VŠTJ Ekonom Praha - oddíl orientačního běhu
Střihej ušáku!!!
  Aktuality
  Závody
  Mapy
  Oddíl
  Kontakt
  Fotky
  Stáhněte si
  Sponzoři
  Odkazy
 
  Přihlášení do oddílové databáze:
 
Username:
Heslo:

Aktuality z roku 2009

22.12. LOBLOBY 2009-2010Mirek
Závody ČP v LOBu jsou již cca 3 týdny v přihláškovém systému a stále se skoro nikdo nepřihlásil. Protože přihlášky na první LOBY (9.-10.1.2010) v Novém Městě končí 28.12., přihlašte se co nejdříve.

11.12. LOBPřichází sníh a s ním kamzasnehem.czMartin
Loňská zima byla z mého pohledu ideální. Začalo sněžit v pravý čas (což je pro mě po SMIKu, v druhé polovině listopadu) a takřka ihned napadlo pro lyžaře dostatečné množství sněhu. Pro níže položené oblasti to sice neplatilo, ale na horách vydržel sníh dlouho do jara. Zato letošní zima se trochu zbláznila. Sice jsem poprvé v životě jezdil na běžkách už v říjnu, ale sníh zase rychle zmizel. Až teď to začíná vypadat, že by se mohl sníh na hory vrátit v množství větším než nepoužitelném.

Letos ho očekávám opravdu netrpělivě a z více důvodů. S Mirkem jsme totiž nedávno spustili web www.kamzasnehem.cz. Chtěli bychom, aby pomáhal lyžařům při rozhodování, kam vyrazit na běžky. Jak už plyne z podtitulu "info z běžeckých stop od lyžařů pro lyžaře", web má být založen na zpravodajství o aktuálních podmínkách od lyžařů, kteří se právě vrátili ze stopy. Myslíme si totiž, že nejlépe zhodnotit podmínky k lyžování dokážou právě lyžaři.

V tuto chvíli sice je www.kamzasnehem.cz vytvořen a běží, ale jsme jen na půli cesty. Teď je třeba přesvědčit lyžaře, že má smysl na web chodit a nejlépe na něj pravidelně přispívat. To se ale může podařit jen v případě, kdy na webu skutečně aktuální sněhové zpravodajství najdou. A pokud možno z více míst a od různých lyžařů. Pomožte nám prosím s rozjezdem webu. Pojedete-li někam na běžky, napište na po návratu na www.kamzasnehem.cz, jaké to tam bylo. Děkujeme. Jinak by se totiž mohlo stát, že web zůstane úzce specializován na aktuální podmínky na Jizerské magistrále. Tamní podmínky teď Mirek sleduje pravidelně, protože podle aktuální sněhové situace musí do pondělka rozhodnout, zda se Bedřichovská pětihodinovka uskuteční v plánovaném termínu v sobotu 19.12.

9.12. ODDÍLOddílová výročka je za námiMartin
V úterý se uskutečnila v tradičním období a na tradičním místě v Restauraci U Medvídků oddílová výroční schůze. Účasti na výročce jen potvrdila, že se Ekonom stává vysokoškolským veteránským oddílem - neveteránů se tam sešlo snad jen pět. Nadpoloviční většinu budou mít veteráni příští rok i v oddílovém výboru, časem se snad dostanu k tomu, abych se ze seznamu členů výboru vymazal i na webu… Daly se tam ale zaslechnout i důležitější informace, do té doby asi ne úplně všem známé. Například že oddílové tréninky v tělocvičně na VŠE se někdy během prvních měsíců příštího roku přesunou z pondělka na úterý. Změnou je také to, že se vrátíme po pěti letech k pořádání závodů na celostátní úrovni. Koncem května 2010 uspořádáme v Dobronicích dvojzávod Českého poháru MTBO. Další rok v září nás pak čeká ještě větší sousto – zvítězili jsme ve výběrovém řízení na pořadatele Mistrovství republiky v OB na klasické trati. Znamená to, že od této chvíle do září 2011 se nesmí trénovat v Bečově. Detaily případně najdete v kandidatuře na pořádání MČR 2011.

21.11. OBTradiční SMIK na 17. listopaduMíra
Sváteční termín 17. listopad je již tradičně vyhrazen závodu MS ve SMIKu, aneb OB S MIgrujícími Kontrolami. Centrum závodu bylo v obci Zvole, kde se nakonec sešel rekordní počet účastníků. Cílem prošlo 271 závodníků, vč. 6-ti ušáků. Slušné počasí, relativně čistý les, kopce a zajímavá stavba trati - to dohromady znamenalo velmi pozitivní zážitek, akorát jsem to mohl lépe vymyslet a sesbírat všechno. Více se o tomto závodě dozvíte na stránkách SMIKu, kde se časem objeví i rozbory trati včetně mých. Výsledky jsou zde.

14.10. MTBOBahno a výborné výsledky na MČR v ŠumperkuMartin
Tři závody byly na pořadu letošního posledního MTBO víkendu v Šumperku. V sobotu ráno se jelo mistrovství republiky ve sprintu, což byl jediný ze závodů, na kterém nezanechal následky příchod chladného a deštivého počasí - při závodě sice občas poprchávalo, ale cesty v lese byly ještě suché. Závodilo se v prostoru velkém snad jen 0,5 km2, zato cest a pěšinek bylo v lese v okolí vrchu U kapličky požehnaně a kontrol snad ještě víc. Závod byl velmi mapově náročný a závodníci dělaly chyby jak kritické (diskvalifikace díky oražení sousední kontroly či vynechání některé - k obojímu mohlo dojít jednoduše, tratě se mnohokrát křížily), tak chyby velké - k těm mohu počítat i svoji čelní srážku s protijedoucím Honzou Puchernou, po níž se na zbytek závodu dalo jen těžko koncentrovat a nadělal jsem spoustu dalších malých chyb, navíc kolo po srážce taky nebylo zrovna v kondici. I tak to stačilo na 17. místo (ale se ztrátou přes 7 minut), to jasně ukazuje, jak moc se chybovalo. Mirek Kalina se větších chyb vyvaroval a bylo z krásné 6. místo a jeho zatím jasně největší úspěch v MTBO.

Odpoledne se změnilo měřítko mapy z „pětky“ na méně čitelnou „patnáctku“ a jela se pohárová krátká trať, která mimo jiné zavítala do motokrosového areálu. Tam zúřadovalo počasí. V průběhu závodu přišel solidní slejvák, který z motokrosu udělal bahnokros (ti, co byli před třemi roky v Dolním Bousově, vědí :-). Zatímco já jako závodník se šťastným brzkým startovním časem bez problému jezdil po motokrosové trati, později startující závodníci udělali chybu, když trať nepřeběhli s kolem na zádech – při průjezdu se bahno nabalovalo na kole hodně rychle a pryč šlo hodně špatně. Takže třeba Mirek po vjezdu do bahnokrosu přestal závodit a bral závod jako průzkum terénu před nedělí. Správný postup, v poháru mu už o nic nešlo, stejně jako mnohým dalším. Naplno závodit jsme museli hlavně my, co jsme do posledního závodu bojovali o udržení v elitě. Díky 12. místu jsem mohl být hned po závodě v klidu, v celkovém pořadí Českého poháru jsem se posunul na 26. místo, Mirek byl ještě o 4 příčky lepší.

MČR štafet 2009 - zleva Pell's Brno (2.místo), A-team Bruntál (1.místo), v cíli třetí Rakousko, které se ale do MČR nepočítá, a Ekonom Praha (Martin Sajal, Milan Jalový, Mirek Kalina) - 3. místo na MČRPřed nedělními štafetami nás probudil hustý déšť, naštěstí postupně ustal. Jelo se ve stejném prostoru jako v sobotu, tedy zas v kopcích s hodně hustou sítí cest a i tentokrát byl zařazen bahnokros. Jeho záludnosti jsme však už znali, vyplatilo se běhat, jezdit se dalo jen mimo tratě po loukách. Navíc na mapě v desítce byl více čitelný. Na divácky hodně atraktivní trať (centrem se projíždělo dvakrát) z naší štafety vyrazil jako první náš tradiční štafetový host Milan Jalový a předával mi jako osmý, ale na čtvrté místo nebyla ztráta velká. V reálném pořadí mistrovství republiky však šlo o 6. místo, neboť tým Rakouska se z tohoto pohledu nepočítal a plzeňská štafeta před námi už byla disk. Další soupeři začali odpadat na druhém úseku. Kvůli vynechání kontroly vypadla z pořadí po prvním úseku vedoucí Smržovka a tak jsem se v oblasti bahnokrosu dotáhl vlastně až k průběžnému druhému místu, jen vedoucí (a v cíli vítězný) Bruntál byl už daleko vpředu. Odjezd z bahnokrosu se mi ale úplně nepovedl a tak jsem předjel nakonec jen dvě nedisklé štafety a poslal finišmana Mirka do lesa jako čtvrtého (v tu chvíli disklé štafety nepočítaje), na kontakt se třetími ale pár desítek sekund chybělo. Jenže odjezd z bahnokrosové oblasti byl zajímavý i jinak – z naší skupinky na 2.-7. místě odjížděla společně trojice. Mike Sommer z USK Praha asi v té oblasti svým soupeřům ujel a Matěj Peths z Pell’s Brno se v cíli rozčiloval, že Mike jel lesem mimo cestu a tím porušil pravidla. Podání protestu jsem mu pochopitelně nerozmlouval. A tak zatímco Mirek závodil v lese s dalšími štafetami (zpravidla už stejně disklými jako třeba i Tesla Brno, co přijela ze zadních pozic) a svoji dlouhou farstou, rozhodovala jury a štafeta USK Praha byla z druhého místa diskvalifikována. Pell’s Brno si tak díky úspěšnému protestu dojeli pro stříbro. Třetí sice přijela do cíle rakouská štafeta díky výbornému závěru hostujícího Kazdiče, ta ale mistrovskou medaili získat nemohla. A pak už přišlo hlášení: „Dojíždí Mirek Kalina. Asi to ještě neví, ale jede Ekonomu pro bronzovou medaili.“ Porci štěstí jsme si dneska vybrali pořádnou… ale po těch věčných 5. místech jsme si ji snad zasloužili. Velmi dobré 6. místo přidala i štafeta holek, s ohledem na to, že Dáša a Terka začaly MTBO jezdit až letos, je to vynikající výsledek.

Dojem ze závodů v Šumperku se snažilo zkazit chladné a deštivé počasí, ale nepovedlo se mu to. Ale říkal jsem to už v neděli ráno, že po posledním závodě sezóny v takovém počasí se na závody v příštím roce těžko budu těšit. Ledaže by se podařilo dosáhnout vysněného cíle. A ono se to podařilo. Výsledky najdete na webu závodů. Doplnění po několika dnech: naše postupy najdete na www.obpostupy.cz - jen ze sprintu a krátké trati (z krátké jen moje, Mirek se svůj výlet zakreslovat neobtěžoval :-), zakreslování postupů štafet zatím technicky možné není.

11.10. MTBOBronzová medaile z MČR štafetMartin
Devět let čekal MTBO tým Ekonomu na medaili z mistrovství republiky a dnes se dočkal. Na dnešním MČR štafet v Šumperku obsadila štafeta ve složení Milan Jalový, Martin Sajal a Mirek Kalina 3. místo. Výsledkově velmi úspěšný víkend doplnily 6. místem v závodě štafet i holky (Štěpánka Betková, Dáša Tučková, Tereza Louková) a v sobotu na MČR ve sprintu skončil na krásném 6. místě Mirek Kalina. Výsledky jsou na webu závodů, článek se tu objeví později.

28.9. MTBOVíkend u MimoněMartin
Předposlední víkend letošní dlouhé MTBO sezóny zavedl o-bikery do lesů v okolí Mimoně, kde OK Jiskra Nový Bor pořádala mistrovství republiky na klasické trati a pohárový závod na krátké trati. Závody byly velmi dobře organizačně zvládnuté, dle mého vyčnívalo hlavně pěkné shromaždiště na dostihovém závodišti, které bylo výborně ozvučené, kvalitní spíkr DJ Mára Vobr a úroveň vyhlášení výsledků. V lese bylo také pěkně, i když žádný hvězdný terén to nebyl, špatný ale určitě také ne: téměř rovina, ale v některých místech se mírné kopečky našly; síť cest spíše středně hustá a jejich sjízdnost různorodá, ale spíš dobrá - písčitých či kořenitých úseků nebylo zas tak málo, ale byly docela krátké a tak rozjeté závodníky moc nebrzdily. Prostě relativně pohodový terén, ve kterém bylo ale potřeba jezdit pekelně rychle. Sobotní mistrovství na klasice mělo z mého pohledu jednu větší vada - alespoň v mužské elitě jel o vítězný Jirka Hradil skoro o 10 minut rychleji, než je spodní hranice směrného času. Jinak v závodě rozhodovaly spíše cyklistické schopnosti, i když postupy mnohdy nabízely volbu a chyby se také udělat daly. Zajímavá byla závěrečná pasáž přímo na dostihovém ovále, kde byla snad u každé koňské překážky kontrola. Více se mi líbila nedělní krátká trať, která vytěžila z prostoru maximum - plně byla využita zvlněnější část lesa a každý postup umožňoval různé volby, na jejichž promýšlení dopředu nebylo moc prostoru a při jízdě ve velké rychlosti bylo potřeba se vyvarovat chyb. Spokojenost závodníků podpořilo počasí, když po oba dny bylo slunečno a příjemně teplo. Jen v noci jsem málem umrzl, vybrat si ubytování ve stanu, když přišly přízemní mrazíky, nebyl zrovna dobrý nápad. Výsledky jsou na stránce závodů. Z našich dvou zástupců v elitě se lépe dařilo Mirkovi, cenné je hlavně nedělní 14. místo a udržení v elitě pro příští rok má v podstatě jisté. Já jsem se také v žebříčku posunul výš, ale rozhodovat se bude až za 14 dni v Šumperku.

24.9. OBMČR na klasické tratiRadim
O víkendu se v okolí Blanska (to je na Moravě) uskutečnilo Mistrovství ČR v OB na klasické trati.

Nevím, co bylo hlavní snahou pořadatele, ale zřejmě odradit české orientační běžce jezdit na závody na Moravu.
Sobotní semifinále se běželo převážně v částech zarostlých ostružinami. Stavba tratí byla víc než tupá a bez voleb. Jedinou volbou bylo rozhodnout se, jestli do ostružiní zaběhnu hned, nebo o kousek dál. Tratě byly evidentně stavěné od stolu, jinak si nedokážu představit, že stavitele tratí zaskočily rok staré nevytěžené polomy. Nic méně si s tím poradil a prostě je ignoroval. Což závodníci nemohli a museli běhat přes ně. Do finále se dostali všichni z naší početné výpravy.

Na nedělní finále si pořadatel schoval tu hezčí, méně zarostlou část mapy. Bohužel, díky dlouhým postupům, se veškerý pěkný les stejně obíhal po cestách a po většinu času závod připomínal spíše přespolní běh. A ke všemu dost dlouhý. V několika tratích se pořadatel nevešel ani do 10ti procentní tolerance, např. vítězný čas mužského finále A byl 108 minut. Pořadatel se snažil nudné obíhání spestřit kontrolami na mraveništích, nebo společným závěrečným pytlíkem, který byl v podstatě jen kličkováním mezi polomy v dlouhé řadě závodníků se stejnými postupy.

Líba vybojovala v kategorii D50 stříbrnou medaili. Jana B. a Ivana P. skončily ve finále A kategorie D45 na 12. a 13. místě. Jana Z. skončila 3. ve finále C kategorie D21 a Radim 18. ve finále B kategorie H21.
Výsledky, včetně mezičasů najdete na stránce závodu.
Mapa a tratě semifinále.
Mapa a tratě finále.

23.9. OBVítězný orienťák v pražské MHDMartin
V pondělí odpoledne se v Praze konal unikátní orientační závod, který připravilo kartografické vydavatelství Žaket v rámci Evropského týdne mobility. Po Praze bylo rozmístěno 15 různě obodovaných kontrol a úkolem bylo v tříhodinovém časovém limitu získat co nevíc bodů. Nejdůležitější bylo, že vedle běhu či chůze se smělo používat linek Pražské integrované dopravy - tedy tramvají, autobusů, metra, vlaku, a někteří možná využili i přívoz. Nejlépe obodované kontroly se nacházely v Braníku na "Mostě inteligence" a u železniční zastávky Praha - Holyně, další byly umístěny třeba na Vyšehradě, u vchodu do Právnické fakulty, u horního konce tunelu pod Vítkovem nebo na Budějovické u prodejny SP KOLO (mimo jiné sponzora našeho MTBO oddílu). Oběhnout všechny kontroly se stihnout nedalo, závod měl tedy hodně společných znaků s cyklistickými závody typu Bike adventure, občasná práce s jízdními řády zas trochu připomíná SMIK - sice neodjížděly kontroly ale dopravní prostředky, ale efekt to mívalo podobný. Takže zkušenosti jsem měl odkud brát. Za 3 hodiny a několik sekund k tomu (limit jsem lehce překročil) jsem dle GPS záznamu urazil 43 km a reálná vzdálenost bude ještě větší, protože trasu metrem mezi Smíchovským nádražím a Invalidovnou přístroj pochopitelně změřil po přímé spojnici. Z toho na mě neuvěřitelných 16,5 km připadlo na běh, zbytek na cesty dopravními prostředky (6x tramvaj, 3x autobus, 1x metro, 1x vlak). Akce se zúčastnilo přes 100 závodníků nejen z řad orientačních běžců, kteří závodili v kategoriích jednotlivců nebo týmů. Z výsledků je vidět, že závod skončil triumfem Ekonomu, když se mi podařilo zvítězit a na druhém místě skončil Mirek Kalina. V našem prestižním souboji byla asi klíčová volba 5,5 km dlouhého přeběhu mezi dvěma nejvíce ohodnocenými kontrolami, zatímco Mirek jel do Holyně obě cesty vlakem. Na everytrail.com je k dispozici záznam mé trasy z GPS (s uvedením linek MHD, které jsem použil), na stránce závodu se nachází závodní mapa s kontrolami. A poděkování si zaslouží i druhý sponzor našeho MTBO oddílu, ET NETERA se svým skvělým supportním oddělením, které mi během závodu na telefonické vyžádání hledalo jízdní řády. Tento netradiční závod se mi moc líbil a tak o něm možná napíšu víc do oddílové ročenky.

17.9. OBPo víkendu u Plas bolí nohyPetr M.
Podle našeho webu to vypadá, že se oddíl věnuje hlavně MTBO, ale to není pravda. Např. o uplynulém víkendu jsme si dali do těla při klasickém OB na Českém žebříčku s centrem v Lomničce u Plas.
V sobotu se běžela klasika. Kategorie H21B měla 13,4 km a k tomu i dost kopečků, H21A to měla ještě o kilometr delší. Strávil jsem tedy v lese skoro dvě a půl hodiny a to jsem ani moc nebloudil. Orientačně závod nebyl složitý a terčíky z dálky vykukovaly. Ale běžecké manko se projevilo. Je pravda, že pod 100 minut to v H21B běželi jen dva borci. Z ušáckých výkonů vyniká šesté místo Radima v H21A. Také některé děti si v lese pobyly dlouho, ale na mě nikdo neměl.
I v neděli se běželo za příjemného počasí a Plzeňská pahorkatina dala opět zabrat. Na trati bylo hodně roklin i hustníků, orientace trochu náročnější než v sobotu. Jana B. vyhrála D45B, Kucan byl 3. H40B, Radim 10. v H21A, já v H21B předpředposlední.
Výsledky jsou zde.

8.9. MTBOObjížďka, kopce a dlouhé tratě v PezinkuMartin
Sestupová matematika byla jasná - šance na udržení v elitě by u všech eliťáků z Ekonomu výrazně klesla bez účasti na víkendových závodech Českého poháru MTBO ve slovenském Pezinku, konkrétně tedy o kousek vedle v Modre. Zábava začala už cestou - nejrychlejší, nejkratší a obecně doporučná cesta do Pezinku vede po silnici přes Malé Kepraty. Po sjezdu z dálnice za Malackami registrujeme první ceduli: silnice Pernek - Pezinok je uzavřena. V Perneku se to pak jen potvrzuje, objížďka vede přes Bratislavu a je aspoň 3x tak dlouhá. Tohle v pokynech k závodu nebylo a ač byly závody zároveň slovenským mistrovstvím, tak převážnou většinou účastníků závodu byli Češi, kteří najeli do uzavírky. Pořadatelé prý o závodu automobilů do vrchu, který zablokoval silnici, také netušili, a dozvěděli se o něm až v sobotu ráno. Naštěstí posunuli start sobotní krátké trati o hodinu, takže jsem se letmému startu vyhnul. Závod se jel v zajímavém netradičním (i když pro okolí Pezinku vlastně běžném) terénu - v pořádných kopcích, kde byly lesní pasáže doplněny vinicemi a pasážemi skrz vesnici. Mapa byla na většině míst solidní, našly se ale i velmi záhadné oblasti a v oblasti vesnice byla pak dost nečitelná - hlavně použití šedé barvy pro budovy, ploty a v lese pak i pro skály a kameny by hodně pomohlo. Pořádným úletem byla pak délka tratě - očekávání, že nejlepší eliťák zajede za 50 minut (směrný čas je 40-50 minut), bylo úplně mimo, junior Mára Pospíšek vyhrál za 66 minut. Ztráty nebyly tak velké, takže nejlepší letošní výsledek co se týče žebříčkových bodů si připsal za 15. místo Mirek, který využil dobrého losu a většinu závodu absolvoval s Frantou Bogarem, a jasně nejlepší letošní body jsem získal i já na 21. místě. A dokonce jsem vyhrál i jeden mezičas, to se už nestalo hodně let a při mé rychlosti je to skoro zázrak :-) Další zajímavostí bylo ubytování. Pořadatelé ho nezajišťovali, ale nebudeme je za to kritizovat, když nám dovolili přespat přímo v pořadatelské budově na shromaždišti za exkluzivní cenu 5 eur za 4 lidi. Po hodně prodlouženém middlu se mnozí obávali nedělní klasiky. Kopce ještě přibyly, i když mně neseděly spíš pasáže po cestách (lépe nazváno necestách) směrem dolů, a ubyly kontroly - trať byla založena na několika velmi dlouhých postupech přes půlku mapy. Opět trať měla velmi zajímavé postupy na jedné straně a pár nevhodných pasaží na straně druhé, mezi ně řadím hlavně projíždění některých oblastí téměř totožně jako v sobotu, a také postup, kde se vyplatilo asi 500 metrů přeběhnout lesem, i když ten mi paradoxně výsledkově hodně pomohl. Směrný čas byl tentokrát ve své horní hranici překročen vítězným Jirkou Hradilem jen o 8 minut. Hodně závodníků (v elitě plná čtvrtina) závod nedokončila - je otázkou, zda důvodem byl terén náchylný na defekty a pády, dvojí průjezd po silnici do kopce přes parkoviště u shromaždiště nebo jen nízká odolnost závodníků. Mně náročný závod seděl a v cíli z toho bylo 14. místo a letošní nejlepší výsledek, i když v přepočtu na žebříčkové body to takto hodnotit nelze. Výsledky jsou na stránkách závodů.

25.8. MTBOFesťák a vítězství na Pahorkáči/SixnumbersMartin
Dušan Lebeda a Martin Sajal - 1. místo v kategorii mužských dvojic Michal a Dana Spudilovi - SP KOLO - 1. místo v kategorii mixůV sobotu se jel letos třetí závod nějakým způsobem spojený se Sixnumbers - z hlediska rozsahu akce určitě nejmenší, ale jako pozvánka na tradiční 6etapové Sixnumbers v příštím roce asi nejtypičtější. Sixnumbers by se totiž příští rok mělo jet právě v oblasti Šluknovského výběžku s centrem jen pár kilometrů vzdáleným od okraje Rumburka, kde se jel bikový maraton Pahorkáč a přidruženou akcí k němu byl 4hodinový bodovací cykloorientační závod. Společná akce dvou pořadatelů kladoucích důraz na doplňkový kulturní program měla svůj vrchol dle očekávání večer v sérii koncertů, byl to vlastně takovej malej fesťáček. Někteří dokonce přijeli až na večerní koncerty a to nejen místní nesportovci, ale i orienťáci. Program zahájili Five o’clock tea (ti mě zaujali už na Rock for people, kde jsem na ně náhodou narazil), po nich následovali Tony Ducháček a Garage a další dva koncerty už nebyly pro Sixnumbers premiérami. Vzpomínkou na již skoro legendární první ročník Sixnumbers byli Tři sestry revival banda a pro mě šlo o vzpomínku moc příjemnou, po jejich koncertu stejně jako teď ne úplně poklidně stráveném tehdy následovaly dvě etapy v Novohradských horách, díky kterým jsem celé Sixnumbers vyhrál. Program po půlnoci zakončil Hustej Wimpy a ten byl zase vzpomínkou na loňskou přejezdovou etapu. Touhle kombinací koncertů mě akce fakt dostala, ale abychom se dostali k vlastnímu závodu... Letos jsem hodně střídal partnery a partnerky, pochopitelně ty závodní :-) Model jednou a dost sice nebyl vůbec plánován, ale porušil jsem ho až teď - stejně jako na Ruské ruletě jsme jeli s Dušanem a i výsledek byl totožný, tedy vítězství v kategorii mužských dvojic. Při netradičně hromadném startu bylo prvním klíčem k úspěchu včas ujet dvojicím, které zvolily obdobný postup. To jsme udělali v prvním větším kopci, aby nás nikdo nemohl v lesních pasážích sledovat. A nejdůležitější bylo zvolit postup proti směru hodinových ručiček - na šesté kontrole (č. 6) jsem už víceméně věděl, že když neuděláme v druhé části závodu větší chybu, tak vyhrajeme. Soupeřům s podobnou trasou už jsme ujeli a z druhého směru tu kontrolu prostě bez velké časové ztráty najít nešlo... V závěru nás sice trochu rozhodila kontrola, která se nacházela na ostrůvku v napůl vyschlém rybníčku (prý ji tam přenesli během závodu myslivci) a pak vjetí do „krav“ těsně před cíle, ale ustáli jsme to jen s minimální penalizací za překročení časového limitu. Naše trasa z GPS je k nahlédnutí jak na everytrail.com, tak na cykloserver.cz. Fotkami ze stupňů vítězů pak můžeme poděkovat za podporu oběma našim sponzorům, kterými jsou ET NETERA (v jejíž dresech jezdíme) a SP KOLO (za které jezdí vítězové kategorie mixů Michal a Dana Spudilovi).

15.7. MTBOBike Adventure v Krušných horáchMartin
Dvoudenní cykloorientační bodovací závod dvojic Merida Bike Adventure se vrátil do pohoří, kde se před 8 lety jel premiérový ročník. Tentokrát se však závodilo ve východněji položené části Krušných hor, centrum se nacházelo v přes 900 metrů nad mořem položené Lesné, kde byl na horské louce po vrcholem kopce vybudován závodní kemp. Už během pátečního večera, který bývá vyhrazen pro prezentaci a předzávodní přípravu, začalo být veselo. I když jsem s sebou měl skoro zimní oblečení, nakonec bylo nejlepší studovat mapu s netradičně vysokým počtem kontrol v autě, tam aspoň bylo teplo a nepršelo a nefoukalo dovnitř. A nejlepší tam asi bylo i spát, protože nárazy větru do stanů v kombinaci s deštěm způsobovaly, že se v některých stanech moc spát nedalo. Mirek dokonce v noci přeparkovával auto, aby za ním vytvořil pro svůj stan závětří. A to prý mělo být dle předpovědi pěkně, takže třeba Sádlo vzal s sebou na závody i svoji čtyřměsíční dcerku, pro ni ta noc musela být taky asi zážitkem...

V sobotu ráno už tak hnusně nebylo, i když před startem prvních dvojic začalo zase poprchávat a kosa byla taky pořádná. Na pořadu byla tentokrát (tedy opačně než v posledních dvou letech) delší šestihodinová etapa. Startovní los byl příznivý, když jsme totiž s Dášou dojeli na mapový start a zjistil jsem, že fixa pro zapsání bodů nějak vyschla (školácká chyba, nevyzkoušet si ji před startem), hned jsem věděl, že si můžu vypůjčit náhradu od Mirka, který startoval tři minuty před námi a body do mapy právě dopsal. S plánováním trasy jsme se nijak nezdržovali, základní směr se zdál jasný. Navíc Mirek se svojí novou spolujezdkyní Zdeňkou Havlíkovou (manželka Markéta si totiž užívá těhotenství) rozmýšleli své postupy déle, takže jsem jim mohl i tu fixu vrátit a vyjížděli jsme společně. Proč ne, v první etapě taková spolupráce nemusí být na škodu. Jenže Mirek se Zdeňkou se viděli poprvé v pátek večer, takže sehranost jim chyběla a pak se může stát i to, že Zdeňka Mirkovi v prvním sjezdu po asfaltu ujela na křižovatce špatným směrem a ač na doslech určitě byla a pravidla tak neporušili, ve sjezdech prý neslyší :-) Ale nešlo o nic strašného, v tomto sjezdu si prý stejně ujeli i Lybar s Dušanem. Každopádně jsme pokračovali sami. Po pár minutách nás však Mirek se Zdeňkou dojeli, v prudkém kopci předjeli, ujeli a už jsme je neviděli. Série nemocí a jedna z nich pár dní před závodem logicky způsobily, že Dáša se hlavně v kopcích trápila a honit se s rychlými dvojicemi nemělo smysl. Naši trasu zaznamenávala gpska a tak se na trasu můžete podívat na Google mapě na everytrail.com. Tam je vidět, že jsme na začátku sjeli úplně dolů pod hory a tam obdivovali hnědouhelné doly. Následovalo stoupání zpět do hřebenových pasáží a směřování až k nejvýchodnější části trasy, vodní nádrži Fláje. Právě tam, u nejvzdálenější osmdesátibodové kontroly, se nám podařil jeden z mnoha sobotních mapových záseků, který vyvrcholil broděním Flájského potoka po kolena a přenášením kol hustníkem k silnici. Štěstí nám opravdu nepřálo, několikrát jsme vsadili na lesní cestu, která ve skutečnosti v podstatě neexistovala nebo byla nesjízdná, a součet ztrát způsobených těmito záseky dává přes 15 minut za závod, to taky záznam z GPS prozradí. Každopádně tohle k závodům tohoto typu patří. Lesním cestám v mapě se mnohdy věřit nedá a stavitel trati Smíšek měl těžkou pozici, když musel na poslední chvílí posouvat některé kontroly a tím je vlastně stavět od stolu, protože prý byl na jejich původních místech spatřen tetřívek… Chvíli po přebrodění Flájského potoka nás navíc dojeli Jelen s Michaelou Gigon a to už naznačovalo, že naše šance na příčky nejvyšší se pomalu vytrácejí. Aspoň jsme se s nimi svezli na dlouhém postupu po silnici údolím Německem, ale v prvním kopci nám pláchli. Na poslední kontrole v Německu se k nám také štěstí neobrátilo čelem a časový limit se neúprosně blížil ke svému konci, takže jsme museli v závěrečném stoupání od Hory Svaté Kateřiny na Lesnou vyvinout značné úsilí, abychom dojeli jen 6 minut po limitu. V tom kopci bylo vidět, že tlačení partnerky jsem letos vůbec netrénoval, ale zvládli jsme to. Po dojetí do cíle bylo brzy jasné, že postavení obou dvojic Ekonomu usilujících o nejvyšší stupně v mixech je v podstatě stejné, jako loni po první etapě, jen u obou o příčku lepší. Mirek se Zdeňkou se drželi na 4. místě jen 2 body před námi na pátém místě a s minimální ztrátou na bronz, ale náskok prvních dvou dvojic byl při jejich kvalitě v podstatě nedostižný a mohli jsme si to zas rozdat leda tak o třetí místo. Útěchou bylo vedení v soutěži týmů, kam se počítaly ještě body Dušana s Lybarem, kteří zajeli skoro životní závod a drželi se na 4. místě ve veteránech. Jejich postupy nám ukázaly, že jsme nezajeli optimum ani volbou trasy, jak já tak hlavně Mirek.

Před nedělní etapou bylo zas potřeba řešit vnitřní rozpor, jestli si pomáhat kvůli soutěži týmů, nebo se soustředit na vzájemný souboj o třetí místo. Startovali jsme stejně jako loni ve stejné minutě, ale jeden rozdíl byl jasný - fyzicky jsme na tom tentokrát rozhodně nebyli stejně, takže klíčem k úspěchu bylo jedině jet odlišný postup než Mirek se Zdeňkou. Volba postupu byla tentokrát oříškem, moje předem rozmyšlené varianty byly důmyslným přidělením bodových hodnot kontrolám rozmetány a rozhodovali jsme se dost dlouho. Jak se ale ukázalo, nakonec správně. Vyrazili jsme opět z kopce po asfaltce a po chvíli jsme začali dojíždět Mirka se Zdeňkou, kteří měli tentokrát rychlejší start. Na křižovatce však jedou rovně a my doprava. Jak jsem se dozvěděl po závodě, jedno ohlédnutí dozadu na poslední chvíli rozhodovalo o úspěchu a neúspěchu. Za chvilku byli Mirek a Zdeňka za námi. Ve sjezdařském postupu ještě vláček řídím a ani v tu chvíli netuším, že jsem jediný ve skupině, který ví, kam chce jet. Až po sjetí pod kopec si s Mirkem ujasňujeme, jakou variantu mám rozmyšlenu, a pokračujeme v ní společně. Jedeme tentokrát na západ, kde chceme postupně objet až tří kontroly za 80 bodů. V prvním dlouhém stoupání ještě držíme stejné tempo, v dalším kopci po cca hodině a čtvrt nám ale Mirek se Zdeňkou začínají odjíždět, určitě je motivuje i to, že nás před chvíli v podstatě předletěla po sobotě vedoucí dvojice, Tomáš Flassik se Stanislavou Fajtovou ze Slovenska. Potkáváme se ještě několikrát v protisměru, postupně ztrácíme, ale ne moc. Stejně tak potkáváme i další dvojice bojující o stupně vítězů, objevuje se tam i Víťa Balej po první etapě šestý, který většinou táhne svoji partnerku na gumicuku (v cíli zjišťuji, že jde vlastně o speciálně upravené vodítko na psa). Téměř každou minutu měním plán, jakým způsobem upravit naši trasu, abychom mohli naše soupeře překonat - jestli zvolit více rizikovou variantu, nebo na jistotu. Plány se mění ve sjezdu po kamenité cestě. Jako by všechny sobotní problémy nestačily, ale zas je lepší, když jednou nevyjde nic a za rok třeba všechno... Dáša píchla a je třeba se soustředit na něco jiného. Slabin mám při závodech hodně, ale rychlost výměny duše je jednou z největších. Přesto byla šance na překonání osobního rekordu, kdybychom do pláště nejprve necpali duši, která už byla taky píchlá... I přes více než desetiminutovou ztrátu po opravě pokračujeme na poslední kontrolu za 80 bodů, třicítku vedle ní jako ostatní už nestihneme. I tak se bojíme, že můžeme dramaticky přešvihnout limit. Naštěstí stoupání k cíli je tentokrát pozvolné, po nečekaně dobrých cestách a Dáša jede po zastávce úžasně. S limitem nemáme vůbec problém a ani pád na dojezdu to nemění.

Vedení si nakonec jen díky celkovému lepšímu času udrželi Flassik a Fajtová před Jelenem a Gigon. Nám body za čas strávený výměnou duše chybí, takže se těsně před nás dostává Víťa Balej a jsme celkově pátí. Mirek se Zdeňkou mají dle očekávání o 30 bodů více než my, to stačí v etapě na druhé místo a celkově třetí. Vidět se poprvé v pátek před závodem, to asi znamená získat třetí místo - loni jsme na tom byli s Dášou stejně. A je to vlastně dobře, když jsme naplánováním optimálního postupu pomohli Mirkovi se Zdeňkou na bednu, s tím píchnutím bychom na ni sami stejně neměli šanci. Navíc díky tomu držíme první místo v soutěži Team Spirit, když jsme odrazili útok nakonec druhé Smržovky díky zlepšenému výkonu Sádla s Tomášem Petrečkem (nakonec 14. místo), jejichž body se nakonec po velké chybě Dušana s Lybarem a jejich pádu na 6. místo ve veteránech počítaly. Takže aspoň jeden cíl splněn, po dvou letech jsme opět vyhráli týmovou soutěž, navíc jsme v ní byli na bedně už počtvrté za sebou. Výsledky a další zajímavosti najdete na www.bike-adventure.cz

Tolik k našim výkonům a výsledkům. Co dále napsat k závodům? Organizace byla opět na velmi vysoké úrovni, umístění kontrol a bodové ohodnocení velmi dobře zvolené a znamenající velmi zajímavý závod, problémy v mapě kvůli tetřívkovi se dají tolerovat (v západní části byla výrazně lepší). Krušné hory si mě stejně jako před pár měsíci v zimě docela získaly, předtím bych neřekl, že tam může být tak hezky. Jen škoda toho počasí, i při závěru nedělní etapy nás ještě potkal slejvák. Ale ani to nemění nic na tom, že Bike adventure je asi nejzajímavější a výborně připravený závod, na který se budu vždy těšit.

12.7. MTBOVítězství v týmech na Bike AdventureMartin
Na závodě Merida Bike Adventure, který se konal o víkendu v Krušných horách, jsme opět po dvou letech zvítězili v týmové soutěži. Nejvíce bodů přivezli Mirek Kalina se Zdeňkou Havlíkovou, kteří obsadili 3. místo v kategorii mixů. K sepsání delšího článku se dostanu, až uschnou všechny věci z víkendu, u bot to může trvat i několik dní :-)

8.7. MTBONejlepší biky se jezdí v PlzniMartin
Od čtvrtka do pondělí se nejen čeští ale i zahraniční o-bikeři sjeli do Plzně, kde se opět po dvou letech konal již třetí ročník 5denních MTBO závodů. Já jsem se tentokrát v konkurenci těsné blízkosti přelomu měsíce v práci a koncertu Placebo na Rock for people rozhodl účastnit jen tří prostředních etap, které se zároveň započítávaly do Českého poháru. V pátek se jela klasika v Městě Touškově v prostoru, kde se konal Český pohár už před 7 lety. Jak koukám do aktualit z roku 2002, tehdy mi tam na klasice chybělo na stupně vítězů něco přes minutu, teď to bylo něco přes 20 minut, úroveň MTBO se od té doby posunula do jiných dimenzí... Z tehdejší první desítky skoro všichni z elity buď již sestoupili, nebo jim vážně hrozí sestup letos... a dnešní vítěz Tomíno tehdy ještě v elitě nejezdil. Ale terén zůstal stejný - kopce někde větší, jinde menší a někde i skoro žádné, síť cest a průseků středně až hodně hustá, někde pravidelná a jinde nepravidelná, a cesty často hořce kořenité. V sobotu byl na pořadu sprint v parku v Lobzech. Při pohledu na mapu prostoru pro OB jsme před závodem nechápali, jak se dá na tak malé a nic nenabízející ploše natočit bikový závod. Jenže pořadatelé si pomohli - na zarostlou louku v mapě namalovali síť cest a pak ji křovinořezem nebo nějakým podobným strojem vysekali. Originální a povedené řešení, které oproti tradičním plzeňským sprintům v parcích na výborně sjízdných cestách přineslo těžko sjízdné cestičky na louce, kde byly důležité i cyklistické schopnosti, jen plynulá jízda bez chyb rozhodně nestačila. Vítěz v mužské elitě byl však stejný jako při sprintu předloni - čerstvý vicemistr Evropy Kládin dokázal, že je skutečným sprintovým specialistou. Neděle pak patřila Mistrovství ČR na middlu (a jako v pátek zároveň závodu WRE), které se uskutečnilo na Krkavci, podle mého v jednom z nejhezčích prostorů pro MTBO, ve kterém jsem kdy jezdil. Cest hodně, někde až extrémně hodně, nijak pravidelně uspořádané, až na výjimky jak dělané pro jízdu na kole, kopců na Plzeň celkem dost. Mapově náročný závod v elitě vyhrál o 4 minuty junior Mára Pospíšek a jak psal Mirek, „Mára jel jak blázen, vyhrál přes polovinu mezičasů, ale narozdíl od ostatních nedělal skoro žádný chyby. Tímhle výsledkem se nominoval na MS do Izraele.“ Zatím jsem nehodnotil stavbu tratí, protože ta byla všechny dny na stejné úrovni, a to na výborné. Množství postupů se zajímavými volbami, jinde zas kratší postupy v husté síti cest, kde k chybě stačila jen chvilka nepozornosti. A k tomu kvalitní mapy. Ve spojení s již zmiňovanou atraktivitou terénu si myslím, že nejzajímavější MTBO závody se jezdí v Plzni. V hlavních kategoriích vyhráli celé pětidenní Tomíno a Finka Marika Hara. Naše výsledky se dají dohledat na stránkách pětidenních, vyzdvihávat není co, snad jen to, co v oficiálních výsledcích není - a sice tradiční doprovodné triatlonové štafety, které se konaly v sobotu v podvečer. Jak bylo avizováno dopředu, počasí bylo zajištěno. Lejt začalo pár desítek minut před startem. Prvním úsekem byl tentokrát běžecký OB a to netradičně přes 3 km dlouhý, ale i přesto jsem předával někde v první desítce s minimální ztrátou. Dušanova práce na druhém úseku se smrskla na krátký běh k vodě, kousek vodou a zpátky. Plavat se kvůli bouřce nedalo. Mirek se na kole rychle dotáhl za medailové pozice a v druhé polovině závodu předjel i nějaké reprezentanty a dostal se na průběžné třetí místo. Jenže štafety ušáckého MTBO týmu mají přeci předurčeno páté místo (4x na MČR a před dvěma roky v triatlonových štafetách taky). Ostnatý drát čouhající z plotu této názor sdílel, zapletl se Mirkovi do výpletu, kotoučovky a nevím kam ještě. V cíli z toho byla návštěva zdravotníka a umístění hádejte jaké...

7.7. OBADVANTA Cup - 5 závodů ve třech dnechVláďa
Starostová v AdršpachuZa hojné účasti ušáků se konaly třídenní závody ve Zdoňově (Adršpach). Včetně dvou vložených závodů (noční a sprint) jsme tam měli 5 závodů ve třech dnech.

Terén a tratě:
Dobruška uspořádala moc pěkné závody, tratě byly zajímavě postavené a doprovodný program v podobně sprintu a nočního závodu byl taky super. Stavitel nás nešetřil ani v noci, byl to poctivý orienťák.
1. etapa, noční a 3. etapa se běžela na česko-polské hranici ve Zdoňově. Na české straně nakloněná rovina, která byla v jednom místě zpestřena náletovými hustníky hustě obsazenými kontrolami - běhalo se tam doslova ve dne v noci. Do Polska vedl pořádný krpál. Když jsme při třetí etapě potřetí stoupali z Polska do Česka, napadlo mě něco o kvalitě českých zemských hranic. Opravdu bych to tady nechtěl dobývat v plné polní.
Nový dres v akci2. etapa se běžela na Ostaši. Na začátku nás čekal průběh takovým kamenitým nepořádkem, ale potom se vběhlo mezi pořádné balvany.
Největším lákadlem byl terén sprintu. Běželo se v Adršpašském skalním městě, ale jednalo se spíše o městský než skalní sprint. Běžet se dalo jenom po turistické pěšince a kdo zkusil vběhnout mezi skály tam, kde to nebylo zakázané, se zlou se potázal. Závodit se tam (prý) opravdu nedalo. I tak to bylo zajímavé. Při běhu se dalo všimnout i vyhlídek - Starostová, Milenci, Sloní náměstí - krásné skály. A mimo jiné, ještě si nepamatuju, že bych měl v popisech "skalní sráz, 60 metrů, pata". Dobrý.

Výsledky:
Jak už jsem psal, ušáků bylo dost. V konečných výsledcích jsem napočítal 19 kousků včetně vítězství v HDR. Jak se všem dařilo uvidíte ve výsledcích na stránkách závodu. Mimo nadějného vítězství v HDR Michala Bolehovského se nejvíc dařilo Líbě, která skončila na bedně 3. v D45 a Ivča Koucká 2. v D21B. V nočním jsem běžel z Ekonomu sám a taky se mi docela dařilo, byl jsem čtvrtý. Ve sprintu nejlépe Líba 5.

28.6. MTBOPražská MTBO ligaMartin
Velká díra v duši se zvláštním tvaremPoslední dva týdny byly pro MTBO v Praze přelomové - rozjela se totiž Pražská MTBO liga, seriál závodů/tréninků konaných v Praze či jejím blízkém okolí ve všední dny v podvečer. První závod pořádala Míša Lacigová minulý čtvrtek na Spořilově a v Krčáku a nastavila laťku velmi vysoko - centrum závodu bylo u ní na zahradě, takže bylo k dispozici nadstandardní zázemí (po závodě se třeba grilovalo). Vlastní závod byl pak kombinací sprintu na speciální mapě ve spořilovských uličkách a middlu v Krčáku okořeněného shluky kontrol, které se mohly projet v libovolném pořadí. Tam jsem se však už nedostal. Po cca 8 minutách závodu a přejezdu dálnice se mi před T-Mobilem podařilo najet na nějakou ostrou plechovku a zadní kolo bylo hned úplně prázdné. Náhradní duši jsem neměl, ale ani ta by nepomohla - i zbrusu nový plášť (najeto 30 km) byl na vyhození. A v duši jsem nikdy předtím takovou díru neviděl (viz foto). Ze cca 40 účastníků byl nejrychlejší Kazdič, který porazil několik eliťáků, z nichž se ani jeden nedostal na stupně vítězů.

Pražská MTBO liga Ládví- vítězné postupy - zobrazit ve větším rozlišeníDalší závod byl na pořadu po necelém týdnu ve čtvrtek na Ládví, kde připravil prodloužený sprint duchovní otec MTBO ligy Meloun. I přes nepříznivé počasí (během závodu ale zrovna nepršelo) dorazilo necelých 30 závodníků. Jak se dalo v tomto prostoru protkaném extra hustou sítí cest a cestiček očekávat, v závodě nerozhodovaly cyklistické ale mapové schopnosti. To mi vyhovovalo - podařilo se mi zvítězit s dvouapůlminutovým náskokem před Mirkem (který byl po přepočtu ženských časů koeficientem klasifikován celkově jako třetí, dostala se před něj Markéta Kuchařová). Po závodě jsem slíbil hlavním organizátorům celé MTBO ligy Melounovi a Kouřovi zaslání svých postupů, čímž jsem se donutil aspoň trochu se naučit zpracovávat data z gpsky, se kterou letos jezdím. Z obrázku je vidět, že trať měla dva okruhy - kontroly z první jsou manuálně dokresleny v Ocadu, ve kterém jsem nakonec vše dával dohromady. Že postupy nejsou v některých místech umístěny přímo na cestách, bude asi způsobeno kombinací různých faktorů - způsobem digitalizace mapy (digitálním foťákem :-), nepřesností mapy, nepřesností GPS a mojí nezkušeností s převodem postupů do mapy. Vlevo nahoře je pak doplněn profil mé trasy. Barvy označují rychlost v daném okamžiku - čím fialovější/modřejší, tím rychlejší. Kdyby chtěl někdo zkoumat, zda byl vítězný postup bezchybný, ulehčím mu práci - nebyl. Jedinou větších chybou viditelnou z postupů je přejetí trojky, ostatní ztráty byly jen vteřinové a vidět nejsou.

21.6. MTBOZměny a vítězství na Ruské RuletěMartin
Martin Sajal a Dušan Lebeda - 1. místo v kategorii Maxim O víkendu se konal co se týče účasti druhý největší a myslím že také druhý nejstarší „cykloorientační bodovací maraton“ – Ruská Ruleta. Tradiční pořadatelskou partičku Bakov Devils letos posílil tým pořadatelů Sixnumbers pod vedením Báži Lepšíka, což přineslo několik významných změn a nutno říct, že změn k lepšímu. Základ ale zůstal stejný – centrum na statku Ptýrov kousek od Bakova nad Jizerou a možnost závodit jak v dvoutapové variantě s noční etapou v kategorii Meresjev, tak v denní jednoetapové kategorii Maxim, v níž jsme se stejně jako před dvěma roky postavili na start s Dušanem. V obou kategoriích se zkrátily oproti minulosti časové limity o hodinu. Nejdůležitější změnou bylo ale použití Sportidentu, což také znamenalo, že se stalo minulostí hledání malých iofek s kleštěmi schovaných někde za smrčkem, kvůli kterému jsem před dvěma lety zařadil Ruskou ruletu mezi béčkové závody. Dalšími změnami převzatými ze Sixnumbers bylo převzetí penalizačního systému za dojezd po časovém limitu (takže už se nevyplatilo dojíždět půl hodiny po limitu) a zavedení kategorie drncálků (aspoň budou mít Mirek s Markétou vhodnou kategorii pro příští rok :-)

Kontroly byly letos umístěny severním až západním směrem od Ptýrova, z velké části v oblasti, kterou před lety okupovala armáda, a to na dost velkém prostoru – na sever až za Stráž pod Ralskem a Osečnou, na západ až za Doksy a Hradčany. Myslím, že stavba trati se povedla – volba nebyla úplně jednoznačná, i když my jsme měli jasno hned po zapsání bodů. Jak jsme ale postupně zjišťovali, slabinou byla mapa od Žaketu. Nemá cenu na ni nějak ostře nadávat, pravidlo závodů tohoto typu je přeci známé – „mapa v tomto měřítku nikdy nemůže být dokonalá“, a v místě kontrol seděla dobře. Na druhou stranu při porovnání na některých místech dříve okupovaných vojákem mi mapa od Shocartu přišla výrazně lepší a navíc nemá interval vrstevnic 20 metrů ale 10. Na postupech to prostě bylo někdy zajímavé a pokud si někdo udělal přípravu z orienťáckých map (zajímavé z tohoto hlediska byly třeba 92U Hamr a Jelen), mohl ušetřit i 10 minut. Ale pochybuju, že by byl někdo tak důsledný, já na ně koukám taky až teď.

Závod jsme nezačali nejlépe. Nejprve ztratil Dušan ve sjezdu gpsku - návrat pro ni dle mé gpsky zabral 2 a půl minuty. Pak přišlo odbočení na v mapě chybějící cestu mezi kontrolami 40 a 42, kde jsme dojeli do nějaké obory, pak na louku a nakonec do míst, kde byla na mapě vyznačena ve skutečnosti neexistující osada Proseč. Naštěstí aspoň cesta do ní vedla. Ale už po hodině závodu nás předjeli Smíšek s Jelčou, kteří startovali 5 minut za námi, jeli stejné pořadí kontrol a ve vracečkách u kontrol mohli být tak další 3 min před námi – tenhle zásek musel být větší než 5minutový. Pak už jsme se větších chyb vyvarovali. U Stráže pod Ralskem jsem pochopil, proč loni při Sixnumbers byla oblast okolo uranových dolů vyznačena jako zakázaný prostor. Letos nebyla, tak jsme tam zamířili a nebyla to dobrá volba. Ale pořád lepší, než u závodníků v protisměru, které nechtěla do té oblasti pustit bába střežící závoru. Bývali by udělali lépe, když by ji poslechli. Následovala příjemná silniční cyklistika po rovině, pak boj s nepříliš sedícími cestami v okolí Mimoně, a další porce silniční cyklistiky. To už jsme jeli naprosto bez chyb a šlo jen o to, správně spočítat, kolik kontrol navíc oproti přímé cestě k cíli ještě stihneme objet. Což se při jízdě po silničkách počítá dobře. Do cíle jsme dojeli sice po limitu, ale vyplatilo se to. Odečet 30 bodů sice nebyl nejmenší, ale pořád to znamenalo vítězství o 10 bodů před Smíškem a Jelčou, na které jsme ještě v polovině závodu ztráceli cca 8 minut při stejném počtu bodů. Nakonec nebylo daleko k ideální prezentaci našich sponzorů na stupních vítězů, ale Roman Spudil s Přemkem Hoškem skončili těsně pod nimi, takže na fotce SP KOLO vidět není, je tam pouze ET NETERA. Výsledky najdete na webu Ruské Rulety.

Ještě doplnění po týdnu: jezdit s gpskou má své výhody. Třeba možnost zobrazit trasu na Google mapách, takže zde je vítězný postup.

16.6. OBVíkendová Béčka na MoravěVláďa
Po dlouhé době jsem vyrazil na závody na Moravu a zúčastnil jsem se béčkových závodů ve vojenském prostoru Libavá.
Po oba dny se běhalo na stejném místě nedaleko vesnice Slavkov (částečně pokrývá stará mapa Čertovy kazatelny). Terén byl bohužel mnohem zajímavější podle jména než ve skutečnosti v lese. Nakonec to byly velmi rychlé závody (po oba dny se vítěz H21 blížil 5,5 minuty na kilometr).

Při sobotní klasické trati chodila z lesa spousta lidí s tím, že není čeho se chytit, že cesty nejsou cesty apod. Jeden závodník (příchozí) se dokonce vrátil se slovy: "Tak jsem vás našel - podle hudby na shromaždišti." Ztratil se chudák hned za startem, nenašel ani první kontrolu a zpátky už ani start, ale vrátil se do cíle :-)
Já jsem vyběhl až na konci a tak strašné to naštěstí nebylo. Bohužel se ale organizátoři nevyhnuli jedné rozčilující věci a to skrývání kontrol. Kde to jen trochu šlo, byla kontrola "zašitá" a i když člověk chodil kolem objektu, bylo nutné dohledat ještě kleště. Extrémním případem byla kontrola č. 16, na které mapař zmapoval jako hustník listnatý nálet, který bude hustníkem až za pár let. Šedesáticentimetrový hustník a v něm píchnutá kontrola... Připadal jsem si jako houbař, který tuší, že by tam něco mohlo být.

Krátká trať v neděli zas až takové zašívačky neměla, ale dohledávky byly. Až na první dvě kontroly, které byly v zeleném, proběhl závod v nejčistší části lesa a kromě kontrol schovaných v pokáceném mlází nebyl zásadní orientační problém. Šlo tedy zase zejména o rychlost.

Z Ušáků jsem tam byl sám, ale po dlouhé době jsme si zaběhli s bráchou stejný závod. Pokud by vás zajímaly výsledky - jsou tady.

8.6. ODDÍLNOVÉ ODDÍLOVÉ DRESYRadim
Konečně se podařilo a o víkendu na Áčkách na Šumavě mohli Ušáci vyrazit do lesa v nových oddílových dresech.

A pocity? Člověk si v něm připadá jako reprezentant a na našich výkonech to bylo znát. Sobotní a nedělní výsledky najdete na stránce závodu

zadekpředek

1.6. OBVč. pohár na VyhlídceVláďa
chata VyhlídkaDva závody za jeden den se v sobotu konaly na Vyhlídce - turistické chatě nad Vamberkem. Šlo o závody Východočeského poháru, jeden z nich byl dokonce krajský přebor (nebo vlastně teď se říká Mistrovství oblasti) ve sprintu.

Počasí bylo podobně hnusné jako na Smržmanovi (viz Martinův včerejší příspěvek).

Dopoledne se běžela krátká trať na mapě Rybná. Stavitel nás šetřil, takže v hustnících se běžela jenom první část. Když už to vypadalo, že pršet přestává a že hustníky budou příjemně oklepané, rozpršelo se novou silou, takže už na jedničce mi bylo jedno, jestli běžím potokem nebo ne. Když jsme vyběhli z hustníkové motanice na vrcholu, běželo se více zkopce než dokopce a ze závodu byly dostihy. To mi docela vyhovovalo a až na drobné nepřesnosti v mapě se mi to líbilo. Výsledky. Za ušáky se zúčastnila jenom Jana Zurynková a já.

Na odpoledním sprintu jsem z ekonomu osaměl. Přestalo pršet, ale v hustnících to bylo stejně jedno. Po dlouhé době to byl sprint v lese a ne ve městě - mapa Obora. Oběhli jsme zmíněnou oboru a na závěr se vyrochňali v hustnících za chatou. Dost mě bolely nohy z dopoledne, takže jsem se zase mistrem oblasti nestal. Výsledky.

31.5. MTBOMirek třetí na SmržmanoviMartin
V sobotu se konal extrémní orientační duatlon Smržman a protože jeho centrum bylo v Bedřichově, nemohli na startu chybět někteří členové naší bikově humanitní sekce. Že půjde opravdu o extrémní závod, předpovídal už Mirkův mail před pátečním odjezdem do Bedřichova: „Zrovna jsem koukal na srážkoměrné stanice povodí Labe a zjistil jsem následující: Za posledních 24hodin napršelo skoro v celých Jizerkách 35mm srážek (jsou místa, kde napršelo jen 30mm). Nejnižší teplota na Čihadlech byla dnes ráno v 8:00 - 0,8 stupně (nad nulou).“ Lilo pak i celou noc, jen se zahájením prezentace trochu přestalo, díky čemuž jsem byl ochoten vylézt ze spacáku a začít uvažovat, že aspoň na úvodní krátký běžecký orienťák nastoupím. S jeho startem pod Maliníkem snad i pršet přestalo. Na mapě mě rozhodilo, že místo kolečky jsou kontroly vyznačeny kosočtverci, takže jsem na jedničku, která byla uzlovou kontrolou pro dva okruhy, zvolil špatný postup. Ztráta však nebyla významná, takže jsem se bez problému dotáhl do vedoucí skupiny na mém okruhu a na čtvrté kontrole dokonce ještě razil jako první. Pak ale přišel kopec a mému pobytu v té skupině byl konec. Přesto jsem do cíle běžecké části doběhl těsně předtím, než se ti nejrychlejší běžci vyrazili na bikovou část (v „depu“ se totiž pod 3,5 minuty nedostal nikdo). To Mirek měl ztrátu výrazně větší a Markéta ho musela prý přesvědčovat, aby ze závodu neodstoupil. Pak ale zvolil první tři postupy MTBO podle turistické mapy optimálně (a taky neztratil čas přemýšlením, jestli se jede s volným pořadím kontrol nebo ne, jako já), a ve stoupání na kontrolu na mapě Císařský kámen, kde se mělo jet vložené MTBO hagaby, jsem ho už musel dojíždět zezadu. Na startu hagaby přivítal Pedros každého lahváčem. Sice jsem se bránil, ale byl nekompromisní. Mapu vydal až po vypití. Pivo však výkon neovlivnilo, navíc se mi vložka na speciální mapě líbila, rozhodně tam bylo míň bahna, než před třemi lety při MTBO na tomtéž místě. Po hagaby se pokračovalo podle turistické mapy směrem k Ještědu, kde se nacházel shluk 4 kontrol. To už však zas začalo nepříjemně pršet a protože při pohledu z Liberce jsem žádný Ještěd neviděl a celou dolní polovinu těla jsem měl brzy úplně mokrou a zmrzlou, objel jsem jen zbylé 4 kontroly v centru Liberce a pak vystoupal do zpátky do Bedřichova. Mirek na rozdíl ode mě zamířil na Ještěd, kde se propracoval už na průběžné druhé místo. To si udržel i v Liberci, kde neměl jako místní znalec problémy (šlo asi o mapově nejtěžší oblast). Až ve stoupání z Liberce do Bedřichova ho předjel obhájce vítězství Bábík, který si před závěrečným free orderem opět dle speciální MTBO mapy na Maliníku udělal před Mirkem dostatečný náskok. Dalších asi 20 minut vpředu byl Kládin, který tak vrátil Bábíkovi i s tučnými úroky loňskou těsnou porážku. Mirek své 3. místo také s přehledem udržel. Závod dokončilo na dlouhé trati celkem 16 závodníků (14 mužů a 2 ženy), dalších pár závodníků pak na krátké trati (ta byla bez Ještědu a Liberce). Před všemi, co dokončili, hluboce smekám, protože to počasí bylo fakt odporné… Výsledky hledejte na webu Smržmana.

26.5. MTBOFree order a krátká na OvčínkuMartin
O víkendu se také konalo další kolo Českého poháru MTBO. Letos poprvé jsme nemuseli jezdit na závody 250 a více kilometrů od Prahy, naopak závodilo se hodně blízko, ve Voznici v prostoru známém jako Ovčínek. O organizaci se postarali Rolníci (tj. ZUP) za pomoci Sparťanů. V sobotu se jel free order a protože šlo o letošní jediný závod tohoto typu, byl zároveň mistrovstvím republiky. Závodní prostor se ukázal pro free order jako dost malý a tak stavitel zvolil pro delší kategorie variantu dvou navazujících free orderů – na první mapě jedna z kontrol označená jako cílová a na ní dostali závodníci další mapu s dalšími kontrolami. A některé kategorie k tomu ještě měly povinné pořadí posledních tří kontrol. Obě tato opatření hodnotím jako ze stavitelského hlediska nejlepší možné řešení, závod se mi líbil i přesto, že jsme díky tomu museli v jinak rovinatém terénu překovávat jediné a zabahněné údolí na severu mapy třikrát. Nelíbilo se to ale asi Dušanovi, který v kategorii H21C na trati společné s dámskou elitou dorazil do cíle v jasně nejrychlejším čase, o cca 15 minut lepším, než nejlepší reprezentantky. Vyvěšené výsledky to také potvrzovaly. Až ráno jsme se dozvěděli, že pořadatelé sice měli závěrečné povinné pořadí kontrol namalované na mapě, ale při vyhodnocování výsledků v Orienteering Organiseru s tím nepočítali. Když si to uvědomili, museli prý provést manuální kontrolu výsledků podle mezičasů přes noc. Čímž Dušan o své vítězství přišel a čekal ho po zásluze disk. V neděli byla na poradě krátká trať ve stejném a tedy už důvěrně známém prostoru, což byla hlavní nevýhoda závodu. Během závodu se mi ještě nelíbily některé běžecké postupy, ale jak jsem zjistil při porovnávání mezičasů, varianta s přebíháním byla vždy pomalejší, takže můžu nadávat jen sobě a ne staviteli, a tím pádem závod hodnotím pozitivně. Na webu závodů najdete výsledky - z těch našich je nejcennější 3. místo Jany Bochenkové ve veteránkách v neděli. Pozitivní je i úspěšná premiéra Terezy (po závodě vypadala celkem nadšeně).

25.5. OBŠtafety a sprint v Moravské TřebovéVláďa
Předávka ušácké štafetyO víkendu se konal sprint v Moravské Třebové a štafety poblíž.

Pořadatelé se spolehli na orientační smysl závodníků a pro jistotu vůbec neznačili cestu na shromaždiště. Výsledkem bylo (alespoň v mém případě) to, že orienťáci parkovali různě po městě, bloudili tamtéž, ptali se domorodců a postupně se scházeli pod zámkem na hřišti, kde byl i cíl. Teda, musím říct, že kdo četl pozorně rozpis, nalezl tam, co bylo potřeba. Já ho nečetl. Bloudě po městě jsem se z telefonu dozvěděl, že je to na zámku. Přišel jsem na nádvoří - vidím krásnou tribunu, ale čtu transparent: Vítáme účastníky soutěže ve sborovém zpěvu!
Na druhý pokus jsem už shromaždiště našel.

Soutěžilo se za krásného počasí. Vybíhalo se na Křížovém vrchu za městem a kolem hřbitova a křížové cesty se seběhlo dolů do města. Několik kliček okolo hranatého náměstí a hurá do cíle. Byla to rychlost. Kromě těžkých prvních kontrol, na který se dost chybovalo, nebylo moc co řešit. Časy vypadaly podle toho - bylo to hodně vyrovnané. Výsledky.
Po závodě jsme se podívali ještě na start místního cyklozávodu - 6 koleček po Moravské Třebové. A hurá na štafety.

Štafety se oba dny konaly v rekreačním středisku Srnčí, které je 5 minut od města na jih do kopce. Kopcovaté to tedy bylo a hnusně zarostlé - první úseky šlapaly pěšinky v kopřivách a ostružinách. Nicméně mapa nabídla i zajímavé vrstevnicové pasáže, na kterých bylo možné uplatnit i mapařské dovednosti. Na závěr surový doběh do kopce - ještě, že jsem nemusel s nikým na třetím úseku finišovat.

Vrchním fotoreportérem byl Nikola - tady se na fotky podívejte.
Za Ekonom jsme dali dohromady jednu dámskou a jednu mužskou štafetu. Výsledky - štafety sobota, neděle.

9.5. OBPořádání PP ve sprintu máme za sebouMartin
V úterý večer jsme pořádali v Praze na Žižkově v parku Židovské pece Přebor Prahy ve sprintu. Vzhledem k tomu, že mojí pořadatelskou funkcí byla pomoc při organizaci doprovodného závodu Gigasportu, tak vlastně ani nevím, jak se závodníkům sprint líbil. Tedy kromě těch, kteří svůj komentář umístili na web – o závodě píší Sosnoviny, Lokomotiva Beroun, Příro news, KOB Kladno a Katka Labašová. Velmi příjemně mě překvapila účast, od závodu konaného ve všední den večer jsem takovou nečekal. Cílem proběhlo 356 závodníků, to je jen o jednoho míň než při loňském sprintu v Petrovicích, kdy se závodilo v sobotu. A skoro dvakrát více, než při sprintu pořádaném Stavárnou před dvěma lety taky v pracovní den, ale tehdy to bylo v pátek večer. Účast byla vysoká zejména v hlavní mužské kategorii - počet přihlášených byl takový, že jsme ani nemohli sloučit podkategorie L a K, což jsme při sprintech v Petrovicích vždy dělávali. V Praze totiž pobývá přes týden množství mimopražských orienťáků, kteří tu studují nebo pracují. Pořádat sprinty ve všední dny není vůbec špatný nápad...

4.5. MTBOSpousta písku ve VracověMartin
Po osmi letech se MTBO vrátilo na jih Moravy do Vracova. O tehdejším závodě, pořádaném stejně jako letos SKOB Zlín, jsem tehdy napsal do ročenky následující řádky: "Dějištěm závodů byly rovinaté a písčité lesy s téměř pravoúhlou sítí cest a průseků v okolí Vracova. Poprvé a naposled v tomto roce se nejelo na speciální mapě pro MTBO, takže občas jsme mohli jenom doufat, že na cestě, kterou chceme jet, nebude písek. Po některých cestách totiž vůbec nešlo jet a muselo se běžet." Letos mi síť cest už tak jednoznačně pravoúhlá nepřišla, mapa už speciální pochopitelně byla a že je písek skoro všude, to jsem za těch 8 let už zapomněl. Silná vzpomínka byla jen na místo, kde se tehdy podle mapy dalo jet po rovnocenných cestách buď zleva, nebo zprava. Tehdy jsem zvolil pravou variantu a skoro celých asi 500 metrů běžel v písku. Letos už byla ta nesjízdná cesta vyznačena speciální mapovou značkou jako opravdu nesjízdná a tak jsem se jí vyhnul. Můj soupeř na trati Uwe z Rakouska se po té cestě vydal, já ho předjel a tak aspoň vím, že jsem tehdy ztratil zhruba 1 minutu a tedy ne vítězství v závodě, ale místo v první desítce určitě :-) O takovou loterii už letos nešlo, i když přiznám se, že s klasifikací cest na mapě jsem se nesrovnal. Některé čárkované cesty byly plné písku a jízda po nich byla (aspoň pro mě) trápením, někde se zas dalo po „tečkách“ bez problému valit. Takže jsem u označení písečná loterie zůstal, ale ono se to asi fakt blbě mapuje. Na druhou stranu ten písek má něco do sebe - vyžaduje jak trochu jinou techniku jízdy (mně to v písku fakt nešlo), tak jiný styl mapování (jak jsem začal koukat v písku do mapy a nesoustředil se, kam mi míří přední kolo, často to znamenalo drobný problém a zpomalení). I výběr optimální stopy na cestě je složitější, navíc mnohdy se vyplatilo jet na samém okraji cesty, kde byl povrch tvrdší. V sobotu se jelo mistrovství republiky na dlouhé trati, v neděli pak pohárová krátká trať. Tratě mi přišly s ohledem na možnosti terénu zajímavě postavené (až na ty zmiňované pískové loterie), organizace bezproblémová, ale příští závody ve Vracově si už asi nechám ujít, z předchozího textu je asi vidět, že mě ten písek moc nebaví… Výsledky najdete na webu závodů. Z Ekonomu měla nejblíže ke stupňům vítězů Jana Bochenková ve veteránkách (dvě čtvrtá místa), v mužské elitě se oddílovou jedničkou stává Mirek (v neděli se již po druhé v sezóně vešel do dvacítky) a Dušan a Dáša si na svých prvních MTBO závodech taky nevedli špatně.

27.4. OBSAXBO 2009Vláďa
O víkendu se konalo další SAXBO - Česko-saské dny orienťáku. V sobotu to byla pořádná skalní čunča a v neděli kopcovatý ale mapově jednodušší závod s menším množstvím skal.

Sobotní etapa se konala v Německu ve vesnici Johnsdorf a běželo se mezi Johnsdorfem a Oybinem. Les tvořily dvě části - jedno byl kopec bez skal zarostlý různými hustníky, druhá část mnohem náročnější byl prudký skalnatý svah, který se různě větvil a končil hradním kopcem nad Oybinem se slavným hradem (česky Ojvín).

V sobotu bylo jenom málo závodníků, kteří by běhali čistě. Vezmu příklad sebe - na prvních čtyřech kontrolách to bylo dobrý (kromě naraženého kolene), ale potom jsem během dvou kontrol ztratil asi sedm minut. Skalní svah připomínal pověstný rozsypaný čaj a tak rozptyl v mezičasech na jednotlivých kontrolách byl dost vysoký. Zlatým hřebem byl hrad. Na postupu na hrad, který mně trval 6 minut (a nebloudil jsem) se podařil i čas více než trojnásobný. Vzhledem k tomu, že Ojvín je lázeňské město, měli šťastlivci možnost promrskat i svoji němčinu, když je při postupu na hrad předjížděl turistický vláček s německými důchodci, kteří orienťační běžče povzbuzovali cinkáním vlaku a pleskáním holí do zad (že jo Kauli).

Ve zkratce, sobota bylo pěkný maso a pro leckoho to byl spíše survival - ve výsledcích jsem zaznamenal i čas 257 minut!! - kam se hrabou všechny naše kufry roku. Výsledky soboty.

Ve srovnání se sobotou byla neděle vlastně odpočinková. Méně skal a méně prudkých kopců způsobilo i lehčí tratě a to jak fyzicky tak i mapově. O to rychleji se však muselo běžet. Sám jsem si to vyzkoušel. Mnohem méně jsem kazil, vydržel jsem běžet až do konce, ale ve výsledcích to znamenalo posun jen o jedno místo nahoru.
Běželo se v obci Zdislava na mapě Sviňské skály. Jméno trochu přehánělo, protože nevím, jak by se potom nazývaly skály ze soboty. Výsledky neděle.

20.4. OBPřebor Prahy v noci a denní žebříčekVláďa
LOBáci zatopili lyžemi při opékání buřtů na velikonočním soustředění (zůstala jim jenom bambusová hůlka, na které se opékalo). Na druhou stranu, ale vylezla cyklo sekce a rozjely se MTBO závody. Vypadá to tedy na přetahovanou v našich novinkách mezi MTBO a OB stejně jako vloni.

Teď přijdou pěší novinky.

Pražský přebor v nočním OB se konal v pátek v lese u hospody Bouchalka na dálnici na Plzeň. Nejhorší počasí z celého týdne (lilo jako z konve a byla tma) a zácpa v Praze snížily počet účastníků na minimum. V nejpočetněji zastoupené kategorii mužů dokončilo 10 závodníků (slovy: deset). Běželo se na mapě Bouchalka. Trať byla zajímavá, pro noční orienťák velice vhodné dohledávky, kde nebylo v blízkém okolí kontroly čeho se chytit - taky jsem na tom několik minut nechal. Z Ekonomů se mistryní Prahy stala Jana Bochenková, třetí místo vyhrál Míra Fanta a bramboru získal Vláďa. Výsledky.

V sobotu se na stejném místě a mapě běžela klasická trať. Počasí už bylo vlídnější - vůbec nepršelo, i když na cestách stále ještě tekly potůčky - a tak se i závodníků sešlo výrazně více. Delší tratě než v pátek prověřily nejen mapařské dovednosti, ale i fyzickou připravenost borců (musím přiznat, že po zimě prolenošené u cukroví jsem na tom nebyl nejlépe). Z Ekonomů nás bylo o jednoho víc než v pátek: 4. místo Líba, 7. Vláďa, 27. Petr Matoušek, 11. Boule. Výsledky.

19.4. ODDÍLVelikonoce - SlavoniceVláďa
Velikonoční soustředění se letos vydařilo ve Stálkově pár kilometrů od Slavonic. Ubytování krásné, na zahradách domů jsme opékali buřty.

Aby o nic nepřišli ti, co tam nebyli, vězte, že jsme běhali po lese - na mapách Pekelec a Graselova sluj. Bylo nás tam asi 25 + asi 20 dětí (ty ale nešly spočítat, protože se pořád hýbaly).

Dík patří Radimovi za přípravu tréninků. A nakonec ještě zpráva ze štafet. Byly velice vyrovnané, na posledním úseku se utkali finišmeni Míra Fanta, Peciš a Stýv s Helenkou. Míra Fanta nakonec uhájil minutový náskok a tak jsme vyhráli. Míra teď doma nad krb věší putovní Kauliho snowboard.

19.4. MTBOZačátek sezóny na VIPrahlém BAJKonuruMartin
Sezóna bikových orienťáků začala v sobotu v Pikovicích sedmihodinovým závodem VIPrahlý BAJKonur. Šlo již o 3. ročník této jarní akce a přijde mi, že svoji podobu si pořád hledá – termín předloni březnový, loni květnový a letos dubnový, loni limit 4 hodiny a vypsané i kategorie jednotlivců, letos dlouhých 7 hodin a pouze pro dvojice. Ale ono to není na škodu. Co zůstává stejné, je hromadný start, rozdávání mapy až na startu a stejný počet bodů za kontroly, které se dají objet všechny nebo skoro všechny. A taky atraktivní terén, pro ježdění na kole jak stvořený. Tentokrát navíc hodně náročný. Myslím, že jednodušší by bylo závodit někde v horách, než v okolí řek - oblast soutoku Sázavy a Vltavy (plus oblast okolo Slapské přehrady) je dost bohatá na strmá stoupání. Umístění 27 kontrol po obou březích jak Vltavy tak Sázavy od nejsevernější v Zahořanském údolí po nejjižnější až na Živohošti znamenalo minimálně 3-4 krát přejíždět řeku, a to nepočítám několik dalších sjezdů pro kontrolu až k břehu, aby se pak zas stoupalo strmě vzhůru. Nastoupané výškové metry myslím mluví za vše – přes 2000. Ač část závodního prostoru důvěrně znám, objevil jsem díky umístění některých kontrol pár mně dosud neznámých a přitom krásných míst (např. Smetanova vyhlídka nad Štěchovickou přehradou, ústí potoka Třeblová do stejné nádrže), další atraktivní místa jako vyhlídky na Posázavské stezce nebo železniční most na Žampachu mě už tak nepřekvapily. Ambice obou ušáckých dvojic ve startovní listině silně obsazené kategorie mužských dvojic nesahaly nijak vysoko, vždyť jak jsem zjistil před závodem, nejvíc jsem měl se svými 450 kilometry naježděno já. Takže jsem ani neobjeli všechny kontroly, i když to nakonec bylo kvůli kopcům nečekaně složité a jen dvě dvojice stihly všechno – z nich dříve do cíle dojeli mAk (Honza Svoboda) a Lance (Martin Wurz) ze Smržovky. V souboji našich dvojic, které závod braly spíš jako přípravu, jsme nakonec sebrali o kontrolu více (chyběly nám dvě) já s Milanem Jalovým, což s příjezdem do cíle těsně před limitem stačilo na 12. místo, Dušan s Lybarem skončili o 3 příčky níže. Výsledky hledejte na webu závodů.

16.4. ODDÍLVícedenní závodyMirek
Všechny letošní vícedenní závody jsou uvedeny v našem přihláškovém systému. Jediným závodem, na který je nutno se přihlásit brzo (do 27.4.2009), je Bohemia 2009, která se letos koná v Lužických horách s centrem v Novém Boru. Ostatní mají termíny přihlášek od konce května až do července.

7.4. OBStránky Přeboru Prahy ve sprinty spuštěnyMartin
Byly spuštěny stránky Přeboru Prahy ve sprintu, který budeme pořádat v úterý 5. května v podvečer v Praze na Židovských pecích.

29.3. OBBudeme pořádat Přebor Prahy ve sprintuMartin
Na začátku roku to tak sice vůbec nevypadalo, ale počátkem února se po Valné hromadě PSOB začaly objevovat první signály a teď už je dodatečným zařazením do kalendáře rankingových závodů potvrzeno – budeme pořádat Přebor Prahy ve sprintu. Pořadatel závodu se hledal na poslední chvíli zejména z důvodu, že s ohledem na postupový klíč na Mistrovství republiky ve sprintu pro mládežnické kategorie se takový závod v oblasti hodí mít, aby se nejlepší mladí béčkaři mohli zúčastnit mistrovského závodu v Kutné Hoře. A Radim s Mírou si asi na Valné hromadě vzpomněli, že máme s pořádáním sprintů bohaté zkušenosti a zajímavých závodních prostorů jsme před lety při organizování oddílové sprintové série závodů/tréninků Ekonom Park Prague Tour vyzkoušeli několik. Jedním z těch nikde jinde nepoužitých jsou Židovské pece na pražském Žižkově, kde se v úterý 5.5. v podvečerních hodinách Přebor Prahy poběží. Mapa pro závod je již připravena a mapař a stavitel tratí v jedné osobě Radim Ondráček tvrdí, že trať dlouhá 2,5 km se tam vleze bez výměny :-) Zajímavostí je, že v prostoru mapy se nacházejí dvoje koleje – jedny tramvajové a druhé vysokoškolské na Jarově :-) Mapa je užitečná i jinak – při pohledu na ni vidím zkratku, kterou můžu použít při cestě na kole do práce… Jinak terén je typicky parkový.

23.2. LOBSki Adventure 2009Mirek
V neděli se konal 1. ročník závodu SKI ADVENTURE, který pořádají Brňáci ve spolupráci s Novoměstskými pořadateli. Centrum závodu bylo u areálu firmy Sporten v Novém Městě na Moravě. Již při sobotním rozjetí jsme zjistili, že skatové lyže nejsou možná to nevhodnější, ale jiná volba nebyla - klasičky jsme s sebou vůbec neměli. Síť stop totiž byla velmi rozličné kvality, směrem od centra Nového Města to bylo horší a horší. I to byl jeden z důvodu, proč nejméně polovina dvojic jela klasickou technikou. Počasí se docela povedlo, nijak výrazně nefoukalo, bylo lehce pod nulou. Rozmístění kontrol se pořadatelům velmi povedlo, vůbec nebylo jasné, kterým směrem vyrazit. Při letmém pohledu do výsledků zjišťuji, že ani jedna z deseti nejlepších dvojic celkově neměla stejné postupy. Mužské dvojice vyhráli s přehledem Honza Lauerman s Milanem Venhodou (240b), mixy Barbora Chudíková s Martinem Kratochvílem (190b) a ženské dvojice Martina Tichovská s Míšou Lacigovou (155b). Já s Markétou jsme byli v mixech na 2.místě se ziskem 185b. Dušan Lebeda jel závod mimo soutěž, ale přesto se mu závod velmi líbil (měl by také 185b). Závodu se zúčastnilo necelých 150 dvojic, nejvíce jako vždy v mužské kategorii a v mixech. Celkově se nám závod velmi líbil, jediná škoda je, že na Vysočině bývá sníh tak jednou za pět let. Více informací o závodě naleznete na stránkách www.ski-adventure.cz.

11.2. ODDÍLRegistrace OB 2009Mirek
Ahoj ušáci, tak a je tu zase registrace na dalši sezonu OB. V našem přihláškovém systému se můžete směle registrovat, to všechno musite stihnout do 25.2. 2009, abychom mohli včas registraci našich členů odeslat na ČSOB. Při přihlašováni ve sloupci "kategorie" volte "jiná", ve sloupci "jiná" pak neuvádějte nic. Do poznámky napište, prosim, svoje datum narozeni ve formátu RRMMDD. Dále si v databázi "adresář" zkontrolujte i správnost čisla svého SI čipu, připadně ho opravte.

4.2. LOBLOBy na rakouské straně ŠumavyRadim
O víkendu se na jih od Lipna, v rakouském středisku Schöneben kousek od českých hranic jelo v sobotu M ČR na krátké trati, v neděli pak PE na klasické trati. Současně se jednalo o trojutkání Česko-Rakousko-Německo, rakouský i německý pohárový závod.
Krásný závodní prostor na zalesněném hřbetu poskytl pořadatelům dostatek možností pro najetí husté sítě stop tvořené zčásti širokými turistickými tratěmi a hlavně značným množstvím (70%) skútrovek. Dostatek sněhu a hlavně náročné tratě jistě potěšily všechny milovníky LOBu, kteří na závody dorazili.
Sobotní závod se vydařil zejména Veronice, která v hlavní ženské kategorii skončila 4. a Dušanovi, který opět rozdrtil ostatní soupeře v nejmladší veteránské kategorii.
Výsledky, včetně mezičasů a map s tratěmi hlavních kategorií najdete na stránce závodu.
Pár fotek ze závodu a okolí najdete ZDE.

26.1. LOBFotky ze StudniceRadim
Fotky z víkendových LOBů ve Studnici najdete ZDE

25.1. LOBLOB sezóna 2009 zahájenaMíra
Jen dva závodníci z celého startovního pole dosáhli o víkendu zlatého hetricku, vítězství ve všech třech závodech - M ČR v LOB ve sprintu, žebříčkového závodu na zkrácené trati Českého poháru LOB a M ČR LOB štafet. Byli jimi Honza Lauerman z Jihlavy v hlavní mužské kategorii a ušák Dušan Lebeda z Ekonomu Praha v nejmladší veteránské kategorii H35.
Díky relativně příznivému počasí na Vysočině, kdy ještě v pátek připadlo až 10 cm sněhu, bylo možno uspořádat první závody LOB letošní sezóny 2009 na velmi dobré úrovni. Pořadatelé z Nového Města na Moravě zvolili na správnou kartu a závodní prostor vybrali na loukách v okolí Studnice, nejvýše položené obce na Vysočině, ve výšce téměř 800 m n.m.
A vše začalo v sobotu dopoledne Mistrovstvím ČR v LOB ve sprintu. Hned první mistrovský závod byl velice rychlý a orientačně zajímavý. V hlavních kategoriích vyhráli reprezentanti, v mužích Honza Lauerman (SJI) a v ženách domácí Hanka Hančíková (OSN). Ušákům se relativně dařilo, v mužích Míra 8. a Radim 20., v ženách Verča 8. a Martina 9. Dušan s Čendou a Jana Boulička bojovali úspěšně ve veteránských katergoriích.
Odpoledne pak pokračoval žebříčkový závod Českého poháru LOB na middle. Trať již byla měkčí a pomalejší a stopy se podstatně více bořily a tak dosáhnout cíle bylo o poznání těžší než při dopoledním klání. V hlavních kategoriích opět vyhrál Honza Lauerman (SJI) a v ženách Helena Randáková (VRL). Ušákům už se tak významně nedařilo, je ovšem třeba vyzdvihnout výkon Mirka Kaliny (2. místo v H21A), Dáši Kunové (5. místo v D21A) a veteránů Dušana, Čendy a Jany Bouličky.
V neděli pak bylo připraveno Mistrovství ČR LOB štafet. Jelikož přes noc opět přimrzlo, tak byl závod velice rychlý a zajímavý a pak především v mužské kategorii i dost napínavý. V mužích vyhrála štafeta Jihlavy (Kratochvíl, Venhoda, Lauerman) před KOSy z Plzně (Rauch St., Kodeda, Bouchal) a Vrbnem pod Pr. (Klech, Váňa, Tomeček), ušácká štafeta (Míra, Mirek, Radim) skončila na 7. místě. V ženách vyhrála Kotlářka Praha (Kovářová, Baldriánová, Karochová), před SHK z Hr. Králové (Fejlková, Košárková, Stehnová) a ušandami z Ekonomu (Martina, Markéta a Veronika). Obě veteránské štafety D105 i H105 dosáhly cíle na prvním místě. Víkend se vydařil, sněhu bylo tak akorát a počasí přálo, takže spokojenost a velké díky pořadatelům. Podrobné výsledky, včetně mezičasů, najdete na stránce pořadatele.

4.1. LOB2x bruslařský OBMartin
S koncem roku přišly mrazy a s nimi čas disciplíny, pro kterou jsou vhodné podmínky vždy jen na pár dní v roce a někdy ani to ne – bruslařský orienťák. Pravidelný pořadatel těchto závodů Radek Mikuláš nelenil a naplánoval rovnou dva. Ten první se uskutečnil na Nový rok až u Ráje (to je vesnice na Kokořínsku) na tůni U vrby. Rybníček byl sice malý (dlouhý tak 350 metrů), ale velmi členitý – ostrůvky, stromy, keře či umělé objekty ve vodě, a k tomu rákosí. Závodilo se formou „napůl paměťáku“ – na startu každý dostal mapu se zakresleným postupem na první kontrolu, na první kontrole bylo zakreslené umístění druhé kontroly atd. (ale mapu ze startu jsme měli k dispozici stále). A tímhle způsobem jsme rybníček několikrát projezdili tam a zpátky. Po závodě jsem si od Mirka Fanty půjčil a vyzkoušel nordické brusle – jezdí se na nich mnohem rychleji, ale pro tento závod výhodou nebyly. Pro kličkování v rákosí, rozjíždění od jedné kontroly a brzké brzdění u další se hodily kanady více. Navíc byl tento spíš sprint poměrně mapově náročný, bruslaři neměli proti orienťákům moc šancí. Mně se podařilo zajet v podstatě bez chyb, navíc jsem brzy dojel o minutu Dana Šafku, se kterým jsme zbytek závodu jeli společně a pomohlo nám to oběma. S časem těsně nad 14 minut jsem s přehledem zvítězil. Jako cenu pro vítěze jsem si odnesl vyprošťovací bodce, takže až se pode mnou někde prolomí led, tak bych se nemusel utopit :-) Cenu věnoval Honza Stodola, který kromě těchto bodců nabízí i nordické brusle. Mezi ženami byla nejrychlejší ex-ušanda Martina Sedláčková, celkově šestý Vašek Fanta byl myslím nejlepším závodníkem s nordickými bruslemi. Můžete se podívat na výsledky a mapu U vrby. Bruslení je celkem netypický pohyb, takže mě po závodě pořádně bolely záda. Ale protože se mi závod líbil, v neděli jsem nakonec nevyrazil na hory, ale na další bruslařský závod. Jeho dějištěm byla Jiřická tůň kousek od Neratovic a už pohled na mapu napovídal, že půjde o dost odlišný závod, s delším postupy (tůň je dlouhá asi 1,5 km) a bez kličkování v rákosí. Delší trať měřila dle GPS Mirka Kaliny 9 km a skládala se ze tří okruhů, při každém jsme projeli tůň tam a zpátky. Podařilo se mi stlačit čas pod 30 minut – podle času si člověk řekne, že to je krátký závod, ale v posledním kole už jsem moc sil neměl. Tentokrát byly nordické brusle výhodnější – Honza Stodola (který na nich den předtím na Lipně najezdil 119 km) a vítěz závodu Viktor Slavík se na nich pohybovali výrazně rychleji, než já na kanadách. I nějakou tu mapovou chybku si mohli dovolit, rychlejším bruslením ztrátu hravě dohnali. S dvouminutovou ztrátou na vítěze jsem nakonec skončil na 5. místě, Mirek Kalina obsadil 6.místo (podle GPS skoro se 3 minutami chyb), Mirek Fanta byl 10. Můžete se podívat na výsledky a mapu Jiřická tůň (předchozí vydání v archivu map – na závodní mapě byl tvar rákosí okolo břehu aktuálnější, ale stejně ne úplně přesný. S tím se ale moc nedá dělat, když rákosí vyroste nebo ho ostříhají každý rok jinak). Závěrem bych chtěl Radkovi Mikulášovi a jeho rodině poděkovat za dva moc hezké závody – pořádat takové závody, u nichž termín určuje počasí a to jen pár dní před závodem, vyžaduje obrovské nadšení.

Zpět

top

1. závod Prazského poháru zactva
17.5.2017
Praha - Vinoř

www stránky

ORIS

Facebook




Oblastní mistrovství na krátké trati
22.4.2017
Týnec nad Sázavou

Vícedenní závody EDUARD
29.-31.7.2016
Eduard u Jáchymova

Český pohár MTBO
25.-26.6.2016
Jabkenice


© Ekonom Praha
Martin Sajal
Petr Matoušek
design: Vladislav Kalous