale nastala až o úsek později. Béža běžel většinou proti staříkům, takže posun na 1. místo byl předem jasný a k tomu přinesl 5 minut náskoku. Jenže za Brno běžela 4. úsek Marcelka Hiršová a začala se nebezpečně přibližovat. Mirka ale neztratila hlavu a kus náskoku uhájila. Kucan pak nedal nikomu na finiši nejmenší šanci, zaběhl výrazně nejrychlejší čas ze všech 1.+.5. úseků dohromady (byl i rychlejší nežli mlaďoch Gajda z USK) a řítil se do cíle s pětiminutovým náskokem tak rychle, že ani nestačil popadnout vlajku Ekonomu kterou jsem mu podával. Závod zcela prokoučovali Všiváci, kteří namísto postavení jasných favoritů do DH300 nominovali 2 týmy do DH275, které nakonec skončily na 4. a 12. místě.
Hurá, sláva, nazdar, tak se to přeci jen povedlo!!! Nakonec jsou ale na tom, pokud se týče počtu získaných titulů, nejlépe Mirka a Líba – ty jsou nejen mistryně, ale i mohou se honosit i oslovením "paní mistrová" :- ))

Fotky snad dodají ostatní. Za rok nashle ve Starém Plzenci.

25.9. OBM ČR na klasice: Medaile v závodě v běhu do vrchuMíra F.
Přihlašovali jsme se na Rejvíz s tím, že by to mohl být hodnotný závod v horském prostředí v končinách, kam by člověk na nějaký pouťák nejel a mistrovství na klasice je důvod se k cestě do Jeseníků odhodlat. Pořadatelé slibovali pořádnou klasiku, ale bohužel, nebyli jsme sami kdo nad tratěmi kroutil hlavou. Dlouhé postupy i třeba na 20 minut sice na tratích byly, ale v naprosté většině bez volby variant. Závody byly alespoň ve veteránských kategoriích víceméně orientačně jednoduché. Těžko se dalo něco vymyslet, šlo jen ztratit v pár zabušených dohledávkách kterých naštěstí nebylo mnoho, nebo při hledání špatně zakreslené jámy těsně před cílem po oba dny. (Kdyby někdo podal protest a chtěl půl kategorií zrušit, pořadatelé by nemohli říct ani popel. Líba ji šla po finále v klidu zkontrolovat a byla mimo kolečko). Horský terén prověřil fyzickou kondici - mimo jiné i tím, že prakticky celé (a nemalé) převýšení bylo nakumulováno v souvislém stoupání v druhé polovině tratí. Shromaždiště a cíl byly na kopci na Rejvízu, na start se oba dny šlo z kopce dolů, první půlku trati se ještě klesalo a pak to přišlo: 220 - 280 převýšení metrů na jeden zátah. Hodnotný zážitek.

Ekonomové se neztratili, dokonce i medaile byla. Všechna tři místa v první desítce nepochybně zasluhují pochvalné zamručení a uznalé pokývání hlavou.

H50A: 8.Koucký
D55A: 3. Fantová (pár vteřin od 2. místa)
H55A: 6. Šedivý, 17. Fanta

Závěrem pár poznámek:

- nechybělo mnoho a namísto boje o medaili by Líba prošlapávala v neděli cestu béčkařkám. V sobotu ji nejprve diskli, neboť neměla v čipu jednu kontrolu. Naštěstí zrovna u této kontroly byla fotografka která ji při ražení vyfotila. Sehnali jsme fotografku, našli danou fotku, ukázali hlavnímu rozhodčímu, a on pravil, že toto pro něj není důkaz. Pak snad pozdě večer vyčetli krabičku a disk nakonec zrušili. Poučení: Hlavní rozhočí se musí striktně držet pravidel, kde je psáno, že co není v čipu jako by nebylo. Naopak jury může při rozhodování o diskvalifikaci použít selský rozum a disk zrušit, pokud se průchod kontrolou prokáže jiným důvěryhodným způsobem (např. vyčtením krabičky nebo snad i svědectvím jiných závodníků). Jury ale přichází ke slovu až po podání oficiálního protestu. My jsme byli připraveni protest v neděli ráno podat, ale nakonec to nebylo třeba. Selský rozum použili raději už rovnou pořadatelé bez hrubého nátlaku.

- Spravedlnost existuje. Vloni jsem byl první nepostupující do áček (asi o 15 vteřin), letos jsem byl poslední postupující o 11 vteřin před dalším v pořadí. Však jsem také celou noc na neděli spal na břiše, jak mě ta odřená záda bolela :-)) Poučení: Upalujte do cíle co to dá, i když se nahánění vteřinek po hodině v lese zdá zbytečné. Nikdy nevíte, zda se ty zdánlivě zbytečné vteřinky nebudou hodit. Kdybych se v neděli ve finále na posledních 200 metrech ještě víc zmáčknul a ubral 8 vteřin, o místo bych si polepšil. A každé místo na M ČR se přece počítá.

15.9. OBSkály na KokořínskuVláďa
Loupežnická jeskyně KlemperkaO právě skončeném víkendu jsme závodili na Kokořínsku. Závody uspořádala Kotlářka. V sobotu bylo krásné letní počasí a tak byla účast hojná a někteří ještě narychlo sehnali boty bez hřebů, aby se mohli zúčastnit. Trochu nás překvapila cesta na start - 3 kilometry. Vzhledem k tomu, že jsme byli na louce uprostřed lesa, určitě to šlo vyřešit jinak. Vznikaly potom takové paradoxy, že H/D10 měli cestu na start 3 km a závodní trať 1,5 km. Prostě jsme obešli celý les. Vlastně pro někoho to bylo o trochu kratší - cestou na start se nabízela tréninková mapa. Ztratil jsem se proto už cestou na start - a to jsem nebyl jediný. S tréninkovou mapou jsme se nějak nemohli srovnat. V lese už to bylo lepší, tam mapa seděla. V sobotu se běhalo v Šemanovickém dole a bohužel to bylo stále nahoru dolů nebo obíhačka po poli. Zvládli jsme to, ale žádná velká zábava to nebyla. Ještě že bylo pěkně, tak jsme cestou ze závodů zvládli výlet do loupežnické jeskyně.

V neděli byla situace naprosto odlišná. Dětský start 200 metrů od shromaždiště, vzdálenost, která vyhovovala i šnečímu tempu našich dětí. Ostatní měli start vzdálený 1,5 km a ještě k tomu panoramata Řípu a tepelné elektrárny Mělník - krásný výhled. Hlavně ale byly mnohem zábavnější a zajímavější tratě. V H21B jsme si užívali hned od startu. Volby postupů obsahovaly dokonce i trošku zábavného snejkování*, které jsme si v sobotu neužili vůbec. Přitom je to vždycky ta nejlepší část při závodech na Kokořínsku. Osobně mi ani nevadilo, že asi čtvrt hodiny po startu začalo naplno pršet.
Výsledky najdete na stránkách závodu.
Kdybyste někdo z účastníků chtěl napsat zase nějaký rozsáhlejší článeček, sem s ním.

Poznámka: Snejkování je postup mezi kontrolami kličkováním po rovince mezi skalními patry.

9.9. OB4 etapy - SklárnaVláďa
E4 - zapeklitá kontrolaDřív než to bude úplně neaktuální, ještě rychlá zpráva o třídenních OB na Sklárně.

Poslední prázdninový víkend byl nabitý závody. My jsme si vybrali třídenní na Sklárně. Terén z klasiky na mistrovství světa v roce 1991 sliboval pěkné zážitky.
Začalo se v pátek večer krátkou tratí, kde ze všeho nejdelší byla cesta na start. Brzo po startu jsme zjistili, že začaly růst houby - houbaři mohli na hřiby chodit s kosou.
V sobotu jsme běželi ráno krátkou a odpoledne lesní sprint. Někteří sbírali houby, děti honily králíky a válely se v pilinách (kdo tam byl, ví o čem mluvím/ píšu).
Na neděli nás čekala nezvykle poctivá klasika - na třídenních není obvyklé, aby vítěz běžel přes 90 minut. Opět se houbařilo a dokonce i někteří orienťáci na vybraných kontrolách. Extrémním příkladem byla 21. kontrola v H21L (viz přiložená část mapy). Protože už jsem nevydržel Radimovo tempo v hustnících, oběhl jsem kontrolu ze severu po cestě a podél louky. Kontrolu jsem trefil v pohodě, celkem jednoduchá dohledávka, díky které jsem se v průběžných mezičasech posunul o 5 míst, protože při postupu rovně se děly věci - nejspíš to bylo mapou, ale kontrola se rovně najít nedala. Nejrychlejší mezičas měl pozdější vítěz (který postup také oběhl ze severu), ale závodníci na celkovém 2.-6. místě - tedy dalších 5 - nabralo na této kontrole dohromady ztrátu 19 minut a 59 sekund!! Takové kontroly by se snad ani stavět neměly. V některých pasážích jsme s mapou drobné problémy měli (chybějící kameny, úroveň a způsob generalizace atp.), ale jinak to byly fajn závody. Počasí vyšlo, houby rostou, takže nač si stěžovat, že jo.
Celkové výsledky najdete na stránce závodu.

9.9. OBOpět štafety (článek od Andrého)Vláďa
Míra, André a Týna na stupních vítězů (na druhém místě)„Tak jsme první no a co??“ znělo našim nejmladším seniorům v sestavě Vláďa, Peciš a Pajoch, kteří se opravdu pochlapili a s obrovským náskokem suverénně vyhráli oba závody štafet druhého kola ČP v téměř rodném lese Vládi Kalouse, který se i díky rodinnému areálu mlýna a pily ujal role hostitele naší relativně skromné kombinované výpravy.

Pro mne osobně to byly v barvách EKP štafety snad po 10 letech a běžecké tak po 20 a tak jsem i díky jménu Flašar ve vítězné štafetě Pragovky vzpomínal na naše dávné tradiční souboje s Přírem, za které ještě běhával Stejski a dalšíborci v dřevních dobách našich začátků OOB EKP.

Peciš - sobotní finišmanNemohu ale opomenout i další skvosty naší účasti na závodech, které se, jak jinak, započaly společnou cestou tam - s Mírou, řidičem s Kačenkou Fantovými. Dohoda na odjezdu byla celkem jasná, jen Kačenka si zapomněla čip a tak nastala při odjezdu menší sekera, ale i tak, celkem v limitu jsme vyjížděli skoro bezstarostně z Prahy, nakonec i dálnice a start Míry v prvním úseky byl skoro jistou zárukou, že dojedem včas. No, v jednu chvíli, již skoro před Vamberkem, se, pravda, zdálo, že ten start fakt nestihnem, ani můj nátlak, že „čára není zeď“ Míru k předjetí 100 letého šoféra a jeho vrávorajícího plechového miláčka nepřiměla, nicméně již 10min. před ostrým startem Míry jsme byli na parkovišti a tak rychlým přechodem do běžeckých svůj start i s nulováním stihnul na vteřinu přesně. Ale zážitky byly. Jak jinak než také mj. o současné politice jsme v autě vedli řeči a Míra dal k lepšímu zmínku o politických ambicích u našich orientačních známých, hlavně v barvách monarchistické strany – Bohoušek, Olda Kodeda atd., no shodli jsme se rychle na tom, že osvícený monarcha by nebyl u nás k zahození, i když mně to znělo až moc archaicky a tak jsem to posunul na osvícený diktátor a ironicky v nadsázce vůči „monarchovi“ dodal s „právem první noci“. Nic zlého netuše, ovšem zvídavá Kačenka Fantová nás velmi nejprve rozesmála dotazem, co že to právo znamená, ale pak už šlo do tuhého, je opravdu důsledná a zvídavá a naše pochechtávání a nervozní reakce Míry ji spíše inspirovalo k dalším dotazům. No, nedali jsme to, až snad prý večer mezi 4 očima tatínek, ale kdo ví… Ani okamžité vysvětlení v již poněkud nervozní atmosféře v kabině vozu, že nestíháme a že vysvětlení nejlépe zastane maminka Libuška nepomohlo, to dítě to osvětlení ještě vyžadovalo i na zpáteční cestě ku Praze, kdy si tak trochu trucovitě Kačenka vymiňovala ještě klacík ke hře na pejska a aportek. A to jsme s Kačenkou v autě řešili mj. společně časoprostorové souřadnice vesmíru a jinou pestrou paletu problémů. Tak prosím, kdyby třeba některá z členek oddílu se toho obecně chtěla ujmout…pro mne se z toho plácnutí stal zásadní pedagogický problém tohoto víkendu.

Tak ještě ke sportu - nakonec jsme s Týnou doprovodili Míru k docela dobrému umístění, v sobotu jsem na závěrečný úsek po supervýkonu Míry a solidním Týny přebíral na 4. pozici v intervalech několika vteřin před a za dalšími 2 štafetami, po 4 kontrolách čistě a relativně rychle jsem již viděl vedoucího závodníka v bílém, jak běží ze směru postupu a ocital jsem se ve vedení naší kategorie, paralelka v totálním humusu podmáčeného zamokřeného svahu s hustou změtí smrčí a zcela nečitelnými rozhraními, kam jsem předčasně odbočil, mne ovšem úplně zmátla a ztratil jsem tu snad 10 minut a vrátil se tak do party mixů na 4-8 místě – ty se pohybovaly relativně pospolu po celou dobu závodů – 10 týmů u nás skončilo do 10 minut. No, styděl jsem se a utíkal co to šlo, ještě přišel docela hluboký vodní příkop, před kterým jsem těsně ještě chvíli vlál za Kožinou, tam se ale projevily naše váhové odstupy, já se tam do hloubky bažinky pěkně probořil po kolena a tento lehkonohý borec mi už na další běžecké části na veřejný úsek dal dost těžkou kládu. Za veřejným jsem sice ještě znovu potkal toho polského - našeho prvního do posledního úseku, dostal se před něj na zašité kontrole ve vysoké zarostlé pasece, ale utekl mi pak i díky společnému proudu dobíhajících závodníků na docela dlouhém závěrečném finiši do kopce. Takže ze soboty jsem donesl 4. místo, na kterém jsem startoval, ale dost strašný pytel +10 z té pro mne nešťastné 5. kontroly.

V neděli jsem si diktoval větší klid, některé neurčité hustníky v hustě zarostlých pasekách byly opravdu kvízy, vybíhali jsme opět asi 5 štafet krátce po sobě, Týna na veřejné byla ještě s odstupem 3.,ale dotáhla v pytlíku dokonce druhou štafetu těsně na dotek, i když jsme byli opět sledováni dalšími třemi štafetami. No, toho borce, který vybíhal přede mnou jsem potkal již na třetí v protisměru, měli jsme tam již odlišné první farsty a naše cesty se rozdělily po pár metrech, pak jsem jen chvíli sledoval let nějakého mlaďocha – asi Paukert, s naším číslem kategorie mix vpřed směrem k další vlně paseček a močálů, tak toho jsem vzdal… a pak jsem se jen soustředil na dohledávky a na vůli zdolat ty stoupací kopce s podrostem. Poslední velký kvíz mi jako maják pomohl vyřešit naštěstí zakreslený význačný strom v jinak zcela nepřehledné změti rozhraní a roští žlutozelené směsky ve skutečnosti neidentifikovatelných přechodů rozhraní bordelu a hustě zarostlého bordelu prošpikovaném desítkami kontrol a nově vzniklých vyběhaných cestiček. Při matném poklusu přes veřejnou ovšem Míra křičí: „jsi první, vydrž…“, tak jsem držel, vydrželo mi to do té první kontroly v závěrečném pytlíku, pak už nastal „výběh“ nahoru zarostlou pasekou a skoro čistá dohledávka a pak úporná cesta ke sběrce. Radostný pokřik ušáků jen oslavoval, jako že je to ok a tak se jen svalím koridorem do cíle. Jen jsem orazil, už je to další mladý rychlík s naší mix kategorií, tak to bylo o chlup – resp. o 6 vteřin jsme nakonec byli druzí před třetí, minutu za první. Ty závodníky jsem prakticky ovšem neviděl, vše jsem si musel v podstatě najít pěkně po svém.

Závody ozdobilo krásné letní počasí a tak to byla velmi pohodová akce, ve vetoších 165, kde byly snad jen 3 štafety, bychom si dost možná ani tak neužili. Výsledky.
Tak ještě jsme si vychutnali, pro mne po opravdu hodně dlouhé době vyhlášení, kde naše borce - pokud Vláďa dodá ještě nějakou fotku - vizuálně zcela zastínily jejich děti. Tak za týden start v Šemánovicích! André

Výsledky štafet: Neděle
MIX:
1 608 KUO 1                  118:55 
       Koblížek Kamil         32:56 
       Mutinská Zdeňka        46:07 
       Paukert Lukáš          39:52 

2 604 EKP 1                  119:54 
       Fanta Miroslav         36:44 
       Pokorná Kristýna       40:46 
       Adrián Petr            42:24 

3 607 KAM 1                  120:02 
       Mrázová Pavla          41:48 
       Aschermann David       45:03 
       Schäfer Jan            33:11 
H105
1 732 EKP 1                  136:24 
       Bolehovský Pavel       53:06 
       Pecka Jan              40:20 
       Kalous Vladislav       42:58 

2 737 SNA 1                  149:38 
       Doucha Jiří            50:34 
       Sedlák Radek           49:13 
       Sokolář Zdeněk         49:51 

3 740 ZLH 1                  173:21 
       Novotný Tomáš          54:27 
       Babák Jiří             62:26 
       Moskva Roman           56:28 
Sobota:
MIX
1 607 KAM 1                  110:29 
       Mrázová Pavla          39:38 
       Aschermann David       37:54 
       Kožina Petr            32:57 

2 614 SSU 1                  111:04 
       Králová Zdenka         38:04 
       Soldán Vladimír        31:12 
       Zatloukal Tomáš        41:48 

3 601 29P 1                  113:15 
       Domagala Marcel        35:39 
       Datukiewicz Damian     33:03 
       Niemiec Janus          44:33 

4 604 EKP 1                  114:45 
       Fanta Miroslav         32:03 
       Pokorná Kristýna       38:10 
       Adrián Petr            44:32 
H105
1 732 EKP 1                  122:02 
       Kalous Vladislav       40:08 
       Bolehovský Pavel       37:57 
       Pecka Jan              43:57 

2 740 ZLH 1                  145:21 
       Moskva Roman           45:08 
       Babák Jiří             51:37 
       Novotný Tomáš          48:36 

3 735 PHK 1                  145:30 
       Háp Pavel              45:02 
       Faltejsek Pavel        47:15 
       Chvátil Jiří           53:13 

2.9. MTBORybákův slídilMartin
Nad účastí na Rybákově slídilovi jsem už několikrát uvažoval, před třemi lety jsem se na něj dokonce i chystal, ale vyšlo mi to až letos. Rybákův slídil patří mezi několik málo závodů, které se každý rok konají úplně jinde. Tentokrát se jelo v okolí Orlické přehrady. Terén ve srovnání s předchozími závody ne tolik kopcovitý, mapa od Shocartu velikosti A3 slušně sedící a umístění celkem 30 kontrol bez problémů, dlouhý závod s limitem 6 hodin značící, že nejlepší dvojice objedou většinu kontrol a volba trasy sice vliv má, ale cyklistické schopnosti udělají větší rozdíly – tak by se dal závod charakterizovat z čistě sportovního hlediska.

Zkoumání GPS záznamu našich postupů (z toho vyvěšeného na Cykloserveru to ale zjistit nejde, ten je hodně přibližný, najeli jsme ne 96 ale přes 104 km) potvrzuje, že jako nejsložitější záležitost pro plánování se ukázala speciální a pro tento závod tradiční „živá“ kontrola s poznávačkou několika českých rozhleden, hradů a dalších pamětihodností, kde jsme strávili celých 9 minut. Ještě že jsme několik minut předtím zvolili variantu na jistotu a tím pádem nám zdržení na cestě do cíle nevadilo. Dalšími zajímavostmi byly kontroly na vršku dvou rozhleden. Přes 4 minuty nám stála kola pod rozhlednou Kuníček, stoupání na vyhlídkovou plošinu do výšky 36,6 m bylo dlouhé a pohled během něho pro někoho ne zrovna příjemný, třeba Mirek brzy zjistil, že horolezec fakt nebude a poslal nahoru Markétu. Druhá rozhledna byla výrazně nižší a nacházela se v osadě Onen Svět, jejíž název mi nemohl nepřipomenout týden starou smutnou událost a nechal vzpomenout na Pedrose, se kterým jsme občas soupeřili při závodech tohoto typu. Na Sixnumbers v roce 2006 mi v poslední etapě dost pomohl k vítězství, dva roky poté mi pak nedal šanci a zvítězil sám. Je vlastně nejúspěšnějším závodníkem v historii Sixnumbers v kategorii mužů jednotlivců, jenže další účast už bohužel k jednomu vítězství a jednomu druhému místu nepřidá...

Rybákův slídil - Martin Sajal a Lenka Kotačková na 2. místě, Mirek Kalina a Markéta Kalinová na 3. místě v mixech Zpátky k Slídilovi a další zastávce - dvě minuty nás stála i zastávka na parkovišti u hradu Orlík, když jsme na WC nabírali vodu. Problémy s nedostatkem vody a tím způsobené zpomalení byly asi jedinou významnější slabinou během závodu, na vítězství to ale nestačilo. Stupně vítězů v mixech vypadají skoro stejně jako před dvěma měsíci na Kobylkách. Odlišné příjmení u vítězů značí jen to, že Milan s Šárkou mají už po svatbě. Další místa už patří Ekonomu, my jsme s Lenkou druzí, Kalinovi jeli po delší době závod spolu a skončili třetí. Dušan s Honzou Kabátem zase tvrdili, jak jeli špatně a pomalu, ale přesto nás s přehledem porazili a skončili druzí mezi mužskými dvojicemi. Po výborném výkonu zvítězili Roman s Přemkem z SP KOLO, takže jsou na stupních vítězů vidět barvy obou hlavních sponzorů našeho MTBO oddílu.

Rybákův slídil - Roman Spudil a Přemek Hošek z SP KOLO na 1.místě, Dušan Lebeda a Honza Kabát na 2.místě Rybákův slídil se zařadil mezi povedené závody, kterých letos přibylo a to je jen dobře. Shocart liga se blíží ke konci. Vypadá to, že Honza Kabát by měl zvítězit ve veteránech a Markéta mezi mladšími ženami. V kategorii mladších mužů je situace těsnější a zamotanější. Dostal jsem se do vedení, jenže Pytlákovu schovanku vynechávám (Etneteří offline má přednost, i když ten loňský bude těžké překonat) a tak si to nejspíš o vítězství rozdají Dušan s Hvězdářem a možná i Štěpánem.



29.8. ODDÍLSoustředění v DobronicíchVláďa
Sesuv půdy u Papírny v Dobronicích




Minulý týden jsme si užívali s dětmi v Dobronicích. Běhání po lese, koupání v řece, lezení po lanech, klíšťata, komáři, muchničky, kopřivy, ostružiny atd. atd. Prostě prázdninová klasika. Už se těšíme na příští rok.

Pro zajímavost přikládám kousek aktualizované mapy, na které je vidět jednu z letošních novinek. Už to nejsou jenom nově vykácené paseky, o které se mapa aktualizuje. Tentokrát přibyl asi 80i metrový sesuv půdy, který kompletně zrušil cestu těsně nad Papírnou. Teda, cesta tam ještě je, ale o několik metrů dole. O několik metrů se posunul i les, ale ještě pořád stojí...
Fotku nemám, ale koukejte na mapu. To si orienťáci dobře představí.

12.8. OBAdvanta v Orlických horách Vláďa
Náměstí v Novém Městě nad MetujíO prodlouženém víkendu 9-11.8. se konaly další prázdninové třídenní závody. Dobruška pořádala 6. ročník Advanty. Tentokrát s centrem v Novém Městě nad Metují. Rozpis zkombinoval všechny disciplíny pěšího orienťáku - v pátek sprint, v sobotu klasika, v neděli krátká trať. Podle inzerovaných délek to vypadalo na takovou klasiku kratší, ale chyba lávky - žádné zkracování se nekonalo.
Ale popořadě.
V pátek jsme se sešli nedaleko centra Nového Města - města s nejhezčím náměstím ve východních Čechách, které má podloubí po celé délce na všech čtyřech stranách. Klasický městský sprint se slepými uličkami, schody, lešením apod. Kdo chtěl, proběhl se i zmíněným podloubím. Chybky se udělat daly. Tradičně se muselo rozhodovat, zda jsou rychlejší kratší schody nebo delší silnice. Pozor jsme si dávali i na kontrolu pod mostem a našli se i tací, kteří nejdříve doběhli do cíle a až potom zjistili, že chybí ještě sběrka. Pro pozdější startovní časy bylo připraveno zpestření, kterému jsem se naštěstí vyhnul - ve městě se setmělo, začalo pršet a lítaly blesky.

První polovina sobotního závodu - vrcholové partie Orlických horV sobotu jsme se přesunuli do Zdobnice (vesnice i řeka - ta, co teče do naší vesnice) na místo zvané Kamenec. Rozpis i pokyny slibovaly nevšední zážitek - orienťák na hřebeni Orlických hor, na druhé nejvyšší hoře - na Orlu (nebo Koruně, jak kdo chce), který má 1101 metrů (nebo 1099, jak kdo chce). Zážitek to opravdu byl. Prvních šestnáct kontrol z dvaceti sedmi jsme měli ve vrcholových partiích. Z těch šestnácti byly dvě ve vzrostlém lese a zbytek v zeleném nebo strakatém sajrajtu nejtěžšího kalibru. Běhalo se nejen typickými vrcholovými polootevřenými hustníky, ale i klečí. Ta má tu výhodu, že je pružná a ohebná, takže se skrz nakonec dostanete, ale je to makačka. Nejlíp asi funguje postup, který bych nazval, že se člověk musí "provalit". Kleč na přiloženém obrázku je ta nejtmavší zelená. Jako orlickohorský patriot i jako objektivní pozorovatel musím uznat, že to byl mnohem větší nářez než v Krušných horách na Mistrovství Německa před dvěma měsíci, jen chybělo to počasí.
Na první kontrole se dalo ztratit několik minut (ani ztráta deseti nebyla výjimkou). Nebylo to ale jenom o první kontrole, ztratit se následně dalo takřka kdekoliv. Postupy klečí byly fantastické. Nakonec už fungovaly jenom azimuty nebo obíhačka po cestě. Na závěr jsme si dali ještě seběh do údolí a pak už jenom koupačka v ledových tůních Zdobnice. Vítěz v H21A dal 9,1 km za 77, já za 95. Zmiňovaná vrcholová první polovina trati mi trvala 74 minut. Na chybách jsem nechal takových 8-9 minut, dvacáté místo v etapě ze sedmdesáti ale přesto hodnotím pozitivně.
Bylo skvělé podívat se orienťákem na místa, kam se dostanu hlavně v zimě na běžkách a občas v létě na kole.
Po etapě jsme udělali ještě výlety (např. na Šajtavu, k Rampepurdě) a část oddílu se také jela podívat, jak se vyrábí elektřina v malé vodní elektrárně.

Závěrečná etapa měla opět centrum v Novém Městě. Tentokrát jsme proběhali údolí a soutěsky na východ od města. Prudké smekající kopce zapříčinily i několik úrazů (kotníky i kolena), ale jinak proti sobotě standardní orienťák.

Celkové výsledky si můžete prohlédnout na webu. Ve zkratce (po E3): 4. Josefína (D10), 3. Dáša (D21B), 15. Vláďa (H21A), 55. Petr Matoušek (H21A), disk Jura (H21A - bohužel narazil blbou kontrolu při E2), 12. Peciš (H35A), ještě tam bylo pár ekonomských účastí na jednotlivých etapách. Jinak fantastické třídenní. Advanta přináší perfektní terény.

8.8. MTBOTranskras, B5H a nové oddílové dresyMartin
Na poslední již více než měsíc starý článek se dá hezky navázat tématy o dvou vítězstvích v řadě a nových oddílových dresech. K Bike adventure se však nevztahují. Ač minimálně stavbou trati šlo o velmi povedený a také hodně náročný ročník, poprvé v historii BA samostatnou novinku na našem webu nemá (první ročník 2001 nepočítám, to na webu ještě žádné aktuality nebyly...). Pro Ekonom skončil závod naprostým výsledkovým fiaskem, o němž najdete nějaké zmínky třeba ve článku Ski a Bike centra Radotín. Nejblíže bedně měli Dušan s Honzou ve veteránech na 5. místě, nejvýše skončili Mirek s Adélkou čtvrtí v mixech, ale asi všichni chtěli výš... Druhé místo v týmech nelze moc brát jako úspěch, horší umístění by už byla vyloženě ostuda. LKT80 Šumperk nás porazil s přehledem a oproti loňsku jsme si pořadí vyměnili.

Hned o týden později se jel Transkras, na jehož start nás s Lenkou přilákalo zejména centrum v Rakoveckém údolí jen kousek od chaty v Pístovicích. Jde o dvoudenní závod podobného, i když ne úplně stejného formátu. Etapy jsou dlouhé jako u BA 6 a 4 hodiny, jen kontroly jsou po oba dny zpravidla odlišné (každý den je zhruba půlka vynulovaná). Klíčem k úspěchu v sobotní etapě bylo vykašlat se na nejvzdálenější kontroly umístěné nejvíc na západě, stihnout objet nejhodnotněji obodovaný úsek okolo vysílače Hády nad Brnem, vrátit se včas a mít štěstí u špatně umístěné kontroly poblíž startu a cíle, což byl snad jediný výraznější nedostatek jinak perfektně připravených závodů. To vše se nám s Lenkou dařilo, ale nebýt druhé startující dvojice z Ekonomu, dopadli bychom asi výrazně hůře. Už to totiž vypadalo, že s mojí stávkující přehazovačkou půjde závod sotva dojet, ale v půlce závodu jsme potkali Štěpána s Ivanou, což nás zachránilo. Štěpánův bleskový zásah zařídil, že kolo po zbytek závodu jakžtakž přehazovalo, počet zastávek na nahazování řetězu dosáhl přijatelného čísla 12 a to nám i přes ne úplně dokonalý mapový výkon stačilo na vítězství nejen v mixech, ale nečekaně i celkově. Nedělní etapa byla specifická tím, že se hodně kontrol (navíc ty nejlépe obodované) nacházelo v prostoru, kde se před necelými dvěma měsíce konaly MTBO závody (o nichž píšu v novince z 12.6.). Po takové době jsem si ještě velmi dobře pamatoval, jak to v lese vypadá, a po večerním přípravném koukání do MTBO mapy jsme pak danou pasáží přímo proletěli a na závodníky, co se tam MTBO neúčastnili, jsme museli získat několik minut. A protože se nám vydařil i závěr, při dojezdu těsně před limitem jsem věděl, že si jedeme pro vítězství v mixech. Nakonec z toho bylo první místo i v absolutním pořadí, v neděli i celkově. Štěpán s Ivanou skončili v mixech druzí a mužských dvojic jich taky neporazilo moc. Celkově se mi Transkras hodně líbil – pěkně postavené tratě, sedící mapa jejíž upravení muselo dát práci, občerstvovačka v průběhu sobotní etapy, využití SI a velmi hodnotné ceny, to vše za nízké startovné. Prostě poměr výkon/cena na podobně luxusní úrovni jako třeba u Kobylek.

Martin Sajal a Zdeněk Kalina - vítězství na Bedřichovské pětihodinovce a premiéra nových oddílových dresů Sérii tří náročných víkendů za sebou v kopcovitých terénech uzavřela Bedřichovská pětihodinovka. Svojí účastí překonala všechny ostatní závody zařazené do Shocart ligy, ač počtem pořadatelů na plný úvazek bude na opačném konci. Jen Mirek s Markétou se po celou dobu věnovali pořádání, ostatní funkce zastávali pomocníci z Humanity a Ekonomu, kteří zároveň závodili. Letošní pětihodinovka se poprvé jela na mapě od mapy.cz, která po úpravách seděla velmi dobře. Oproti minulým letům se závodilo méně „nahoře v horách“ a více jižně od Bedřichova v polohách průměrně níže položených. Což neznamená, že by tam nebyly kopce, právě naopak. Rychlostních průměrů se dosahovalo ze všech třech ročníků nejnižších. Mirkovi s Markétou se letos hodně podařila stavba – zdaleka nešlo objet všechny kontroly a v různých kategoriích se vyplatilo vyrazit různým směrem. Zatímco pro ženské dvojice bylo asi lepší zamířit na sever do „opravdových Jizerek“, v kategorii mužů se ukázalo jako nejvhodnější vyrazit na jih. Což jsme také se Zdenálem udělali, jak ukazuje GPS záznam našich postupů. Na začátku ideální pořadí kontrol ve slušné rychlosti, pak chyba na Císařském kameni (že nás stála šílených 10 minut jsem netušil, ale je to tak!), stoupání na Javorník (ten, kde se nachází areál Obří Sud Javorník), pak další stoupání k Černé Studnici s další chybou možná taky k 10 minutám, vynechání pár kontrol kvůli neúprosně blížícímu se limitu a před koncem stoupání na Bukovou, kam už na kole nikdy nechci a Zdenál tuplem ne. Limit jsme ale nakonec nestihli jen o 3 minuty, zvolené pořadí kontrol bylo asi ideální a i když realizace pokulhávala, zrovna pomalu jsme i přes závěrečné vytuhnutí nejeli, a nakonec náš výkon stačil na jasné vítězství. Takže nové oddílové dresy s novým logem Etnetery, v nichž jsme ten den poprvé jeli, byly vidět i na stupních vítězů. Takovou premiéru nových dresů jsem si přál, tím že děláme se Zdenálem v Etneteře oba, jsem letos B5H chtěl hodně vyhrát a i k předzávodní mapové přípravě jsem přistupoval zodpovědněji, než v minulých letech. Na stupně vítězů se dostali ještě Dušan s Honzou Kabátem, kteří dojeli druzí ve veteránech. Na jejich dvě absolutní vítězství v řadě v závodech Shocart ligy se mi podařilo navázat a celkově už mám letos tři, ale pořád ještě mají šanci mě dohnat a předehnat.

1.7. MTBORuleta, Kobylky a dvě absolutní vítězství v řaděMartin
Poslední dvě soboty patřily dlouhým bodovacím závodům, v rámci nichž jsme před blížícím se Bike adventure testovali, jak se bude dařit nově sestavovaným dvojicím. Takže skoro nikdo nejel oba závody ve stejné sestavě. Nerozdělila se snad jediná dvojice, která už je asi sladěná dokonale - Dušan Lebeda s Honzou Kabátem vyhráli dvakrát za sebou v absolutním pořadí.

Ztracené kobylky - Dušan Lebeda a Honza Kabát vítězí jak ve veteránech, tak absolutně. Honza není vzpěrač, ale ta vyhraná piva byla opravdu těžká. Nejprve se konal již 12. ročník Ruské rulety. Noční etapa nás neláká, takže jsme startovali jen v 6hodinové denní, tedy v kategorii Maxim. Závod zůstal věrný své tradici, že jde skutečně trochu o ruletu, podkladové mapy v okolí Mnichova Hradiště jsou tak špatné, že i v případě snahy pořadatelů mapu vylepšit se prostě dokonalá mapa vyrobit nedá. Kdyby se na Ruletě vyhlašovalo v kategorii mixů víc než první místa, dvojice startující na Bike adventure za Ekonom by obsadily celou bednu a čtvrté místo k tomu, takže špatně na tom asi nebudeme :-) Třetí skončili Štěpán s Ivanou. Mirek s Adélkou byli sice fyzicky asi nejlepší, ale kontroly byly rozmístěny a obodovány velmi zajímavě, takže rozhodlo pospojování kontrol v severní části prostoru a jejich postup s několikanásobným překonáváním hlubokých údolí optimální nebyl, takže skončili až druzí. Zato naší na poslední chvíli sestavené dvojici s Markétou volba vyšla dokonale (viz naše postupy) a kromě jasného vítězství v mixech jsme obsadili i 3. místo v absolutním pořadí. Na stupně vítězů jsme se tedy postavili dvakrát, podruhé stáli nejvýše celkově nejlepší Dušan a Honza.

Dáša Tučková a Katka Svatošová vyhrály Ztracené kobylky v kategorii žen. Na Dáše je vidět, že si s vyhranými pivy neví rady :-) Týden poté se konal na okraji Křivoklátska závod Ztracené kobylky, pro které to byl sice teprve druhý ročník, ale už teď se může pyšnit největší účastí z dosavadních akcí celého seriálu Shocart ligy. Po vydařeném prvním ročníku nebylo divu. I letos se mi závod celkově hodně líbil, zas šlo o akci pořádanou s nadšením. Kobylky mají navíc z podobných závodů jasně nejlepší poměr cena startovného vs. co za to. Za 150 Kč na člověka dostane každý závodník svoji mapu, po závodě párek a pivo a to ještě jde část startovného každé dvojice na charitu. Neuvěřitelné jsou pak ceny pro vítěze – už loni jich bylo hodně a hodnotných, a letos se podařilo sehnat sponzorů ještě víc. Klobouk dolů, v cenách bude s Kobylkami těžko soupeřit i Bike adventure. Centrum letošních Kobylek si pamatuji právě z loňského Bike adventure – Machův Mlýn totiž leží v údolí, o němž jsem si správně loni řekl, že do něj nemá cenu jezdit ani v případě, kdy kontrola v něm bude za 80 bodů.Martin Sajal a Lenka Kotačková na 2. místě, Bert Mikan a Markéta Kalinová na 3. místě v mixech. Piva jsem radši nechal ležet na zemi. Letos se to jen potvrdilo, ani nedokážu spočítat, kolikrát jsme v tomto údolí brodili potok. Srovnání s BA zaslouží i mapa – ne že by kobylkomapa od Shocartu byla podprůměrná, ale když jsem se po závodě kouknul na mapy.cz, tam v oblasti kontrol z BA všechna pochybná místa seděla dokonale. Výsledkově se nám dařilo až tak, že jsme ceny z vyhlášení sotva nacpali do aut :-) Vítězství v absolutním pořadí a zároveň v nejsilněji obsazené kategorii veteránů si odvezli opět Dušan s Honzou, když objeli kromě dvou kontrol všechno, viz jejich postupy na Cykloserveru. Mezi ženskými dvojicemi jasně zvítězily Dáša s Katkou, přestože pro Dášu byl závod spíše něčím mezi výletem a testem, co vydrží bolavé koleno. Mezi mužskými (neveteránskými) dvojicemi skončili druzí Štěpán s Mirkem. Ti jen těsně porazili mixové dvojice, které se dostaly na stupně vítězů dvě. Markéta s Bertem jeli spolu poprvé a šlo jim to velmi dobře, výsledkem je 3. místo. Před nimi na 2. místě jsme skončili my s Lenkou. Počet mých vítězství v řadě kategorii mixů tedy skončil na čísle 6, obhajoba loňského vítězství byla nereálná. Milan Černý s Šárkou Vejvodovou jsou při takovýchto závodech jednodušších na plánování těžko k poražení.

Jaké závody tohoto typu nás čekají dál? Ty, kde mapy sedí nejvíc :-) Mirek s Markétou připravují Bedřichovskou pětihodinovku plánovanou na 3. srpna poprvé s mapami od mapy.cz. Kdo chcete dostat v rámci startovného tričko zdarma, máte na přihlášení už jen pár dní. A možná některá z celkem 96 plechovek piva vyhraných na Kobylkách skončí na B5H v bufetu :-) Necelé tři týdny pak zbývají do závodu, na němž chceme poprvé ukázat naše nové oddílové dresy. A tím je samozřejmě Bike adventure.

24.6. OBLehké neaktuálno - ŽB Čechy, Bohdalec, 1. a 2. 6.Radim



Tři týdny zpět, kdy německy mluvící část oddílu vyrazila na mistrovství Německa do Altenbergu, německy nehovořící část a 3 rankoholici (tzn. ti co považují závod bez bodů do Rankungu za ztrátu času) se vydali na východ, na závody českého žebříčku B.
Letos to byly už druhé velké závody na Vysočině a začínám si myslet, že ty báje o vysočinském lese jsou jen báchorka.
Vysočinský les v okolí Bohdalce (kousek na jih od NMnM) se úpravou podobal spíš zámeckému parku, kdy v lese se dalo běžet snad i rychleji než po cestě . Hustníků a pasek bylo v lese jen poskrovnu.
Ale i přes to že to byl leťák, na trati H21B která měla 15,5km to dost bolelo.
S Kaulim jsme byli dost spokojení, běželi jsme to +/- za 90. Ale jen do té doby, než to vítěz dal za 80. To jsme se pak shodli na tom, že rychleji sme už běžet nemohli, takže s výkonem jsme spokojeni a na nějaký trénink na dráze bychom se mohli tak akorát...
A zatím co v Německu padali z nebe sedláci, v Bohdalci během závodu nespadlo nic, co by propadlo přes větve stromů, takže se závodníci z lesa vraceli nečekaně suší. Tedy kromě těch, co sem tam upadli do kaluže, kterých bylo po lese skoro víc než těch míst bez kaluží.
Sobotní klasika se běžela na mapě 1:15000 vytištěné na laseru, tudíž například hnědá nebyla na mapě moc vidět. Ne že by to vadilo, těch vrstevnic tam bylo asi 5 a půl. Ale nebyla moc vidět ani modrá a kontrol na meliorkách tam bylo docela dost. To se pak prostě naběhne doprostřed kolečka a hledá...
Vydatný déšť přišel až na konec závodu. Petr, který startoval až na konci, dobíhal do sbaleného cíle, i mapu mu nechali. Musel ovšem slíbit, že ji nikomu neukáže. No, nevěřili byste tomu, on ji večer na ubikaci před námi skutečně zatajil.
Luxusní ubytování některým úplně nevyhovovalo, zvlášť po tom, co zjistili, že na pokoji není televize. Večer se hrálo poslední kolo fotbalové ligy a Petr nemohl sledovat svůj oblíbený Baníček (nebo Klokani?) v souboji o titul.

Přes noc trochu sprchlo, takže v lese už stála voda všude. To je tedy jedna z mála nevýhod plochého terénu. Ta voda tam prostě stojí a čeká. Na to až do ní někdo spadne.
V neděli na krátkou trať občas vykouklo i slunce, takže v lese to bylo jako v prádelně.
Tratě byly stejně rychlé jako v sobotu, jen s tím rozdílem, že přes čistý les se jen běželo, kontroly byly vždycky v nějakém hustníku nebo pasece.
Nedělní závod byl daleko víc vyrovnaný než ten sobotní, přece jen se běželo jen půl hodiny.

Byly to příjemné menší závody, kde bylo všechno na jednom místě, neotravoval žádný hlasitý komentátor a všichni odjížděli spokojení. Obzvlášť ti, kteří měli zprávy o tom, jak to vypadá na závodech v Německu...

Výsledky na stránkách závodu.



12.6. MTBOSprint, štafety a free order u BrnaMartin
Sprint, H21A - 1. Mirek Kalina, 3. Štěpán Merenus O víkendových závodech ve Viničných Šumicích už Mirek napsal článek na MTBO.cz, ale protože se nám tam líbilo i dařilo, zaslouží si zmínku i na oddílovém webu.

V sobotu dopoledne se jel sprint, který mně osobně přišel pěkný ale poměrně lehký, ale že v některých kategoriích kupilo hodně závodníků chyby (jak píše Mirek) asi pravda bude. Jinak by totiž Mirek prý nemohl zvítězit v kategorii H21A. Na stupních vítězů ho navíc doplnil Štěpán. Podobným způsobem opanovaly závodnice Ekonomu kategorii D21B, kde vyhrála Radka a třetí skončila Marcela. Závod byl v hlavních kategoriích zároveň mistrovstvím republiky. Mně se podařilo obsadit 14. místo, což je slušný výsledek, na který v posledních třech letech nejsme zvyklí, pravda že startovní listina ochuzená o spoustu závodníků pořadatelské Tesly Brno tomu trochu pomohla.

Sprint, D21B - 1. Radka Ouhrabková, 3. Marcela Čečrdlová Vyrovnaný byl i díky tomu odpolední závod štafet, kde svoji roli sehrály i poměrně krátké úseky. Ztrátu na zlato jsme jen mezi 5 a 7 minutami myslím ještě nikdy neměli, ale přesto to stačilo „pouze“ na 9. a 10. místo. Dvě štafety v první desítce, to zní hned lépe. Holky skončily ještě o stupínek výše, na 8. místě. Štafety byly pěkně postavené a zajímavě rozfarstované, jen byla škoda, že mnohá místa už jsem znal nazpaměť ze sprintu.

Free order, H21A - 3. Pavel Kurz Až při nedělním free orderu jsme se podívali do výrazně většího prostoru lesa. Trať mužské elity se mi líbila, po většinu závodu jsem si myslel, že mému postupu k tomu optimálnímu asi docela dost chybí a až volbu v závěrečné části nejblíže cíli jsem považoval za dobrou. A nakonec to bylo přesně naopak, až špatně zvolený závěr spojený s lezením do prudkého svahu mě odsunul mimo první desítku na 11. místo. Pavel Kurz v H21A zvolil na konci podobnou variantu, ale jeho to ze stupňů vítězů neodsunulo, obsadil 3. místo.

Další výsledky hledejte na webu závodů. Zajímavé je i průběžné pořadí Českého poháru, z něhož to vypadá, že by Ekonom mohl mít příští rok hned 4 zástupce v mužské elitě. To tu nebylo snad nikdy. Stačí už v podstatě jen objet pár závodů.

Tento článek bude asi posledním (možná předposledním) s fotkami v současných oddílových dresech. Už se totiž pracuje na nových. Etnetera, která v posledních letech podporuje náš MTBO oddíl, totiž před nedávnem změnila své logo a při té příležitosti nám velkoryse přispěla na novou várku dresů, ve kterých bychom se měli přestavit poprvé asi na Bike adventure. Jinak Etnetera podporuje jízdu na kole i jinak, jak je vidět z aktuálního článku o soutěži Do práce na kole.

10.6. OBJeště pár fotek z AltenberguMartin
Vláďa Kalous se noří z mlhy při Mistrovství Německa na krátké trati Mistrovství Německa, které se konalo 1.-2.6. v Krušných horách, muselo stát za to. Běžně se totiž nestává, aby mě někdo žádal o vložení fotek na web, jako tentokrát Mirek Fanta. Po kliknutí na každou fotku se dostanete na originály ve větším rozlišení na jiném webu.

Kačka Fantová při doběhu nedělního závodu. Vpravo je vidět, jak se Vláďa Kalous se noří z mlhy při Mistrovství Německa na krátké trati.

Vlevo pak Kačka Fantová při doběhu nedělního závodu. Startovala z nás jako první a z lesa se vrátila se slovy "maminko, tatínku, nechoďte tam". Neposlechli jsme jí.

Překonatelný? potok aneb tady začínaly povodně A poslední fotka, že by to byl hraniční potok mezi Českou republikou a Německem, který je v mapě značený jako překonatelný potok?


Jinak kdo by náhodou nevěděl, jak to vypadá v Altenbergu v zimě, může se podívat na video z běžkování v prosinci 2012, kdy tam panovaly ideální podmínky, nebo i na video z 1.1.2013, kdy už bylo sněhu méně.

4.6. OBPřebor Prahy v klasiceVláďa
Kopcovatá klasikaV neděli 19.5. se v Řevnicích uspořádala letošní zatím nejpoctivější klasika. Kdo se chtěl stát pražským přeborníkem, musel se o to opravdu zasloužit. Klasika se mi líbila, zajímavé postupy. I když třeba mezi 5. a 6. kontrolou mi mě bylo líto - nejdříve jsme seběhli 10 vrstevnic (kolmo) a následně jsme vyběhli (běžel jsem tak do třetiny kopce) 27 vrstevnic nahoru (taky kolmo). Vrstevnice byly dost nahusto - celý postup měl asi 600 metrů. I další postupy byly drsné a občas nebylo jednoduché se ve svahu prudkých údolí udržet. Největší krizi jsem měl v půlce půlhodinového postupu přes celou mapu, pak se to překvapivě zlepšilo. Soukromě jsem měl pocit, že jsem se ocitl na přeboru Prahy na dlouhé trati. Výsledky najdete na ORISu.

4.6. OBFantastické mistrovství Německa v AltenberguVláďa
Pamatuju si, že třeba před patnácti lety se několik let po sobě pravidelně opakoval první červnový víkend s teplotami kolem 36°C. Letos to teda fakt neplatí.
Připijme si na počasíPočasí na víkendových závodech zcela odpovídalo charakteru letošního jara a zároveň pasovalo i k místu závodu - hřeben Krušných hor. Že už byl červen, tak alespoň nesněžilo, ale lilo poctivě jako z konve. Gumáky jsme obuli v sobotu ráno na parkovišti a sundali až v neděli odpoledne doma.
K dokreslení meteorologické situace je třeba podotknout, že situace nebyla lepší ani v místě našeho ubytování. Pro naše čtenářstvo z řad členů oddílu, kteří bojují s němčinou, nemají dobrodružnou povahu a vyrazili tedy pouze na béčka do Bohdalce, jsme prováděli podrobná měření. U hotelu Komáří vížka, kde jsme bydleli, jsme naměřili večer nárazy větru 16 m/s, ráno dokonce 20 m/s (což už je bouřlivý vítr - stupeň 8 v Beaufortově stupnici). K tomu mlha a vodorovný déšť.
Lepší počasí jsme si ani nemohli přát.

Nejzajímavější část mapyAle zpět k závodům. V sobotu se konalo mistrovství Německa na krátké trati s centrem na biatlonovém stadionu v Altenbergu. V neděli následoval závod německých žebříčků na klasické trati tamtéž. Oba závody uspořádali orienťáci z Drážďan a Teplic. Musím jim vyseknout poklonu. V porovnání s tímhle víkendem jsme na závodech v Bečově měli jenom drobné přeháňky.

Les v okolí biatlonového stadionu nabídl skvělý terén s polootevřenými pasážemi, které připomínaly skandinávské bažiny. No a bez vody by to samozřejmě nebylo ono (myslí si Kucan a já, Rita to nazvala spíš survivalem - ale to je přece ten správný orienťák, ne?). V neděli bylo vody ještě mnohem víc než v sobotu. V lese to bylo znát, vodě jsme se přestali vyhýbat průměrně 200 metrů za startem. Více vody zaznamenali i pořadatelé, kteří v neděli uzavřeli část lesa na české straně, kvůli rozvodněným potokům.

Jak se nám dařilo, můžete zkontrolovat na stránkách závodu.

29.5. OBSprint v Karlově Studánce Radim



O víkendu proběhly další významné celostátní závody, tentokrát na dálném východě.
Dva závody Českého poháru štafet a sprint v Karlově Studánce a okolí uspořádal oddíl z Vrbna pod Pradědem.
Na štafety už nikdo z nás, nevím proč, nějakou dobu nejezdí, takže tohle bude jen o sprintu.
Předpověď počasí opět nevyšla a tak jsme si užili další sprint ve víceméně slunečném počasí.
Pořadatelé měli zřejmě s počasím nějakou dohodu, takže při čekání na sluníčko dokonce ochotně posunuli start o půl hodiny.
Ovšem bylo to tajemství o kterém se nesmělo moc mluvit, takže se o tom někteří z nás dozvěděli víceméně náhodou... a rozcvičovali se pak 2x. No ale jiní se zase začali strachovat, aby stihli doběhnout ještě za světla.
I jinak byl závod organizačně hodně pod úrovní oblasťáku, každopádně to, za čím jsme tam přijeli, bylo excelentní.
Krásný sprint v prostředí lázeňského městěčka, hodně krátkých postupů na volby, střídání směru. Tratě se pořadatelům rozhodně povedly. Škoda, že při sprintu není moc času na kochání se.
Tenhle výlet stál rozhodně za to. Schválně jestli poznáte, u které budovy (na výřezu mapy) se točil film S tebou mě baví svět.

Výsledky na stránkách ORISu.



13.5. OBžeb. B v JanověVláďa
Pytlík s mapami jsme měli narvaný jako už dlouho ne. Počet ušáků na víkendových závodech se blížil třiceti.

V sobotu to byl morálně obtížný závod. Dost pršelo a ani hřebíky nepomáhaly, když jsme se sápali roklemi na mapě Špičák. Sobotní závod - klasická trať - byl fyzicky náročný s hodně "hrbolatým" terénem. Údolí a erozní rýhy byly časem opravdu únavné, zejména po hodině běhu a později. Ani běh po cestě nebyl jednoduchý. Vzhledem k půdním poměrům se většina cest proměnila v bahniště a lepší bylo běžet lesem vedle. Musím ale pochválit stavitele tratí. Bylo to postaveno jako pěkná klasika včetně dlouhých postupů po celé mapě. Mně osobně se nejvíce líbilo na deváté kontrole v útulném zahustníkovaném údolíčku. Tak jsem se ale zasnil, že jsem na další kontrolu odbíhal úplně jinam.

Neděle přinesla nejen lepší počasí, ale také mapově náročnější (a tím zábavnější) tratě. Hned za startem nás čekala taková malá oblast hustníků, pasek a hlavně údolíček. Železniční muzeum Lužná u Rakovníka - mašina MikádoBrzké startovní časy potkávaly i divočáky. V této oblasti bylo kontrol nepočítaně. Kdo jste tam nebyl, představte si malá údolíčka zarostlá hustníky s prudkými stěnami. Ztratit se tam dalo i několik minut.
Zbytek lesa byl až na několik výjimek čistý a průběžný, přesto to byl mapově velmi zajímavý závod. Po sobotním blátě jsme byli vesměs velmi příjemně překvapeni.

Výsledky najdete v ORISu nebo na stránkách závodu.
A ještě malá reklama. Po závodech jsme se byli podívat v nedalekém železničním muzeu v Lužné u Rakovníka. Stojí to za to.

13.5. OBMČR ve sprintuRadim



Středeční sváteční den 8. května se rozhodli pardubičtí pořadatelé okořenit sprintu-chtivým orientačním běžcům mistrovstvím republiky v této disciplíně.
V Chrudimi, druhém největším městě Pardubického kraje.
Pohled do map i prohlídka centra města prostřednictvím Google Street View slibovala zajímavý zážitek na sprintových tratí.
Bohužel opak byl pravdou. Prostor sice skýtá dost možností pro volbu postupů, tratě však byly postaveny tak, že všechny varianty (až na výjimky) byly rovnocenné a tak stačilo jen rychle vybrat, zatnout zuby a běžet jako o život.
Jedinou záludností od pořadatele tak bylo špatné vyznačení zavřeného průchodu v mapě, který aspoň výrazně ovlivnil jinak běžecky jasný a vyrovnaný závod.
Nicméně počasí se vydařilo, letnější snad ani být nemohlo. A vzhledem k tomu, že závod se konal až v odpoledních hodinách, byla to ideální příležitost k poznání zajímavých míst v okolí Pardubic a Hradce.
Pytlík na mapy se moc nevydouval, zdá se, že mistrovské závody nejsou u nás (Ušáků jako) zrovna v oblibě...

Výsledky na stránkách závodu.

13.5. OBČeský pohár u DukovanRadim



Po středečním rozběhnutí pokračovalo mistrovství světa v přespolním běhu Českým pohárem v Kramolíně na okraji Vysočiny.
Slibovaný vysočinský les se podobal více brněnskému, čistý les s tvrdou podložkou, kde se krásně běželo po cestě i mimo ni. A bohužel dost rychle.
Začátek klasické trati se běžel po náhorní plošině křižované údolíčky a rýhami, konec závodu se rozhodoval v kluzkých a místy kamenitých svazích nad vodní nádrží Mohelno.
Během závodu se vystřídaly snad všechny druhy deště, takže se v cíli vydouvaly všechny pytlíky na mapy, vodou. Ty naše dvě mapy si tam krásně plavaly.
V bufáči se fronta nekonala a nejlíp bylo asi v dětském koutku.

Neděle všechny příjemně překvapila tím, že nevyšly vyhrůžky rosniček a nad hlavami nám svítilo slunce.
Závod na krátké trati byl opět rozdělen do dvou části, ale tentokrát víc extrémních.
První část trati nahoře v jamkách, bažinkách a porostech, zbytek pak v prudkých svazích, ve kterých se nedalo ani chodit, ale dolů to jezdilo krásně.
Bylo vidět, že se brňané (žabiňané) po loňských tragických štafetách hodně snažili a připravili celkem pěkné, i když jednodušší závody.

Výsledky sobotní klasiky a nedělní krátké trati na stránkách závodu.


7.5. MTBOViprahlý bajkonur a Open scoreMartin
Odstartovala i sezóna bikových orienťáků. Klasické MTBO závody odbudu pomocí odkazů na Mirkovy články z mtbo.cz o úvodních kolech Českého poháru v Chacholicích a pokračování o týden později v Moravičanech na Moravě. Tam mají mimochodem mravence, kteří umí velmi dobře jezdit na kole. Po závodě jich několik nalezlo na moje kolo, které dlouhou cestu do Prahy strávilo na střeše auta. Ti mravenci za chvíli odletí, říkal jsem si a zapomněl na ně. Večer v bytě při seřizování kola mě překvapilo víc než 10 těch malých zmetků, kteří pobíhali po rámu kola, byli schovaní v pastorku nebo dokonce už vyrazili na průzkum bytu.

Uskutečnily se ale již i první delší závody, tedy takové, které někdo nazývá „bike orientační závody“ (tímto názvem se asi inspiroval i nový web bike-o.cz), jiní je nazývají „závody typu Bike adventure“. I když zrovna první dva letošní závody se od Bike adventure v mnohém liší. Sezóna začala tradičně Viprahlým bajkonurem, který bývá každý rok docela podobný. Mnohé kontroly na atraktivních místech (výhledy, turistické zajímavosti, hospody a tak), nevhodnost přidělávání průkazky napevno ke kolu (i když letos byly kontroly max. 20 metrů od cesty), pořádné kopce (po 4 letech opět v údolí Sázavy i Vltavy s centrem v Pikovících), hromadný start a stejné bodové ohodnocení všech kontrol a z toho plynoucí menší složitost plánování trasy a tím pádem závod více o fyzičce (ale letošek byl z hlediska plánování zajímavější). Několik dvojic z Ekonomu se dostalo na stupně vítězů. V mixech skončili na druhém místě Štěpán s Ivanou neboli CentrumNosičů.cz, třetí místo obsadili Mirek s Markétou. Mezi veterány obsadili 2. místo Dušan s Honzou Kabátem. S nimi jsme se na trati potkávali a chvílemi i spolupracovali, nakonec jsme je s Milanem Jalovým při stejném bodovém zisku o necelé dvě minuty porazili i přesto, že nám ujížděli, ale nám to v kategorii MM na stupně vítězů nestačilo. Chybělo 26 vteřin... Postupy jsou tady: Martin a Milan, Dušan a Honza. Ještě opožděné doplnění: V souhrnu výsledků jsem úplně zapomněl, že na bednu se dostal i André, když obsadili s Evou Pykovou 3. místo ve veteránských mixech.

Na prvního máje se konal na Hřebenech závod Open score, který navazoval na podobný loňský závod doplňující tehdejší světový pohár v MTBO. Z něho zbyly mapy a jak se na prezentaci ukázalo, tak i s natištěnými kontrolami – ty byly tedy na stejných místech jako loni, jen jinak obodované (mapa se rozdávala na prezentaci, body na startu). Jen start a cíl se nacházel na druhém okraji mapy, a limit byl 6 hodin místo loňských čtyř. Závod jsme s Dášou zahájili ve stopách loňského vítězného postupu s tím rozdílem, že loňský vydařený závěr byl tentokrát začátkem. První komplikace přišla už po půlhodině, přesmykač se mi rozlomil na dvě půlky. Nechápu, proč mistři z Shimana vyrývají do přesmykače písmena „XT“, když se pak v jejich místě přesmykač láme... Zbytek závodu jsem si musel vystačit s prostředním tácem, na velký šlo přehazovat jen omezeně. Tempo jsme nasadili volnější odpovídající tomu, že jsme oba nezávisle na sobě chtěli závod několik hodin před ním odpískat. Dáša kvůli náročné noční službě (takže před závodem vůbec nespala), já kvůli nepěknému nachlazení. Jako zcestná se ukázala myšlenka, že bychom mohli zvládnout objet většinu kontrol (nakonec jsme jich stihli 42 z 60 - loni to bylo 31), což jsme si uvědomili docela pozdě a několik slušně obodovaných kontrol na jihozápadě mapy jsme museli vynechat. V poslední půlhodině nás pak časový limit donutil vystupňovat tempo tak, že to pro nás ten den nebylo zrovna nejpříjemnější, závěr se nám naštěstí podařilo naplánovat přesně. S papírkem s mezičasy z loňského roku v kapse to ale bylo jednodušší :-) Výsledky nás příjemně překvapily – vítězství v mixech se asi dalo čekat, i když ztráta Kalinových na 2. místě nebyla velká, Mirek s Markétou asi zvolili nejlepší postup z celého startovního pole. Ale celkové vítězství (bez rozdílu kategorií) hodně potěšilo, aby mix porazil všechny mužské dvojice, to se asi nestává často (nevím, kdy se to naposledy stalo, když tedy nepočítám druhou etapu loňského BA :-). Zajímavostí je, že na stejných kontrolách podle stejné MTBO mapy závodili i běžci – mezi nimi zvítězili Sádlo s Honzou Kotykem. Mapa s postupy některých dvojic, včetně nás. Pro srovnání, o loňských postupech jsem psal loni (v novince z 10.5.).

2.5. OBVč. pohár - StudánkaVláďa
Svátky na 1. a 8.5. znamenají anglické týdny v českém orienťáku. Zápasy o víkendu a ve středu jak v anglické lize. Jeden z nich se konal včera na Studánce - rychnovském letovisku v lese Včelný.

Vypadá to, že v Rychnově není jednání s myslivci jednoduché a tak byla přístupná jenom polovina lesa Včelného. I přes toto omezení se ale Honzovi Potštejnskému podařilo postavit pěkné tratě se spoustou kontrol. V hlavní kategorii jsme se několikrát křížili, ale nebyl to problém, dávali jsme si pozor.
Díky křížení se mi naskytl krásný pohled, když jsem zvolil postup na šestou kontrolu údolím podél Javornického potoka - na obou stranách prudkého údolí byly rozesety kontroly a mezi nim vrávorali orienťáci hledající kontrolu se správným kódem. To jsem si ještě neuvědomil, že oba břehy čekají i na mě.
Za chvíli jsem ve svahu přeběhl jednu kontrolu, kde jsem nechal necelou minutu. Žádnou další větší chybu jsem neudělal, ale ta fyzička. Bez tréninku se v takových prudkých kopcích neběhá moc dobře. Nicméně i tak to stačilo na třetí místo.

Pro mě to byly zajímavé závody i proto, že les Včelný je jeden ze dvou lesů, ve kterých jsem se učil orienťák. Už je to ale hodně dlouho a je zajímavé, jak se les za 25 let změní. Tam, kde jsme za mlada běhali po pasekách, jsme včera hledali kontroly v neprůhledném hustníku - i další porosty byly úplně jinak. Vůbec jsem to tam nepoznával.

Přesto to byly fajn závody. Výsledky v ORISu nebo na webu závodu.

29.4. OBVč. pohár - VrbiceVláďa
I když to podle našich stránek nevypadá, rozběhla se sezóna.

O víkendu jsme se s Janou potkali na východočeských závodech ve Vrbici. Vrbice je malá vesnice nad Doudlebami nad údolím Divoké Orlice. Pokud budete mít cestu kolem, je to i dobrý tip na zastávku na nové rozhledně, ze které je za hezkého počasí vidět na jednu stranu do Pardubic (Kunětická hora) nebo na sever do Krkonoš. Orlické hory samozřejmě. Pro cyklisty je pod rozhlednou i možnost občerstvení.

Závodilo se na svahu zmíněného údolí Divoké Orlice. Převýšení mi nakonec nepřipadalo tak veliké jako v popisech. Poslední kopec byl ale dost výživný. Stará mapa je k dispozici tady - běželo se na její západní polovině s měřítkem 1:10 000. Mapu ze závodů najdete i na www.obpostupy.cz. Výsledky na stránkách závodu nebo v ORISu.

Příjemné počasí bylo v průběhu závodu doplněno májovými deštíky, abychom se tolik nepotili. Opravdový liják včetně bouřky začal naštěstí až odpoledne.

4.4. ODDÍLVelikonoční soustředěníRadim



V poněkud ztenčeném počtu jsme letos zahájili běžeckou sezonu tradičním velikonočním soustředěním u Bělče nad Orlicí v ubytovně tábora J.A.Komenského, který se pro tuto akci ukázal jako ideální místo.
Protože tento rok Velikonoce připadly na dost brzký termín, zvolili jsme terény v okolí Hradce Králové, kde by koncem března sníh čekal asi málokdo. Trochu jsme se spletli, bylo by ho dost i na běžky.
V sobotu Líba postavila trať se střídáním delších a krátkých postupů, odpoledne jsme vyrazili do centra Hradce na kavárensko-poznávací výlet s výkladem průvodkyně Veroniky.
V neděli jsme běželi dva delší okruhy, odpoledne byl na programu bazén nebo prohlídka akvária.
Velikonoční prodloužený víkend jsme zakončili tradičními štafetami, tentokrát v rodinném složení.
Kauliho snowboard si tak nejdříve přivezli a pak i odvezli Fantovi.
Gratulujeme!


22.3. OB13.4. pořádáme 2 sprinty (Vinoř a Kbely)Mirek
Již za 3 týdny náš čeká letos jediné pořádání závodů - v sobotu 13.4. pořádáme dva sprinty ve Vinoři a Kbelech. Dopoledne od 10:00 se koná ve Vinoři oblastní mistrovství Pražské a Středočeské oblasti ve sprintu. Terén bude klasický příměstský les s vrstevnicovými detaily a zámecký park. Odpoledne od 14:00 se jedná o běžný rankingový závod. Terén bude rovinatý, městská zástavba, park, příměstský les. Zároveň tímto prosím všechny členy oddílu, aby si tento termín rezervovali pro pomoc s pořádáním.

17.3. LOBSezóna LOBů skončila, zima však neRadim



Sezóna skončila, což se dá poznat hlavně podle toho, že byl vydán konečný žebříček.
Letos se nakonec odjelo 6 z 8mi individuálních závodů.
Moc nás letos na LOBy nejezdilo.
Nejvýraznějším úspěchem bylo 4. místo Veroniky v dámské elitě.

Výsledky Českého poháru v LOB.


Zima ovšem zdaleka nekončí.
Na horách leží hromady sněhu a byla by toho škoda toho ještě nevyužít. Zvlášť když ty hromady pořád upravují rolby do podoby stop.
Minulý týden se sice lyžovalo na červený klistr v +5ti...
...což má tu značnou výhodu, že útlocitní lyžaři, kteří si neradi zapatlou lyže, nezavazí ve stopě. A takových je většina.
Tenhle víkend byl pro změnu ve znamení zelené extry, v -13ti.
Tak pokud jste v zimě zaháleli, tak šup šup nahonit poslední kilometry, vytrvalost v lese jako když najdete.
Až se vás na startu prvního jarního závodu startér zeptá, co že jste dělali v zimě... ať tam tu minutu nemusíte trapně mlčet.



10.3. OBDalší vítězný orienťák v pražské MHDMartin
V pátek se konal již 4. ročník orienťáku v pražské MHD. Oproti předchozím závodům (o tom prvním jsem psal článek do ročenky 2009) se změnil zářijový termín na březnový a vedle tradičního pořadatele, kartografického vydavatelství a tiskárny Žaket, se do organizace zapojila i Fakulta dopravní ČVUT. Spojení s jejím studentským dnem přineslo zajímavý doplňkový program, další účastníky i nové místo startu a cíle – kampus ČVUT na Albertově.

Oproti prvnímu ročníku, kdy jsem naběhal 16,5 km a klíčová byla vytrvalost, jsem se výrazně víc vozil a součet naběhaných kilometrů mi vyšel jen 7,85 km. Zato jsem v první části závodu musel zařadit 3 sprinterské vložky, kde na úsecích dlouhých 450 až 600 metrů rozhodovaly vteřiny o tom, že mi tramvaj a autobusy neujely. Postupně jsem použil spoje č. 7, 22, 196, 136, 118, 170 (ze 118 na 170 jsem přestupoval u prodejny Specialized na Praze 4 tj. u SP KOLO, kde byla jedna z kontrol) a po zaběhnutí pro kontrolu u nádraží Praha – Krč opět busem 170 na Barrandov. Tam se začalo rozhodovat. Podle jízdního řádu jsem měl mít 12 minut na seběh z Chaplinova náměstí do Prokopského údolí na vlak Praha – Hlubočepy. Jenže autobus se zdržel v zácpě ve stoupání na Barrandov a na přeběh zbylo jen 6 minut. Zde rozhodovala volba postupu. Optimální postup svahem zleva se dal vyčíst snad jen z orienťácké mapy a tu jsem neměl, takže jsem zvažoval riskantní variantu ulicí Miroslava Hamra. Od ní mě odradilo až označení „soukromá cesta“ na jejím začátku. A bylo to asi dobře – při pohledu na letecký snímek to vypadá, že ulice je slepá a v cestě k vlakové zastávce brání zahrady. Obíhačka zprava byla dlouhá (celkem měl tento přeběh 1750 metrů a šlo o nejdelší běžecký úsek), takže jsem k zastávce dobíhal až minutu a kus po čase v jízdním řádu. Naštěstí vlak měl zpoždění 3 minuty a v tu chvíli jsem víceméně věděl, že nasedám do vítězného vlaku, pokud si to později nezkazím sám. S využitím povoleného telefonu pro zjišťování jízdních řádů (v této fázi v okolí centra už jsem potřeboval vědět spíš to, jak dlouho spoj jede, než v kolik jede) šlo dokonce o jednodušší počítání, než při závodech jako Bike adventure. Ani jsem se nedržel oblíbeného hesla „kdo neriskuje, nevyhrává“ - pro poslední zvažovanou kontrolu na Křižíkově se už nevyplatilo jezdit, z pravidelných pracovních cest do Blue Style a Travelportalu jsem věděl, že bych asi odečetl víc bodů za překročení limitu. Takže jsem po cestě vlakem použil v druhé polovině závodu linky B, 4, 10, 20, 6, 17, 12, C a závod zakončil seběhem z Vyšehradu.

Do cíle jsem doběhl v klidu necelých 5 minut před limitem. Nepřekonatelností mého výsledku jsem si byl jistý možná až příliš – tradiční soupeř a spolufavorit Tomáš Matras (ve 2. ročníku těsně prohrál s Mirkem, ve třetím zvítězil těsně přede mnou) posbíral o 5 bodů víc postupem, který mi přišel na první pohled jako dost nevhodný a musel při něm naběhat asi 2x tolik co já. Jenže penalizace za doběh po limitu jsou v tomto závodě neúprosné. Opoždění o necelých 10 minut znamená pád skoro až na poslední místo. Výsledky potvrzují, že mi závod vyšel téměř dokonale, se 110 body jsem měl na závodníky na 2.-8. místě náskok 15 bodů. Svoje postupy jsem nakreslil na mapy.cz.

8.3. LOBKonec české sezóny LOB v NěmeckuRadim
Tak nám skončila sezóna LOBů.
Letos to bylo výrazně později, o prvním březnovém víkendu se uskutečnily o měsíc odložené závody v Krušných horách v německém Holzhau, u hranic s ČR.
Sněhu bylo tentokrát dostatek a pořadatelé se snažili o 106, abychom si to my závodníci pořádně užili.
Sobotní krátká trať i nedělní klasika byly z větší části pěkné lyžařské závody v husté síti rolbou upravených stop se spestřeními v tečkách důsledně vyšláplých jedním lyžařem.
Sobotní závod patřil i kvůli krásnému počasí k tomu nejlepšímu, co letošní LOBy mohly nabídnout.



Takže škoda těch, kdo sem nakonec nedorazili.
I když z našeho oddílu do Německa vyrazili jen skalní přívrženci LOBů (Veronika a já), podařilo se nám zkratku EKP propašovat ve výsledcích hodně vysoko, Veronice dokonce na českou bednu.

Pořadatelé si pro závodníky připravili jedno veliké zpestření. Ražení systémem SI Air. Bezdotykový systém, který razí kontrolu do vzdálenosti 60cm od krabičky.
Ve sjezdu stačilo jen profrčet okolo kontroly a zamávat na ni rukou.
Ovšem jednu značnou nevýhodu tenhle systém má: už si u kontroly nikdy neodpočinete. Zastávky na ražení a honění čipu okolo díry už jsou minulostí...
Většina závodníků se s tímhle systémem ještě nesetkala a tak nejčastější věta po dojezdu do cíle byla: "To jsem zvědavý, kolik mi chybí kontrol."
Asi nejvíc brblali závodníci veteránských kategorií, co hůř slyší pípání a vidí blikání. Jak tam není ta jistota zásunu do díry, jak můžete vědět, že jste orazili?



Na nedělní klasiku trošku přisněžilo, zatáhlo se, rozfoukal se vítr. Jako by nestačilo, že stavitel tratě pořádně natáhl. Holt i příroda chtěla, abychom si to ve stopě pořádně užili.
Opět se jelo ve stejném prostoru, jen delší tratě měly navíc výměnu mapy.
Asi největším kulturním zážitkem závodu byl 100 metrový postup v závěru tratě, který měly skoro všechny kategorie a při kterém se sjížděla stěna starého lomu.
V mávání na kontrolu byli po sobotě všichni o hodně zkušenější a tak jediná možnost, jak si při závodě odpočinout byla výměna mapy. A nebo upadnout do závěje.
Což se třeba mně v závěru trati v prudkém sjezdu lesem mimo stopy po průseku a potokem podařilo asi 4x.
Veronika to objela a asi proto pokořila dokonce německo - českou bednu.



Výsledky sobotní krátké trati a nedělní klasiky.




28.2. LOBMistrovství na VysočiněRadim
Zima se vrátila do hor. A to nejenom do Prahy
O víkendu po více než měsíční přestávce pokračovala sezóna LOBů dalšími závody, tentokrát na Vysočině.
MČR na krátké trati a MČR dvojic.

Ještě ve čtvrtek nás pořadatelé uklidňovali fotkami na webu závodu. Sněhu je dostatek, stopy krásně projety.
Sněhová kalamita přišla až v pátek odpoledne. Už jen dojet na Vysočinu byl výkon.
Celou noc pak vesele padal sníh, takže jsme ráno málem nenašli auta a poprvé po třech letech museli dokonce použít řetězy.
Docela dlouhá krátká (však to bylo mistrovství) se jela na Ochoze, v lese mezi Vlachovicemi u Třech Studní a Novým Městem na Moravě. Startovat vzadu bylo podstatnou výhodou. Přece jen je rozdíl, jestli vyrážíte do hlubočáku nebo do udupané stopy.
Těsně před startem závodu se počasí výrazně změnilo a začalo sněžit vodorovně. Naštěstí se většina závodu odehrávala v lese, kde to zas až tak moc nevadilo.
I když bylo v prostoru víc jak 40cm sněhu, bohužel mu místy chyběl základ, takže na několika místech jsem pochopil škodolibost pořadatelů, kteří ujišťovali závodníky, že je to na dobré lyže...
Už jen třešničkou na dortu bylo shromaždiště na louce bez jakéhokoliv zázemí.
Ostudu jsme si neudělali. 2 druhá místa manželů Šedivých, 2 pátá místa manželů Bochenkových a 7 a 9 místo manželů Ondráčkových...
Výsledky dopolední krátké trati a odpoledních štafet.





18.2. OBČasopis Orientační běh 2013Petr M.
Chcete-li v roce 2013 časopis OB pravidelně dostávat, je třeba si jej co nejdříve závazně objednat. Roční předplatné stojí 550 Kč, přiobjednat si můžete i šanon pro archivaci celého ročníku časopisů v ceně 165,- Kč. Předplatné časopisu lze též darovat formou dárkového poukazu. Objednávky směřujte na e-mail marie.dvorska@zaket.cz, číslo účtu a variabilní symbol obdržíte obratem při potvrzení objednávky. Podrobnosti o předplatném, novinkách, inzerci a další informace o časopisu Orientační běh naleznete na stránkách http://www.casopisob.cz

26.1. LOBNoční LOB na LadronceMartin
Po třech letech se v Praze uskutečnil noční LOB. Podle sněhových podmínek v Miličáku a Hostivaři to nadějně nevypadalo, ale zprávy pražských běžkařů byly z Ladronky mnohem pozitivnější, a tak se Kládin rozhodl uspořádat závod. Ač klasické LOBy zrovna nemusím, v Praze si je vždy zajedu rád. Nutno doplnit, že ne moc úspěšně. O ztracené mapě, legitce a zhaslém světlu v Hostivaři se ve zprávách z ledna 2010 dočtete, o vynechané sběrce v Miličáku týden poté už ne. Mapník jsem si mezitím zakoupil u Honzy Nováka, takže jeden problém se vyřešil. Legitka k němu přilepená izolepou byla taky zárukou rychlého ražení. Jenom čelovka zůstala stále stejná. Před startem ještě svítila, ale asi jen pár vteřin. Ještě že bylo v "rozpise" psáno, že se dá závod zvládnout i bez světla. Dal, ale mapa se čte za svitu parkových lamp přeci jen hůře. Takže červenou tečku uprostřed kontrol jsem jednou vyhodnocoval jako kámen, podruhé jako kupku, v reálu tam samozřejmě nebylo nic. V místě uježděném od sáněk a bobů vyznačeném zelenou plochou jsem se divil, že tam není ta privátní oplocenka, naštěstí kontroly jsem si všiml. Přečíst srázek rozhodující o vhodné volbě na klíčovou sedmou kontrolu nezvládli i závodníci s lepším světlem a na dohledávce by asi ani lepší světlo nebylo samospásné. Výsledkem bylo 13. místo se 14minutovou ztrátou na vítězného Radima, který vyhrál zcela jasně o víc jak 5 minut. Místo přede mnou skončila jako třetí nejlepší holka Veronika, sestavu Ekonomu doplnil na 23. místě Míra Fanta. Výsledky a mapa závodu jsou na Kládinovinách. Za uspořádání závodu si Kládin zaslouží velké díky – u pražských LOBů platí totéž co u bruslařských závodů, o termínu rozhodne počasí pár dní předem a pak uspořádání závodu vyžaduje obrovské nadšení a nasazení.

Co čeká lyžařské orienťáky teď? Holzhau, kde se mají jet závody příští víkend, mám sice rád, ale dle sněhového zpravodajství z Krušných hor nejsem úplně přesvědčen, že se závody uskuteční. Takže jedinou jistotou se zdá být Bedřichovská pětihodinovka, kterou připravují Mirek s Markétou za drobné pomoci některých dalších členů Ekonomu na neděli 10.února.

23.1. LOBSezóna LOBu začala ve Vrbně pod PradědemRadim
O víkendu začala další LOBácká sezóna. V Bulharsku, ve Vrbně pod Pradědem.
Bulharsko je jako vždy pro některé závodníky příliš vzdáleným cílem. A tak nedorazili. Kdyby jen tušili, že tím přijdou o celou polovinu sezóny.
Utrpěli jsme skutečně masovou účastí, celí 3 naši závodníci dorazili.
Stavitel už před závodem doporučoval "dvojkové" lyže, což se stalo předmětem dalekosáhlých diskuzí. Myslel tím lyže do 2000? A s vázáním nebo bez? Nebo má lyže očíslované? Co když má stavitel jen jedny lyže?

V sobotu dopoledne jsme začali krátkou tratí.
Kdo by si myslel, že za poslední roky jsme to v okolí Vrbna projezdili všechno, mýlil by se. Pořadatelé se vytasili s novým a zajímavým kouskem prostoru. Za cenu 3,5km dlouhé cesty na start. Což byl pro některé závodníky problém.
Sněhu bylo v lese tak akorát. O milimetr míň a už by se snad nejelo.
Krátká byla poměrně dlouhá, převážně na skútrem projeté husté síti stop.
Vzhledem k výšce sněhu se dalo krásně fikat lesem, jen se muselo dávat pozor na klacky.
Závodníci startující vzadu poznávali některé stopy podle toho, že v nich bylo víc hnědo než v okolním lese...
Výsledky dopolední krátké trati.

Večer se konala premiéra v nočním sprintu.
Start byl až v 19 hodin, takže většina závodníků řešila problém, jak zabít čas do večera. Kafe, rum, kafe, buchta...
Už se šeřilo a s námi v bufetu stále seděl stavitel tratí a tvrdil, že někteří pořadatelé ještě pořád sbírají kontroly z dopoledne.
Jelo se to na loukách hned nad gymplem, tam co se jel posledně sprint ve dne.
Sněhu bylo o něco málo víc. A noc má tu výhodu, že co oči nevidí... to lyže nebolí. A že se strukturovalo... No, bylo to znát, že pak kontroly roznášeli po tmě. Vzhledem k tomu, že zadní část prostoru rozorali místní nadšenci na skútrech a stop tam bylo 2x víc, občas se stalo, že kontrola nebyla úplně přesně v kolečku. Ještě štěstí, že měly kontroly odrazky.
Rozhodně to byla zajímavá premiéra (opět trochu dlouhá), ale obávám se, že byla zároveň derniérou.
Výsledky nočního sprintu.

Nedělní závod byl zároveň Mistrovstvím na klasické trati.
V letním období byly zvýšeny směrné časy vítězů na 100' u mužů a 80' u žen, takže nikoho nepřekvapilo, že vítěz H21 jel závod za 107', vítězka D21 za 95'
Byl to opravdu dlouhý závod v čárkách s kulturní vložkou ve znamení dvou kol po rolbovkách na loukách na jihu nad Anabergem.
Ještě teď nás bolí nohy...
Největší záludností závodu bylo asi vymyslet, kdy to fiknout lesem. I když, aspoň v H21 se staviteli povedl majstrštyk, kdy vymyslel postup, který měl aspoň 4 volby. Bohužel byl až úplně na závěr, takže se k němu musel jeden dost protrpět.
Výsledky Mistrovství na klasické trati.

Ze závodů nakonec odjížděli všichni spokojení. Z "dvojkových" lyží se staly lyže "nulové", ale to snad na LOBech nikoho nemohlo překvapit.
Už v sobotu večer zveřejnili plzenští pořadatelé dalších závodů informaci o jejich zrušení bez náhrady. Takže tímto víkendem 3 závodů jsme skutečně stihli objet polovinu sezóny. Pokud se nebude rušit dál...



Zpět

top

MČR na krátké trati
20.-21.6.2015
Eduard

MČR družstev a ČP v MTBO
4.-5.10.2014
Říčany

Dva sprinty v Praze
13. 4. 2013

Bečov 2012
4denní závody
5. - 8. 7.

MČR na klasické trati
17.-18.9.2011 Bečov


© Ekonom Praha
Martin Sajal
Petr Matoušek
design: Vladislav Kalous